ECLI:CZ:NSS:2018:NA.255.2018:15
sp. zn. Na 255/2018 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci navrhovatelky: E. S., proti
žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České
Budějovice, o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 28. 3. 2018, č. j. 24 Co 442/2018 - 202,
takto:
I. Návrh se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovatelce se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který jí bude
vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“) usnesením ze dne 28. 3. 2018,
č. j. 24 Co 442/2018 - 202, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově (dále také
„okresní soud“) ze dne 30. 1. 2018, č. j. 4 Nc 438/2004 - 178, kterým okresní soud zastavil řízení
o návrhu navrhovatelky na zastavení exekuce pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení
v podobě překážky věci pravomocně rozhodnuté.
[2] Navrhovatelka dne 2. 7. 2018 doručila krajskému soudu podání adresované Nejvyššímu
správnímu soudu, označené jako „Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu“ a směřující
proti v záhlaví uvedenému usnesení; na toto podání navrhovatelka vylepila tři kolky v hodnotě
1 000 Kč jako soudní poplatek. V podání mimo jiné namítala, že došlo k promlčení pohledávek
(dluhu na nájemném), jakož i k uplynutí prekluzivní lhůty k jejich vymáhání. Řízení vedené
u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 8/98 bylo rovněž stiženo procesní
vadou, neboť navrhovatelka byla v záhlaví dvou rozhodnutí uvedena střídavě jako fyzická osoba
a jako podnikající fyzická osoba. Okresní soud v Českém Krumlově proto zahájil exekuční řízení
na základě vadného návrhu a vadného titulu, a proto navrhovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní
soud zrušil mimo jiné i jeho usnesení č. j. 4 Nc 438/2004 - 178.
[3] Krajský soud podání navrhovatelky vyhodnotil jako dovolání proti v záhlaví uvedenému
usnesení, a proto je postoupil okresnímu soudu k dalším procesním úkonům. Okresní soud
navrhovatelku vyzval k doplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 1 000 Kč, ta však
okresnímu soudu sdělila, že nehodlala nikdy podat dovolání, ale správní žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu (krajského soudu). Krajský soud proto věc postoupil Nejvyššímu správnímu
soudu. Navrhovatelka následně Nejvyššímu správnímu soudu doručila podání, ve kterém dále
namítla, že jí okresní soud doručoval písemnosti neúčinným, resp. nezákonným způsobem.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval svou pravomoc o věci rozhodovat. Podle §4
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního
orgánu, o kompetenčních žalobách, a dále ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského
referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí nebo o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. Nejvyšší správní soud je přitom vrcholným soudním
orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví (§12 s. ř. s.).
[5] Navrhovatelka se dožaduje přezkumu rozhodnutí krajského a okresního soudu vydaných
v občanskoprávním řízení, jakož i nápravy pochybení při doručování v rámci tohoto řízení.
Řízení o pohledávkách z titulu dlužného nájemného a následný výkon rozhodnutí soudu
vydaného v tomto řízení však spadají do pravomoci soudů v občanském soudním řízení (viz §7,
§9 a §251 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů). Případné vady doručování v rámci občanského soudního řízení jsou pak procesními
pochybeními, proti kterým je nutné se bránit v rámci těchto řízení a u těch soudů, které jsou
k vedení tohoto řízení příslušné, nikoliv žalobou ve správním soudnictví.
[6] Rozhodnutí soudů vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů
v oblasti veřejné správy, a proto je vyloučeno, aby byla jako taková přezkoumávána
ve správním soudnictví (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4 As 72/2017 - 10, nebo ze dne 4. 5. 2017,
č. j. 10 As 125/2017 - 11). Nejvyšší správní soud ani specializované senáty krajských soudů nadto
nejsou věcně ani funkčně příslušné k posuzování opravných prostředků směřujících proti
rozhodnutím vydaným v občanském soudním řízení, či postupu soudů v tomto řízení. Nejvyšší
správní soud proto není věcně ani funkčně příslušný k vyřízení podání navrhovatelky.
[7] Vzhledem k tomu, že navrhovatelka svým podáním brojí proti rozhodnutím soudu, je
toto podání opravným prostředkem, nikoliv podáním, kterým se zahajuje řízení samé. Nejvyšší
správní soud proto uzavřel, že není na místě postupovat podle §46 odst. 2 s. ř. s.,
neboť jak uvedl například v usnesení ze dne 22. 8. 2006, č. j. Na 42/2006 - 21: „‘Žalobou‘ ve smyslu
§46 odst. 2 věty druhé s. ř. s. nutno rozumět toliko podání, kterým se zahajuje řízení před soudem první instance
v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoli však též opravný prostředek, který svým obsahem
odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu.“ (srov. obdobně
usnesení ze dne 8. 9. 2011, č. j. Na 206/2011 - 5).
[8] Příslušnost soudu je jednou z podmínek řízení, která musí být dána, aby soud mohl
o konkrétní věci rozhodovat. Není-li dána a nelze-li věc postoupit věcně a místně příslušnému
soudu či podání odmítnout podle §46 odst. 2 s. ř. s., musí to být důvodem k odmítnutí podání
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že ve věci musí
být dána věcná a funkční příslušnost soudu, který má věc rozhodnout, je v daném případě
neodstranitelný. Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů návrh podle §46 odst. 1 písm.
a) s. ř. s. odmítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
[10] Podle §10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
ve výši 3 000 Kč navrhovatelce. Lhůta k vrácení soudního poplatku a přeplatku na poplatku
vyplývá z §10a odst. 1 téhož zákona, dle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek
nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým
o vrácení rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu