ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.161.2018:27
sp. zn. Nao 161/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, v řízení o
žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 2. 2018, č. j. 120529/18/2607-00540-607648 a
č. j. 120625/18/2607-00540-607618, vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci pod sp. zn. 59 Af 16/2018, o žalobkyní vznesené námitce podjatosti,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci Mgr. Lucie Trejbalová,
Mgr. Karolina Tylová, LL.M. a Mgr. Zdeněk Macháček nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 59 Af 16/2018.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně v řízení o žalobě proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného
vedeném u Krajského soudu v Ústí na d Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“)
pod sp. zn. 59 Af 16/2018 namítla podjatost „všech soudc ů zdejšího soudu v aktuálním obsazení“
a navrhla jejich vyloučení z projednávání a rozhodování „nejenom této v ěci“ a předložení věci jinému
soudu téhož stupně podle §12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu delegace nutné, protože dle ní jinak „op ět reáln ě
hrozí, že jimi bude pokra čováno v dalším poko řování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soud ů“.
[2] K námitce se vyjádřili všichni tři soudci soudního oddělení 59 Af příslušného krajského
soudu, kteří dle rozvrhu práce mají ve věci rozhodovat – předsedkyně senátu Mgr. Lucie
Trejbalová a soudci Mgr. Karolina Tylová, LL.M. a Mgr. Zdeněk Macháček, přičemž žádný z nich
neshledal důvody zavdávající pochybnosti o jejich nepodjatosti.
[3] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních
předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1
Ústavy České republiky). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující
vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu
řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině
objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní
hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat
o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup,
kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
[6] V projednávané věci však žalobkyně žádný konkrétní závažný důvod, pro který by bylo
možné dovozovat podjatost soudců, neuvedla. Zůstala pouze v rovině obecného tvrzení,
resp. nesouhlasu s obsazením soudu, což nelze považovat za legitimní důvod pro vyloučení
soudce z rozhodování věci. Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců může totiž
s ohledem na výše uvedené vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobkyně týkající se vztahu soudců
k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům. Žalobkyně však Nejvyššímu správnímu
soudu žádné takové tvrzení o podjatosti namítaných soudců nesdělila.
[7] S ohledem na výše uvedené tedy dospěl Nejvyšší správní soud v posuzované věci
k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Karolina
Tylová, LL.M. a Mgr. Zdeněk Macháček byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené
věci; k tomu je třeba ještě dlužno dodat, že Nejvyšší správní soud není oprávněn rozhodovat
o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování „nejenom této v ěci“, jak navrhla žalobkyně,
ale pouze ve vztahu ke konkrétní věci (viz §8 odst. 1 s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí
a na základě toho pak neshledal ani důvod pro přikázání věci jinému krajskému soudu ve smyslu
§9 odst. 1 s. ř. s., jehož se žalobkyně domáhala (byť s nesprávným odkazem na ustanovení §12
odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu