ECLI:CZ:NSS:2018:NA.79.2018:8
sp. zn. Na 79/2018 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelky: N. Č., v řízení o podání
navrhovatelky ze dne 15. 3. 2018,
takto:
I. Podání navrhovatelky ze dne 15. 3. 2018 se od m ít á .
II. Navrhovatelka n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 20. 3. 2018 doručeno podání navrhovatelky ze dne
15. 3. 2018 nadepsané jako „Odvolání proti usnesení“. V tomto podání navrhovatelka uvedla:
„Odvolávám se proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem 11 Co 333/2017-165 a napadám
toto usnesení v plném rozsahu.“ Dále uvedla, že žádá o přezkoumání tohoto případu.
[2] Přílohou návrhu bylo uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
15. 11. 2017, č. j. 11 Co 333/2017 - 165. Tímto usnesením krajský soud rozhodl v řízení
o odvolání povinné (navrhovatelky) proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne
28. 8. 2017, č. j. EXE 1780/2015 - 129, tak, že usnesení okresního soudu, kterým okresní soud
zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 24. 9. 2015, se potvrzuje.
[3] Nejvyšší správní soud podle §12 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s“) „jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním
soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech
stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.“
[4] Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost „opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná
proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
[5] Pravomoc soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví upravuje §4 odst. 1
s. ř. s. tak, že soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným
v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
(dále jen „správní orgán“), ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu a kompetenčních žalobách. Dále pak dle §4 odst. 2 téhož zákona
ve správním soudnictví soudy rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského
referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, a o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. Dle §101e s. ř. s. pak soudy ve správním soudnictví
rozhodují též o návrzích na zrušení služebního předpisu.
[6] Z podání navrhovatelky je zřejmé, že usiluje o přezkum rozhodnutí soudu vydaného
v občanském soudním řízení (viz §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), jehož
přezkum nespadá do výše vymezené pravomoci soudů jednajících a rozhodujících ve správním
soudnictví. Nejvyšší správní soud tedy nemá pravomoc o návrhu navrhovatelky rozhodnout.
[7] Nedostatek soudní pravomoci jakožto obecné podmínky kteréhokoli soudního řízení
správního je nedostatkem neodstranitelným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2009, č. j. 5 As 19/2009 - 48). Nejvyšší správní soud tak musel návrh podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. odmítnout.
[8] Ve věci zároveň nebyly splněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval
podle §46 odst. 2 s. ř. s. a spojil s odmítnutím podání poučení, ke kterému věcně příslušnému
soudu a v jaké lhůtě může navrhovatelka podat žalobu. Zmíněné ustanovení totiž pokrývá pouze
podání, jimiž se zahajuje řízení před soudem prvního stupně v některé z forem řízení podle
občanského soudního řádu, nikoliv však opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá
některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu (srov. usnesení NSS
ze dne 22. 8. 2006, č. j. Na 42/2006 - 21). Jedná se o přirozený důsledek toho, že v případě
podávání opravných prostředků se na rozdíl od žaloby účastník řízení může a má řídit poučením
soudu.
[9] O nákladech řízení o podání navrhovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 3 věty první s. ř. s., neboť v případě odmítnutí podání nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu