ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.267.2018:18
sp. zn. Nao 267/2018 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Josefa Baxy, v právní věci žalobkyně: J. F., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 9. 2018, č. j. OAM-805/ZA-ZA11-ZA17-2018, o námitce podjatosti žalobkyně
proti soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Petru Poláchovi ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 32 Az 27/2018 a o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému krajskému soudu,
takto:
I. Soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Petr Polách n en í v yl o u čen
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Az 27/2018.
II. Návrh žalobkyně na přikázání této věci jinému krajskému soudu se zamít á.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 9. 10. 2018 napadla žalobkyně v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného
ve věci žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany.
[2] Žalobu dne 10. 10. 2018 doplnila mimo jiné i o námitku podjatosti vůči blíže
nespecifikovanému soudci Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), respektive vůči
všem soudcům tohoto soudu. Z obsahu spisu krajského soudu přitom vyplývá, že námitka
podjatosti směruje vůči samosoudci JUDr. Petru Poláchovi, kterému byla věc v souladu
s rozvrhem práce přidělena k projednání a rozhodnutí. Žalobkyně zároveň požádala, aby Nejvyšší
správní soud rozhodl o změně soudu z důvodu zjevně svévolného a protiprávního postupu
soudní praxe v mnoha řízeních. Žalobkyni vadí, že specifická azylová řízení se koncentrují pouze
u jednoho z věcně příslušných soudů, a to díky umístění zařízení pro cizince v jeho obvodu.
[3] Podle názoru žalobkyně je jmenovaný soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci.
Jeho podjatost spatřuje v tom, že v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany vedeném
u téhož soudu pod sp. zn. 32 Az 18/2018 jí soudce úmyslně upřel právo na soudní ochranu
a obhajobu tím, že nerozhodl o určení zástupce, svévolně pozměnil doručovací adresu žalobkyně,
zmařil doručování, eviduje zásilky jako doručené, odepřel jí právo nahlédnout do spisu a nezrušil
svá vadná rozhodnutí. Tyto skutečnosti podle žalobkyně svědčí o přímém úmyslu soudu zmařit
uplatnění jejího nároku na mezinárodní ochranu. Intenzita procesních pochybení, extrémní
porušování jejích práv, jež přičítá i kriminálnímu podtextu spolupráce soudu se žalovaným,
jakož i excesivnost postupu soudu činí uplatněné subjektivní důvody objektivními. Žalobkyně
uvádí, že o podjatosti se dozvěděla dne 9. 10. 2018 při podání žaloby.
[4] Soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Petr Polách uvedl, že se necítí být jakkoli podjatý
a že k účastníkům, ani k projednávané věci nemá žádný vztah.
I. Námitka podjatosti
[5] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
[6] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud
z §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle kterého
jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s., účastník nebo osoba zúčastněná na řízení
může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne
ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání.
K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní
soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů,
které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; všechna
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[8] Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, na jejímž základě lze důvodně a objektivně pochybovat
o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu
soudce na výsledku projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci
poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem,
vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně nepřátelským), může jít také o vztah
ekonomické závislosti. V tomto případě žalobkyně žádný podobný vztah nenamítá.
[9] Z odůvodnění námitky podjatosti vyplývá, že ji žalobkyně podala kvůli postupu
soudce krajského soudu při projednání a rozhodnutí její věci v jiném řízení vedeném
pod sp. zn. 32 Az 18/2018, a to zejména pro postup při doručování písemností a uplatňování
procesních práv v tomto řízení.
[10] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že samotná skutečnost, že se konkrétní soudce
podílel na rozhodování v jiné věci žalobkyně, ještě jeho podjatost způsobit nemůže, neboť
ze samotného §8 odst. 1 s. ř. s. jednoznačně plyne, že soudce nemůže být vyloučen
z rozhodování věci pouze proto, že rozhodoval v jiné věci téhož účastníka (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. Nao 143/2017 - 56, ze dne 13. 4. 2016,
č. j. Nao 80/2016 – 38, a ze dne 13. 11. 2014, č. j. Nao 389/2014 - 40). Ve svém usnesení
ze dne 6. 1. 2005, č. j. Nao 56/2004 - 54, publ. pod č. 545/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud
uvedl, že smysl právní úpravy vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním
řízení „spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy
jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem
na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže
u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.“ Obdobně
v usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS, dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podíl soudce na rozhodování v předchozím soudním řízení
ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká toliko rozhodování
ve stejné věci u soudu nižšího stupně; předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní
věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Že odmítavé usnesení vydané vůči žalobkyni
pod sp. zn. 32 Az 18/2018 co do základu do jisté míry souvisí s nyní projednávanou věcí, není
překážkou pro to, aby se oběma zabýval týž soudce krajského soudu. To, že jmenovaný soudce
rozhodoval taktéž o jiné věci žalobkyně, nepředstavuje důvod pro jeho vyloučení z důvodu
podjatosti.
[11] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti postupu soudu při vyřizování věci nebo při doručování
písemností. Zpochybňovat procesní postupy soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné
prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Nejvyšší správní soud neshledal,
že by přesvědčení žalobkyně o excesivnosti postupu krajského soudu v její předchozí věci mělo
reálný základ, a mohlo vést k úvahám o podjatosti soudce, případně všech soudců příslušného
soudu.
[12] Nadto Nejvyšší správní soud uvádí, že ve zmiňovaném dalším řízení
se sp. zn. 32 Az 18/2018 žalobkyně taktéž uplatnila námitku podjatosti proti výše
jmenovanému soudci, a to z důvodu nesprávného doručování soudní písemnosti a nemožnosti
uplatnit v řízení procesní oprávnění. O této námitce podjatosti bylo rozhodnuto usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. Nao 272/2018 - 68, a to tak, že soudce
JUDr. Petr Polách není vyloučen z projednání a rozhodování v této věci.
[13] Námitky žalobkyně neobsahují žádné jiné skutečnosti, které by bylo možno podřadit
pod důvody podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., a ani z vyjádření shora jmenovaného soudce
neplyne nic, co by mohlo založit pochybnost o jeho nepodjatosti. Nejvyšší správní soud
tak dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
II. Přikázání věci jinému soudu
[14] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné.
[15] Tato tzv. delegace vhodná představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce,
vyjádřeného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tak, že nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Místní příslušnost
soudu, určená procesními předpisy, je tedy základním pravidlem, které je promítnutím dělby
činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jednotlivými články tak, aby věci byly projednávány
tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich náležité projednání a rozhodnutí.
[16] V otázce tzv. delegace vhodné již existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního
soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2004, č. j. Nad 138/2003 - 26,
publ. pod č. 305/2004 Sb. NSS). Delegaci vhodnou lze připustit pouze tehdy, dojde-li
tím k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu posouzení věci. Jedná se však o výjimku
z pravidla a lze ji připustit pouze za výjimečných okolností. Pro delegaci vhodnou musí existovat
další důvody a naléhavé zájmy, které výjimečně a zcela ojediněle převáží nad ústavní zásadou
zákonného soudce a soudu. Úlohou Nejvyššího správního soudu v této věci je tedy posoudit,
zda jsou dány důvody pro výjimečné použití institutu delegace vhodné a rozhodnout,
zda by řízení u jiného krajského soudu bylo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší
a spolehlivější než u místně příslušného Krajského soudu v Brně.
[17] Nejvyšší správní soud neshledal výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání
věci jinému krajskému soudu. Žalobkyně toliko namítala, že nesprávný procesní postup krajského
soudu v mnoha řízeních vedl ke zjevně svévolnému konání a zjevnému popírání práva v mnoha
řízeních. Nepovažuje za vhodné, že díky pravidlům místní příslušnosti je řada azylových
případů včetně toho jejího svěřena k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Nijak však neosvědčila existenci závažných důvodů pro přikázání věci jinému krajskému soudu.
I v této souvislosti proto Nejvyšší správní soud konstatuje, že z pochybňovat procesní postupy
či rozhodnutí soudu lze cestou opravných prostředků, nikoli návrhu na přikázání věci jinému
krajskému soudu ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s.
[18] Protože podmínky stanovené v §9 odst. 2 s. ř. s. nebyly v projednávané věci naplněny,
věc nemohla být přikázána jinému krajskému soudu, jak žalobkyně navrhla. Žalobu proti shora
označenému rozhodnutí žalovaného tedy projedná a rozhodne o ní věcně a místně příslušný
Krajský soud v Brně.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu