ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.130.2018:62
sp. zn. Nao 130/2018 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. K., proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2017, č. j. 44169-6/2017-900000-304.1, sp. zn. 34352/2014-
630000-12, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem v řízení vedeném u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 73 A 38/2017,
takto:
Soudce Krajského soudu v Brně Mgr. Petr Sedlák není v y l o u č e n z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 A 38/2017.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a námitka podjatosti
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Kraj
Vysočina ze dne 19. 1. 2015, č. j. 503-4/2015-630000-12, jímž byl žalobce uznán vinným
z přestupku podle §42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích,
kterého se dopustil tím, že dne 15. 6. 2014, ve 21:20 hod. užil vozidlem tov. zn. Jaguar FX CC9,
RZ X, zpoplatněnou pozemní komunikaci bez zaplacení časového poplatku, za což mu byla
uložena pokuta 8.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce uplatnil v
řízení před krajským soudem námitku podjatosti soudce Mgr. Petra Sedláka, který má podle
rozvrhu práce věc projednávat a rozhodnout.
[2] Námitku podjatosti žalobce odůvodnil tím, že jmenovaný soudce se v rozsudku ze dne
25. 4. 2018, č. j. 73 A 13/2017 - 44, vyjádřil tak, že: „činnost společnosti ODVOZ VOZU, s. r. o.
je spojena s činností Motoristické vzájemné pojišťovny, družstva, která je zase spojena s činností FLEET
Control, s. r. o., z čehož vyplývá, že i smyslem činnosti tohoto subjektu je všemi prostředky zajistit beztrestnost
jeho klientů v rámci tzv. pojištění proti pokutám za dopravní přestupky či správní delikty. Tento zmocněnec,
stejně jako jeho předchůdce, naplňuje smysl své činnosti konstantně obstrukčními praktikami […]. Soud je
přesvědčen, že samotné „pojištění“ je krajně společensky nebezpečné […].Obecně soud nemůže přistoupit
na posvěcení takovéto činnosti a mimo jiné také aprobovat její částečné financování cestou přiznávání náhrad
nákladů soudních řízení.“ Žalobce je přitom předsedou představenstva Motoristické vzájemné
pojišťovny, družstva. Žalobce se domnívá, že pohlíží-li soud negativně na činnost žalobce,
pohlíží negativně též na žalobce samého jako na organizátora této činnosti.
[3] Motoristická vzájemná pojišťovna dle žalobce chrání práva účastníků správních řízení.
Příkladem může být právě věc 73 A 13/2017, rozhodovaná Mgr. Sedlákem, kde správní orgán
vydal nezákonné rozhodnutí (vadně formulovaný výrok), přičemž tato vada byla zcela nezávislá
na argumentaci či procesním postupu žalobce. Mgr. Sedlák proto argumentoval zjevně účelově
a nepravdivě jen za účelem nepřiznání nákladů řízení. Je proto zřejmé, že soudce je zaměřen
osobně proti žalobci.
[4] Žalobce dále sděluje, že vyjádření Mgr. Sedláka považuje za zásah do svých osobnostních
práv, a proto podal dne 24. 5. 2018 na Mgr. Sedláka žalobu na území Spojených států amerických,
kde se žalobce nachází. Žalobce se domnívá, že jsou-li žalobce a soudce proti sobě stojícími
účastníky v soudním sporu, nemůže být soudce považován za nestranného.
[5] Závěrem žalobce uvedl, že zrušuje plnou moc udělenou advokátovi a žádá soud, aby mu
ustanovil advokáta ex offo, neboť nemíní ze svých finančních prostředků doplácet na chyby
orgánů veřejné moci, kterými bylo zasaženo do jeho práv.
II. Vyjádření samosoudce k námitce podjatosti
[6] Soudce Mgr. Petr Sedlák se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že ve věci sp zn.
73 A 13/2017 došlo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu primárně proto, že žalobce
nevyvinul žádnou aktivitu k odstranění vad rozhodování správního orgánu prvního stupně
v průběhu správního řízení. Dle názoru Mgr. Sedláka není účelem správního soudnictví, jakožto
jediné instance, kde může žalobce profitovat z nákladů řízení, suplovat činnost odvolacího
orgánu, což požadují v typově formulářových žalobách klienti Mgr. Topola nebo Mgr. Voříška.
Odkazuje zároveň na plný text rozhodnutí ze dne 25. 4. 2018, č. j. 73 A 13/2017 - 44, v části
odůvodnění částečného nepřiznání nákladů řízení. Má za to, že dokazováním dostatečně prokázal
spojitost mezi Motoristickou vzájemnou pojišťovnou, družstvem a společností Odvoz vozu
s. r. o. K činnosti Motoristické vzájemné pojišťovny a povaze tzv. „pojištění proti pokutám“
se vyjádřil ve vazbě na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
[7] K osobě P. K. uvádí, že ho zná pouze z jednací síně, jednou jej potkal na zahrádce
restaurace v centru Brna. Mimo pracovní situace tedy pana K. nezná a nemá s ním žádné
kontakty.
[8] K činnosti Motoristické vzájemné pojišťovny se Mgr. Sedlák vyjádřil pouze v citovaném
rozsudku, nepopírá však, že v senátu 31, jehož je členem, se opakovaně vyjádřil kriticky
k praktikám, které jsou spojené s činností společností FLEET Control s. r. o. a Odvoz vozu
s. r. o. K otázce nákladů řízení však přistupuje zcela individuálně ve vazbě na konkrétní
projednávanou věc. O tom svědčí i to, že v řadě věcí žalobcům, u kterých lze ze spisu dovodit
spojení se společnostmi, případně osobami v okolí pana P. K., přiznal náhradu nákladů řízení,
neboť neshledal důvody pro jejich nepřiznání.
[9] Skutečnost, že pojištění proti pokutám považuje, obdobně jako Nejvyšší správní soud,
za „institut“, který vede k možnostem společensky krajně nebezpečného jednání (tedy zdánlivé
beztrestnosti za jednání společensky nebezpečné), neznamená dle názoru Mgr. Sedláka, že není
schopen objektivně posuzovat to, zda byla rozhodnutí správních orgánů vydána v souladu
se zákonem.
[10] K odkazované soukromoprávní žalobě uvádí, že toto tvrzení pan K. nijak nedoložil. Dále
sděluje Nejvyššímu správnímu soudu, že podáním ze dne 24. 5. 2018 podal P. K. z obdobných
důvodů stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně.
III. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu
[11] Nejvyšší správní soud shledal, že námitka podjatosti byla uplatněna včas, přičemž jsou
splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o námitce podjatosti.
[12] Námitka podjatosti není důvodná.
[13] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
„vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty první s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná
na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitka
musí být uplatněna „do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti
při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí
být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.“ (§8 odst. 5 věta druhá,
třetí a čtvrtá s. ř. s.).
[14] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (srov. nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena
zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
[15] Žalobce staví námitku podjatosti na způsobu rozhodnutí dotčeného soudce v jiné věci
a jeho vyjádření k aktivitám žalobci blízkým.
[16] Již ze samotného znění §8 odst. 1 s. ř. s. plyne, že způsob rozhodování soudce v jiných
věcech není důvodem pro jeho vyloučení pro podjatost. Soudce je povinen každou věc
posuzovat individuálně. Co se týče vyjádření k subjektům, které řidičům zprostředkovávají
tzv. „pojištění proti pokutám“, respektive samotných poskytovaných služeb, k těm se již dříve
jakožto společensky nebezpečné činnosti vyjádřil i Nejvyšší správní soud a také dostatečně
vysvětlil, z jakého důvodu tuto činnost považuje za nežádoucí. Tato rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou v nezkráceném znění odůvodnění rozsudku ve věci sp. zn. 73 A 13/2017,
Krajským soudem v Brně citována a je uvedena identifikace těchto rozsudků. Žalobce si této
skutečnosti musí být bezesporu vědom.
[17] Pokud se Mgr. Sedlák s názorem vyjádřeným Nejvyšším správním soudem
např. v rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 - 40, či ze dne 15. 12. 2017, č. j.
4 As 199/2017 - 30, ztotožnil, neznamená to automaticky jeho podjatost vůči osobám s těmito
aktivitami spojenými. Ostatně rozsudkem, který žalobce považuje za důkaz podjatosti, napadené
správní rozhodnutí rušil pro nezákonnost a vyhověl tak právě jednomu z výše uvedených
subjektů. Je tedy zřejmé, že Mgr. Sedlák je schopen objektivně a nestranně posoudit zákonnost
přezkoumávaného rozhodnutí, bez ohledu na osobu žalobce.
[18] K tvrzené žalobě na ochranu osobnosti Nejvyšší správní soud uvádí, že do dnešního dne
žalobce žádným způsobem toto tvrzení nedoložil, jeho pravdivost proto nemůže ověřit. Z tvrzení
žalobce však vyplývá, že žaloba byla podána z důvodu výroků učiněných v rámci rozhodování
soudce v jiných věcech, tedy nejedná se o nové skutečnosti, které by měly ukazovat na podjatost
soudce. Nadto soud podotýká, že v minulosti též několikrát judikoval, že probíhající soudní řízení
mezi žalobcem a soudcem též není samo o sobě důvodem pro vyloučení soudce z důvodu
podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2012, č. j. Nao 14/2012-8).
V tomto směru je možno odkázat i na ustálenou judikaturu, podle níž podjatost nezakládá
ani podání trestního oznámení účastníkem řízení na soudce (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 7. 2009, č. j. Nao 36/2009 - 49), a to i z toho důvodu, že „soudce ve výkonu
své veřejné funkce musí být připraven na konfrontaci s byť i nedůvodnou a nepodloženou kritikou a na nikoliv
přátelské jednání účastníků, aniž by jej tyto skutečnosti automaticky vyloučily z projednání a rozhodování věci.
Lze připustit vznik situací, kdy budou ony „objektivní“ důvody podjatosti natolik silné, že odůvodní vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci, byť se on sám podjatý nebude cítit. Taková situace však může nastat
zcela výjimečně. Obecně by se mělo vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci pojit i s důvody subjektivními,
tedy s poměrem soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům, který mu znemožňuje objektivně a nestranně
rozhodnout. Opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost účastníků ovlivňovat složení ve věci
rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně a zřejmě nedůvodných trestních oznámení, která by pak
automaticky vedla k vyloučení soudce.“ Totéž lze vztáhnout i k žalobě na ochranu osobnosti i stížnosti
na konkrétního soudce předsedovi soudu.
[19] Lze tedy uzavřít, že námitka žalobce neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo možno
podřadit pod důvody podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., a ani z vyjádření shora jmenovaného
soudce neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jeho nepodjatosti; tyto skutečnosti
nevyplynuly ani ze soudního spisu.
[20] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že vznesenou námitku
podjatosti soudce Krajského soudu v Brně Mgr. Petra Sedláka neshledal důvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 31. července 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu