ECLI:CZ:NSS:2018:NA.10.2018:16
sp. zn. Na 10/2018 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci navrhovatele: F. O., týkající se
navrhovatelova nejasného podání ze dne 9. 1. 2018,
takto:
I. Podání navrhovatele ze dne 9. 1. 2018 se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o podání ze dne 9. 1. 2018.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 1. 2018 podání, kterým se navrhovatel domáhal
rozhodnutí kompetenčních soudů o odčinění nezávisle a nestranně na moci zákonodárné, výkonné a na jakékoliv
judikatuře, podle čl. 10 a čl. 1/2 Ústavy přednostně dodržované a zrušení všech procesních usnesení pro nicotnost
(…). V tomto podání současně odkázal na §97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního („s. ř. s.“) a na §1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů. K podání dále přiložil Odvolání proti usnesení 24 C/2010-403 KS v Brně
ze 20. 12. 2017 ze dne 3. 1. 2018, Další opakovanou stížnost dle zákona č. 6/2002 Sb. ze dne
6. 12. 2017 adresovanou předsedovi Městského soudu v Brně a Stanovisko naděje a víry.
[2] Usnesením ze dne 19. 1. 2018, č. j. Na 10/2018 - 7, Nejvyšší správní soud vyzval
navrhovatele k doplnění jeho podání a k odstranění vad podání tak, že uvede, čeho se jeho
podání týká, proti komu směřuje a co navrhuje.
[3] Nejvyšší správní soud v předmětném usnesení navrhovateli vysvětlil, že v případě
kompetenčního sporu podle §97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jde o spor mezi ústředními správními
úřady navzájem, které si buď současně osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo
povinnosti téhož účastníka (kladný kompetenční spor), nebo oba současně popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka. Kompetenční spor
se musí vázat ke konkrétní věci, kdy správní orgány popírají nebo si osobují svou pravomoc
o věci vést řízení a rozhodovat. Jestliže tedy navrhovatel tvrdí, že v jeho věci existuje
kompetenční spor mezi správními orgány, jehož rozhodnutí se domáhá, musí jednoznačně označit
věc, v níž má být rozhodováno (je vedeno řízení, případně by mělo být zahájeno), a v níž tento spor
vznikl.
[4] Soud dále uvedl, že podle §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. se postupuje
při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat
rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním
soudnictví. V takovém případě kompetenčním sporem je spor, ve kterém si jedna strana osobuje
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou
stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho
strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
I v takovém případě se tedy musí spor vázat ke konkrétní věci. Měl-li tedy navrhovatel v úmyslu
iniciovat svým podáním tento typ sporu, je nutno jednoznačně označit věc, v níž má být rozhodováno
a v níž tento spor vznikl.
[5] Navrhovatel reagoval na shora popsanou výzvu podáním ze dne 30. 1. 2018, v němž
tvrdí, že napadený soud není k věci příslušný. Příslušnost stanoví §2 zákona č. 131/2002 Sb.
Během minulého režimu byl dvakrát odsouzen za odpor proti režimu; tyto komunistické
rozsudky nemá a soudy se vzpírají mu je poslat. Kompetenční soud si musí tyto rozsudky opatřit
a z nich i v dalším řízení vycházet a musí rozhodnout, kdo je k odčinění věcně příslušný podle
zákona č. 82/1998 Sb.
[6] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného konstatuje, že žalobce neodstranil
vady podání, jak byl vyzván usnesením ze dne 19. 1. 2018, neboť nevymezil dostatečně případný
kompetenční spor ani věc, v níž měl vzniknout. Navrhovatel nově tvrdí, že se brání postupu
soudů, které mu odmítají poskytnout rozsudky vyžádané podle zákona o svobodném přístupu
k informacím. V takovém případě se může postupu soudů bránit procesními prostředky, které
nabízí zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť i soudy jsou
povinnými subjekty ve smyslu §2 tohoto zákona. Proti rozhodnutí o neposkytnutí informace
(rozsudku) je možno brojit odvoláním (§16 cit. zákona) a případně též správní žalobou
u příslušného krajského soudu. Domáhá-li se snad navrhovatel náhrady škody podle zákona
č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád), pak to, kdo je věcně příslušný k rozhodnutí ve věcech
náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stanoví §6 tohoto
zákona.
[7] Jelikož tedy navrhovatel neodstranil vady podání ze dne 9. 1. 2018, jak byl vyzván,
Nejvyšší správní soud toto podání odmítl podle §37 odst. 5 s. ř. s. v souladu s poučením,
kterého se navrhovateli dostalo. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl
v souladu s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení, protože jeho návrh byl odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu