ECLI:CZ:NSS:2018:NA.119.2018:6
sp. zn. Na 119/2018-6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, PhD., v právní věci navrhovatele: J. K.,
ve věci návrhu ze dne 12. 5. 2018,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu bylo doručeno podání navrhovatele ze dne 12. 5. 2018 označené
jako „kasační stížnost proti rozsudku 69Co458-309“. Navrhovatel jím napadá rozhodnutí
Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud předně uvádí, že ve své činnosti musí vycházet ze zákonem dané
pravomoci a působnosti, a v souladu s ústavně právní úpravou (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2
Listiny základních práv a svobod) může státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích
a způsoby, které stanoví zákon. Podle §4 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují
o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a d) kompetenčních žalobách. Dále
rozhodují a) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, b) ve věcech
politických stran a politických hnutí a c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro
rozpor se zákonem.
V dané věci navrhovatel žádá nápravu rozhodnutí o odvolání, nicméně Nejvyšší správní soud
ani specializované senáty krajských soudů nejsou věcně ani funkčně příslušné k posouzení věci.
Za situace, kdy Nejvyšší správní soud není příslušný rozhodnout o podání navrhovatele, nejsou
splněny podmínky řízení, přičemž v tomto případě se jedná o neodstranitelný nedostatek. Je tedy
namístě návrh odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dále zvažoval využití postupu vymezeného v §46 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo
v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. V usnesení
o odmítnutí návrhu pak navrhovatel musí být poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní
moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Podmínky pro odmítnutí podání spojené s poučením o možnosti podání žaloby
však v posuzované věci nejsou naplněny. Již v usnesení čj. Na 42/2006-21 se Nejvyšší správní
soud přiklonil k názoru, že „ ž al o bo u“ ve smyslu §46 odst. 2 věty druhé s. ř. s. je nutno rozumět
pouze takové podání, kterým se zahajuje řízení před soudem první instance v některé z forem
řízení podle občanského soudního řádu, nikoliv však též opravný prostředek, který svým
obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu.
Jedná se o přirozený důsledek toho, že v případě podávání opravných prostředků se na rozdíl
od žaloby účastník řízení může a má řídit poučením soudu.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v posuzované věci není dána příslušnost soudu jako jedna
z podmínek řízení, které musí být naplněny, aby mohl o věci rozhodnout. Věc nelze postoupit
věcně a místně příslušnému soudu ani nelze podání odmítnout podle §46 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než podání navrhovatele odmítnout podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. května 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu