ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.46.2017:18
sp. zn. Konf 46/2017-18
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Ing. Radovana Havelce,
rozhodl o návrhu Energetického regulačního úřadu, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí
5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8, a dalších
účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 503/2014,
o zaplacení částky 13 124 566,82 Kč s příslušenstvím: žalobkyně RWM Energo s.r.o., se sídlem
Český Krumlov, Domoradická 87, IČ: 280 87 011, žalované OTE, a.s., se sídlem Praha 8,
Sokolovská 192/79, IČ: 264 63 318,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené Obvodního soudu pro Prahu 8,
sp. zn. 27 C 503/2014, o zaplacení částky 13 124 566,82 Kč s příslušenstvím, je E n e r g e t i c k ý
r e g u l a č n í ú ř a d .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 6. 9. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“ či „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) citovaného
zákona. Spor vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 27 C 503/2014 o zaplacení 13 124 566,82 Kč s příslušenstvím.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti. Žalobkyně je držitelem licence
na výrobu elektřiny. Žalovaná je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání jsou činnosti
operátora trhu, které vykonává na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem.
Žalobkyně se domnívá, že na žalovanou přešla práva a povinnosti společnosti E.ON Distribuce
a. s. (dále jen „E.ON“), s níž uzavřela smlouvu o připojení zařízení výrobce elektřiny k distribuční
síti.
[3] Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 domáhala zaplacení
částky 13 124 566,82 Kč s příslušenstvím jako rozdílu mezi cenou, kterou by žalobkyně obdržela
za uskutečněné dodávky elektřiny pro výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010 a cenou,
kterou obdržela pro výrobnu uvedenou do provozu v roce 2011, a to za období od prosince 2010
do prosince 2011.
[4] Žalobkyně se domnívá, že splnila všechny podmínky pro přiznání podpory na výroby
elektrické energie z obnovitelných zdrojů ve formě výkupních cen pro výrobnu uvedenou
do provozu v roce 2010, společnost E.ON s ní však odmítla uzavřít smlouvu za podmínek
stanovených pro výrobnu uvedenou do provozu v roce 2010.
[5] Připojení do distribuční soustavy nebylo dle žalobkyně jednou z podmínek pro udělení
výkupních cen dle roku 2010. Právní názor Energetického regulačního úřadu, který tento výklad
nesdílí, je v rozporu s principy uvedenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 7. 2009, čj. 7 As 32/2009-69. Bod 1.9 Cenového rozhodnutí č. 4/2009, který stanovuje den
uvedení výrobny do provozu, je nutné vykládat ústavně konformním způsobem. Den uvedení
do provozu musí dle žalobkyně znamenat den, kdy začne vyrábět elektřinu, nikoliv vázat tento
okamžik na úkon třetí osoby. Takový výklad by totiž znamenal omezení jejího vlastnického
práva. Proto se žalobkyně domnívá, že materiálně podmínku připojení splnila.
[6] Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 10. 11. 2016 řízení zastavil (výrok I.), s tím,
že po právní moci bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu (výrok II.) Zároveň
rozhodl o nákladech řízení a vrácení části soudního poplatku (výroky III.-IV.). V odůvodnění
uvedl, že věc nespadá do pravomoci soudu, neboť se uplatněný nárok žalobkyně přímo týká
podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů. Odkázal přitom na §17 odst. 7 písm. d) zákona
č. 458/2012 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) a §52 odst. 1 zákona
č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie.
[7] Dle obvodního soudu by byl k rozhodnutí příslušný ERÚ, i kdyby byl nárok žalobkyně
uplatněn jako náhrada škody, neboť pro určení pravomoci ERÚ není rozhodné právní posouzení
nároku, ale souvislost uplatněného nároku s oblastí podpory elektřiny.
[8] Proti usnesení obvodního soudu podala žalobkyně odvolání, o němž dne 27. 4. 2017,
rozhodl Městský soud v Praze usnesením čj. 72 Co 533/2016-236, tak, že rozhodnutí obvodního
soudu potvrdil.
[9] Energetický regulační úřad s postupem obvodního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu
senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu uvedl, že při posouzení
své věcné příslušnosti vyšel z obsahu žaloby. Nárok vznášený žalobkyní je odvozen od tvrzeného
protiprávního jednání společnosti E.ON, které má spočívat v tom, že měla povinnost uzavřít
s žalobkyní smlouvu o dodávce elektřiny z obnovitelných zdrojů s výrobními cenami pro výrobny
uvedené do provozu v roce 2010, tuto povinnost porušila a tak jí vznikla povinnost doplatit
žalobkyni rozdíl oproti výkupním cenám pro výrobny uvedené do provozu v roce 2011. Jedná
se tak de facto o nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku požadovaným po tom,
kdo měl tuto škodu způsobit porušením právní povinnosti, resp. po tom, kdo měl následně
vstoupit do jeho práv a povinností.
[10] Energetický regulační úřad v minulosti rozhodoval spor žalobkyně a společnosti E.ON,
zda měla společnost E.ON povinnost uzavřít s žalobkyní smlouvu o dodávkách v cenách
platných pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010. Návrh žalobkyně ERÚ
zamítl, jeho rozhodnutí bylo následně potvrzeno obecnými soudy, protože proti rozhodnutí ERÚ
podala žalobkyně žalobu podle části V. občanského soudního řádu. Proto považuje otázku,
zda byla právní předchůdkyně žalované povinna s žalobkyní uzavřít smlouvu v cenách
pro rok 2010 za věc rozsouzenou.
[11] Současný spor není dle navrhovatele veden o výši částky podpory elektřiny
z obnovitelných zdrojů, ani o samotné poskytnutí podpory, resp. o nárok na výkup podporované
elektřiny, nebo na uzavření smlouvy o jejích dodávkách, ale o náhradu škody, která je pouze
vyčíslena s využitím výkupních cen určených v rámci podpory, s podporou však věcně nesouvisí.
[12] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou. Podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů,
je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli
svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 8 i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů.
[13] Obvodní soud řízení o podané žalobě zastavil, neboť se domníval, že k řízení je příslušný
Energetický regulační úřad na základě §17 odst. 7 písm. d) energetického zákona, který zní:
„Energetický regulační úřad dále rozhoduje spory týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo
elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů nebo tepla
z obnovitelných zdrojů a spory o výši náhrady při dispečerském řízení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů
energie podle §26 odst. 6.“
[14] Pravomoc Energetického regulačního úřadu založil obvodní soud dále na §52 zákona
o podporovaných zdrojích energie: „(1) Úřad rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných
zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla
a podpory tepla. (2) Úřad rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto
zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle
§51.“
[15] V nyní posuzovaném případě se žalobkyně domnívá, že bylo povinností žalované, resp.
její právní předchůdkyně, uzavřít se žalobkyní smlouvu za podmínek stanovených pro výrobnu
uvedenou do provozu v roce 2010, neboť splnila všechny nutné zákonem stanovené podmínky.
[16] Je proto zřejmé, že se jedná o spor o uzavření smlouvy mezi výrobcem elektřiny
z obnovitelného zdroje a provozovatelem distribuční soustavy a tedy o výši výkupní ceny
elektřiny.
[17] Dle §8 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie se podpora elektřiny
uskutečňuje formou zelených bonusů na elektřinu nebo výkupních cen.
[18] V současném případě je souvislost nároku žalobkyně s podporou výroby elektřiny zřejmá,
z obsahu žaloby vyplývá, že předmětem sporu je výše ceny za vyrobenou elektřinu,
neboť žalobkyně tvrdí, že splnila všechny podmínky pro přiznání výkupních cen pro rok 2010,
a je proto založena pravomoc Energetického regulačního úřadu o takovém sporu rozhodnout
na základě §52 odst. 2 zákona o podporovaných zdrojích energie.
[19] Zvláštní senát si je vědom skutečnosti, že Energetický regulační úřad o sporu o uzavření
smlouvy již mezi stejnými stranami dříve rozhodoval. To však nemůže být důvodem pro založení
rozhodovací pravomoci soudu. Zda v daném případě existuje překážka věci rozhodnuté, bude
na posouzení rozhodujícího orgánu, tedy Energetického regulačního úřadu, v průběhu
následujícího řízení.
[20] Obvodnímu soudu však zvláštní senát nemůže přisvědčit v úvaze, že i kdyby se jednalo
o spor o náhradu škody, o čemž ostatně obsah žaloby ani nesvědčí, byl by k rozhodnutí sporu
příslušný Energetický regulační úřad. Již ve své dřívější judikatuře zvláštní senát uvedl, že: „výluky
z rozhodovací pravomoci obecných soudů ve prospěch správních orgánů je třeba vykládat restriktivně. Tyto výluky
totiž odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc – rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém
nalézacím řízení.“ (srov. rozhodnutí ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009-11, č. 2275/2011 Sb.
NSS). K tomu lze odkázat na věc projednanou zvláštním senátem sp. zn. Konf 52/2017,
kde žalobkyně svůj nárok kvalifikovala jako náhradu škody za porušení právní povinnosti
žalované, přičemž tuto škodu vyčíslila s použitím výkupních cen elektřiny. Zvláštní senát dovodil,
že k takovému rozhodnutí je příslušný obecný soud, neboť právní úprava pravomoci ERÚ
je v této souvislosti koncipována velmi vágně. Vzal v úvahu též předestřené interpretační pravidlo
restriktivního výkladu ve spojení s účelem Energetického regulačního úřadu jakožto orgánu
zejména regulačního a dohledového.
[21] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy
Energetický regulační úřad pokračovat v řízení o podaném návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. března 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu