ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.152.2018:39
sp. zn. Nad 152/2018-39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. M.
Š., zast. Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o návrhu
Městského soudu v Praze na postup podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
14 A 95/2018,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 95/2018 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 2. 2018, čj. MSP-965/2016-OSV-OSV/5, kterým byla podle §16a odst. 7
písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, potvrzena výše úhrady
požadovaná městským soudem za poskytnutí informace, a kterým bylo zamítnuto odvolání
žalobce a potvrzeno rozhodnutí městského soudu ze dne 11. 11. 2016, čj. Si 1378/2015,
o částečném odmítnutí žádosti o informace ze dne 6. 10. 2016.
[2] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že orgánem prvního
stupně v řízení, jehož se žaloba týká, je Městský soud v Praze a tato skutečnost by mohla vyvolat
objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů Městského soudu
v Praze.
[3] Proti přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu neměl námitky ani žalobce,
který za soud, jemuž by věc měla být přikázána, označil Krajský soud v Praze, v jehož obvodu
bydlí a zároveň zde má sídlo žalovaný.
[4] Žalovaný souhlasil s městským soudem a navrhl, aby byla věc s ohledem na procesní
ekonomii přikázána Krajskému soudu v Praze.
[5] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu důvodným.
[6] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako
soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[7] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo
se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
[8] Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, které podle rozvrhu práce přísluší věc
projednat, poukázala na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního
soudnictví, neboť v projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ve věci, v níž
v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze.
[9] Nejvyšší správní soud se s tímto názorem ztotožňuje. Městský soud v Praze, který
ve správním řízení rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, je subjekt totožný se správním
soudem, který by měl ve věci rozhodnout. Tato skutečnost by mohla vést k důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto
soudu jsou proto vyloučeni pro možnou podjatost. S ohledem na výše uvedené skutečnosti
je zřejmé, že nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného městského
soudu sestavit senát, a z tohoto důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu.
[10] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh
Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu
podle §9 odst. 1 s. ř. s. je důvodný, a proto přikazuje věc k projednání a rozhodnutí Krajskému
soudu v Praze jako jinému než místně příslušnému krajskému soudu, který je soudem nejbližším
sídlu (bydlišti) účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. července 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu