ECLI:CZ:NSS:2019:1.ADS.24.2018:61
sp. zn. 1 Ads 24/2018 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců
Barbary Pořízkové, Filipa Dienstbiera, Zdeňka Kühna, Tomáše Foltase, Petra Mikeše a Karla Šimky
v právní věci žalobce: Ing. V. Š., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2017, č. j. X, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 49 Ad 10/2017 –
34,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 49 Ad 10/2017 – 34, se zru š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Jádro sporu a dosavadní průběh řízení
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým bylo dle §78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno shora uvedené rozhodnutí a věc ji vrácena
k dalšímu řízení.
[2] Žalobce převážnou část zaměstnání pracoval v rudném dolu Vrančice, a to v zaměstnání
formálně zařazeném do první kategorie, a to jak do kategorie I.AA, tak do kategorie I.A.
Stěžovatelka na základě výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“)
dovodila, že byť žalobce nepracoval v uranových dolech, získal pro nárok na snížení důchodového
věku (55 let) ve smyslu §74a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, potřebnou
dobu alespoň 10 let zaměstnání v první pracovní kategorii (pro rudný důl Vrančice byla hlavním
hygienikem z důvodu ionizujícího záření snížena nejvyšší přípustné expozice na 2100 směn, a proto
se pro účely §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění považuje za „uranový důl“). Nárok
na starobní důchod žalobce dosažením věku 55 let tak není sporný.
[3] Předmětem sporu je výše starobního důchodu žalobce, resp. nárok na použití zvláštního
způsobu stanovení procentní výměry důchodu dle §76a uvedeného zákona. Žalobce pro tento
způsob stanovení procentní výměry podmínky nesplnil, neboť dle závěrů uvedených v žalobou
napadeném rozhodnutí nezískal potřebnou dobu 10 let výlučně ze zaměstnání v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí, tj. výlučně ze zaměstnání kategorie I.AA.
[4] Krajský soud vycházel při posouzení věci z rozsudku NSS ze dne 10. 6. 2015, č. j.
6 Ads 179/2014-46, dle kterého novela zákona o důchodovém pojištění, provedená zákonem
č. 264/2006 Sb., v §76a zmírnila požadavky pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního
důchodu pro zaměstnance v hornictví. Pro možnost uplatnění §76a zákona o důchodovém
pojištění se již nerozlišuje mezi kategoriemi I.A a I.AA, ale stejně jako pro účely §74a odst. 2
zákona o důchodovém pojištění, postačuje odpracování stanovené doby v zaměstnání první
pracovní kategorie.
[5] V případě žalobce pro sporné stanovení procentní výměry starobního důchodu proto
postačovalo, že odpracoval v prostředí srovnatelném s uranovými doly alespoň 10 let
v zaměstnáních zařazených do I. pracovní kategorie, s nimiž se spojuje nárok na starobní důchod
při dosažení věku 55 let.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[6] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Je přesvědčena, že žalobci by mohla být zvýšena procentní výměra
starobního důchodu pouze v případě, že by před 1. 1. 1993 vykonával aspoň po dobu 15 let
zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let,
jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto
dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod
při dosažení věku aspoň 55 let z titulu výkonu zaměstnání v pracovní kategorii I.AA
nebo I.AA-URAN.
[7] Takové podmínky nesplňuje zaměstnání I.A pracovní kategorie [§14 odst. 2 písm. b)
zákona č. 100/1988 Sb. ve spojení s §21 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona]. Pojištěncům, kteří
vykonávali zaměstnání v I.A pracovní kategorii a jejichž důchodový věk činí 55 let podle §21
odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 100/1988 nebo §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění
(eventuálně podle mimořádného opatření bývalého předsedy Státního úřadu sociálního zabezpečení
z roku 1965) nárok na specifický výpočet procentní výměry starobního důchodu podle §76a zákona
o důchodovém pojištění nevzniká. Tyto osoby nevykonávaly zaměstnání v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, ani nesplňují podmínky pro snížení důchodového věku
na 50 let. Výhody zakotvené v §76a zákona o důchodovém pojištění nejsou a nikdy nebyly této
skupině osob určeny.
[8] Novela provedená zákonem č. 264/2006 Sb. sice skutečně rozšířila okruh oprávněných
pojištěnců, nikoli však ve smyslu zastávaném krajským soudem, resp. Nejvyšším správním soudem
v rozsudku č. j. 6 Ads 179/2014-46.
[9] Před touto novelou byly za starobní důchody dle §76 odst. 3 zákona o důchodovém
pojištění považovány pouze tzv. mimořádné hornické starobní důchody, pro jejichž přiznání musely
být splněny podmínky stanovené v nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování
starobních důchodů některým horníkům, které v určitých specifických případech stanovilo vybrané
skupině horníků nárok na starobní důchod již od 50 let věku. Zakotvením §76a do zákona
o důchodovém pojištění se nárok na zvýšení procentní výměry rozšířil na všechny osoby, které
vykonávaly po stanovenou dobu zaměstnání v I.AA pracovní kategorii nebo v I.AA-URAN
pracovní kategorii, které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnání
I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, nikoli
na osoby, kterým vznikl nárok na snížení důchodového věku na 55 let podle §74 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění.
[10] Žalobci proto nemohl vzniknout nárok na zvýšení procentní výměry dle §76a zákona
o důchodovém pojištění, protože potřebnou dobu deseti let nevykonal v zaměstnání v hornictví
se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (zaměstnání v I.AA nebo v I.AA-URAN
pracovní kategorii). Ostatně proto se také žalobce po celou dobu probíhajícího řízení snažil
prokázat, že potřebnou dobu deseti let získal výkonem zaměstnání v pracovní kategorii
I.AA-URAN.
[11] Stěžovatelka také namítá, že není zřejmé, z čeho krajský soud dovodil počet žalobcem
odpracovaných let v kategoriích I.A a I.AA, tj. v součtu celkem 20 roků a 13 dnů. Dle napadeného
rozhodnutí činí součet dob odpracovaných v uvedených kategoriích 4012 dnů, tj. 10 roků a 362
dnů.
[12] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není dostatečně kompetentní a právně
vzdělaný, aby se mohl vyjádřit k rozsudku č. j. 6 Ads 179/2014 – 46 a ostatním právním zásadám,
proti kterým se stěžovatelka nekompromisně postavila. Dále podotkl, že v průběhu sedmiletého
řízení získal dokumenty, které již v letech 1990 a 1991 stanovily, že doly se stejným rizikem
ionizujícího záření byly postaveny na roveň uranovým dolům. Kopie těchto dokumentů k vyjádření
připojil. Stěžovatelka proto měla podle §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění postupovat
již při podání žádosti žalobce o starobní důchod v roce 2011, nebo mohla postupovat na základě
dodatku č. 4 k příkazu ministra práce a sociálních věcí č. 30/2006 o odstranění tvrdostí zákona.
III. Postoupení věci rozšířenému senátu
III. 1 Důvody postoupení
[13] Při předběžném posouzení věci první senát zjistil, že pro výklad provedený v rozsudku
ze dne 10. 6. 2015, č. j. 6 Ads 179/2014 – 46, ze kterého vycházel krajský soud v nyní projednávané
věci, nenachází zákonnou oporu. Je naopak přesvědčen, že pro určení nároku na zvýšení procentní
výměry starobních důchodů zaměstnanců v hornictví podle §76a zákona o důchodovém pojištění
je nutno rozlišovat, zda pojištěnec vykonával zaměstnání v hornictví zařazené do I.A nebo I.AA
(resp. I.AA-URAN) pracovní kategorie. S ohledem na §17 s. ř. s. však není oprávněn se od tohoto
názoru sám odchýlit. Vyřešení sporné otázky je třeba pro rozhodnutí nyní posuzované věci, neboť
rozsudek krajského soudu, který stěžovatelka napadla kasační stížností, zcela převzal právní závěr
shora uvedeného rozsudku šestého senátu, a z tohoto důvodu žalobou napadené rozhodnutí zrušil.
III. 2 Právní názor předkládajícího senátu
[14] Šestý senát dospěl k závěru, že pro účely výkladu §76a zákona o důchodovém pojištění není
nezbytné rozlišovat mezi I.AA a I.A pracovní kategorií, aniž by však tento svůj závěr blíže
odůvodnil. Není ani zřejmé, zda šestý senát přehlédl v §76a zákona o důchodovém pojištění slova
„se stálým pracoviště pod zemí“ či jim z nějakého důvodu, který do svého odůvodnění nepromítl,
nepřikládal význam.
[15] Právě slova „se stálým pracoviště pod zemí“ jsou však pro posouzení sporné otázky klíčová.
Pro pochopení jejich významu považuje předkládající senát za vhodné učinit několik poznámek
k historickému vývoji pracovních kategorií a zejména k vytvoření zvláště preferované kategorie
označované jako I.AA.
[16] Před 1. lednem 1993 byla všechna zaměstnání zařazena do pracovních kategorií. Pracovní
kategorie byly od počátku tři, označované římskými čísly I., II. a III. Zákony o sociálním
zabezpečení (č. 55/1956 Sb., č. 101/1964 Sb., č. 121/1975 Sb. a č. 100/1988 Sb.) stanovily základní
kritéria pro zařazení zaměstnání do jednotlivých kategorií. Toto rozdělení bylo upřesněno
podzákonnými předpisy obsahujícími seznam druhů prací a rozsáhlými kazuistickými resortními
seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie (III. pracovní kategorie byla kategorií
zbytkovou), které byly považovány za taxativní výčty.
[17] Novela zákona č. 121/1975 Sb. provedená zákonem č. 73/1982 Sb., rozdělila zaměstnání
původně zařazená pod §12 odst. 1 písm. a) bod 1 „zaměstnání v hornictví pod zemí v hlubinných
dolech“ do dvou dílčích skupin: „zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech“
(nový bod 1) a „ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech“ (nový bod 2).
Ve správní praxi se pak vžilo označení „I.AA pracovní kategorie“ pro zaměstnání v hornictví
se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§12 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona
č. 121/1975 Sb. ve znění zákona č. 73/1982 Sb.] a „I.A pracovní kategorie“ pro ostatní zaměstnání
v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech [§12 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona
č. 121/1975 Sb. ve znění zákona č. 73/1982 Sb.]. V této souvislosti předkládající senát podotýká,
že rozsudek č. j. 6 Ads 179/2014 - 46 citoval v bodu 18 znění §12 zákona č. 121/1975 Sb. neúplně,
protože uvedl pouze následující část uvedeného ustanovení: „do I. pracovní kategorie patří … zaměstnání
v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech“. Tato citace je zavádějící, neboť opomíjí výše
popsané rozlišení, a tím zastírá význam slov „se stálým pracovištěm“.
[18] Pracovní kategorie byly zachovány i za účinnosti následných právních úprav. Zavedený
systém byl zrušen až zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých
změnách v sociálním zabezpečení, s účinností od 1. 6. 1992. Novelizací §174 a §175 zákona
č. 100/1988 Sb. byl vytvořen přechodný mechanismus, na základě něhož se i nadále zohledňovaly
nároky spojené s výkonem zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii při rozhodování o důchodech.
[19] Nová úprava důchodového systému po 1. 1. 1996 (po nabytí účinnosti zákona
o důchodovém pojištění) reagovala na dřívější existenci pracovních kategorií a z nich plynoucích
odlišných podmínek pro vznik nároku na starobní důchod a jeho výši v §71 a §74. Byť byly
pracovní kategorie k 1. 6. 1992 zrušeny, jsou doby odpracované za existence pracovních kategorií
v některých zákonem vymezených případech nadále rozhodné pro posouzení nároku na snížení
věkové hranice pro odchod do starobního důchodu a pro stanovení výše tohoto důchodu. Zákon
o důchodovém pojištění zmiňuje pracovní kategorie buď přímo v přechodných ustanoveních
(§74a, §76a), nebo spolu s odkazem na právní předpisy platné před 1. 1. 1996, příp. před 1. 1. 1993
(§74, §37b odst. 2 ve znění zákona č. 213/2016 Sb.) a na nařízení vlády č. 557/1990 Sb.,
o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům (§76 odst. 1).
[20] Předkládající senát nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle kterého je namístě přenést
rozšiřující výklad ministerstva k §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění na §76a téhož
zákona, neboť jsou tato ustanovení podle krajského soudu motivována stejným úmyslem. Tato
úvaha je značně zjednodušující a směšuje nesrovnatelné situace. Výklad ministerstva, který
byl učiněn na základě podnětu stěžovatelky ve věci žalobce, se vztahoval především k pojmu
„uranový důl“ a k otázce, zda lze za takový důl označit i rudný důl, v němž je riziko ionizujícího
záření.
[21] Ministerstvo potvrdilo, že rozšiřující výklad pojmu uranový důl lze použít i pro účely §74a
odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Zároveň podotklo, že pro účely citovaného ustanovení
též není rozhodné, zda šlo o zaměstnání zařazené do I.A nebo I.AA pracovní kategorie. Posledně
uvedený závěr však vyplývá již přímo ze znění §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, které
neomezuje svůj rozsah na zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.
Uvedené ustanovení odkazuje na zaměstnání, které pojištěnec vykonával před 1. 1.1993 aspoň
po dobu 10 let při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných
před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní
důchod při dosažení věku aspoň 55 let. Podmínky pro vznik nároku na starobní důchod
při dosažení věku aspoň 55 let byly před 1. 1. 1993 stanoveny v §21 odst. 1 písm. a) až c) zákona
č. 100/1988 Sb. Tento nárok vznikal za určitých podmínek i u tzv. ostatních zaměstnání v hornictví
vykonávaných pod zemí v hlubinných dolech (tedy jiných než se stálým pracovištěm pod zemí),
viz §21 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 100/1988 Sb. Z uvedených důvodů je proto §74a odst. 2
zákona o důchodovém pojištění aplikovatelný i na tzv. ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná
pod zemí v uranových dolech. Splnění zde uvedených podmínek však samo sobě nemá za následek
nárok na zvýšení procentní výměry starobního důchodu ve smyslu §76a uvedeného zákona.
IV. Posouzení věci rozšířeným senátem
IV.1 Pravomoc rozšířeného senátu
[22] Rozšířený senát se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho pravomoc stanovená §17
odst. 1 s. ř. s. rozhodnout v předložené věci. První senát dospěl ohledně aplikace §76a zákona
o důchodovém pojištění k odlišnému závěru, než šestý senát v rozsudku č. j. 6 Ads 179/2014-46.
Hodlá-li se předkládající senát odchýlit od dosavadních závěrů, přísluší rozhodnout rozšířenému
senátu. Není sporu ani o tom, že předložená otázka má význam pro rozhodnutí ve věci, neboť
stěžovatelka v uplatněném kasačním důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítá chybné
posouzení právě této otázky.
IV.2 Právní názor rozšířeného senátu
[23] Podstatou sporné otázky je, zda ke specifickému zvýšení procentní výměry starobního
důchodu u vybraných osob zaměstnaných v hornictví postačí toliko získání nároku na starobní
důchod ve věku 55 let věku (pracovní kategorie I.AA, I.A, I.B) nebo, zda se vztahuje pouze
na osoby, jejichž zaměstnání bylo navíc po stanovenou dobu zařazeno do I.AA kategorie, resp.
I.AA-URAN.
[24] Dle §76a zákona o důchodovém pojištění se procentní výměra starobního důchodu, který
je přiznáván po 30. červnu 2006 pojištěncům, jejichž důchodový věk byl stanoven podle §74a odst. 1 nebo §76
odst. 1, a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které
bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok
na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení
důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento
důchod.
[25] Účelem §76a je vypočtení procentní výměry starobního důchodu podle tohoto
ustanovení a nikoliv podle obecných zákonem stanovených pravidel, a to za předpokladu,
že je to pro pojištěnce výhodnější.
[26] Z obsahu spisové dokumentace je zřejmé, že žalobci nebyl stanoven důchodový věk
ani podle §74a odst. 1, ani podle §76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Žalobci byl stanoven
důchodový věk dle §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Pro zvýšení procentní výměry
starobního důchodu by proto v úvahu připadalo pouze zařazení žalobce do třetí skupiny pojištěnců,
uvedené v §76a uvedeného zákona.
[27] Podle §74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se [u] pojištěnců, kteří vykonávali
před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo
podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok
na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 55 let, pokud tohoto věku dosáhli
po 30. červnu 2006 a nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1. Za zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování
uranové rudy se pro účely věty první nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží
a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny.
[28] Účelem citovaného ustanovení je vymezení podmínek, za kterých činí důchodový
věk pojištěnce 55 let, fakticky jde o snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod.
O výši důchodu, jeho výpočtu či výpočtu procentní výměry se zde vůbec nehovoří.
[29] Porovnáním tohoto ustanovení s třetí alternativou §76a zákona o důchodovém pojištění
je zcela zřejmé, že se uvedené normy nepřekrývají ani co do jejich obsahu. Ze znění §74a odst. 2
zákona o důchodovém pojištění vyplývá, že ze svého osobního rozsahu vylučuje ty zaměstnance
v hornictví, kteří pracovali „pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech)
na radioaktivní suroviny“, nerozlišuje naopak zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí
v hlubinných dolech a ostatní zaměstnaní v hornictví pod zemí v hlubinných dolech. Oproti tomu
třetí alternativa §76a zákona o důchodovém pojištění výslovně omezuje svou osobní působnost
na pojištěnce, kteří po stanovenou dobu vykonávali zaměstnaní v hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v hlubinných dolech. Její osobní rozsah je tedy užší, než osobní rozsah §74a odst. 2
zákona o důchodovém pojištění.
[30] Nelze proto konstatovat, že účelem §76a uvedeného zákona bylo upustit od rozlišování
mezi zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a mezi jiným
zaměstnáním v hornictví pod zemí v hlubinných dolech. Posuzované zvýhodnění totiž není určeno
všem pojištěncům, kteří vykonávali za vymezených podmínek zaměstnání zařazené mezi zaměstnání
I. pracovní kategorie, ale výslovně pouze těm, kteří byli ztíženým pracovním podmínkám vystaveni
více méně trvale, a to z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů tj. pracovní kategorie
I.AA. Ostatně pokud by tomu tak nebylo, pak by zákonodárce pravděpodobně místo třetí
alternativy popsané specifickými podmínkami učinil pouze odkaz na §7 4a odst. 2 tak, jak to učinil
u prvních dvou alternativ. Jinými slovy pro použití tohoto způsobu stanovení procentní výměry
starobního důchodu musí pojištěnci spadající do třetí kategorie pojištěnců (ti, jimž nebyl důchodový
věk stanoven podle §74a odst. 1 nebo §76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), splnit
potřebnou dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.
[31] Zmírňující výklad §74a uvedeného zákona, tj. posouzení rudného dolu zatíženého
ionizujícím zářením z přítomného radonu v míře srovnatelné s doly uranovými jako dolu
uranového, nelze vztáhnout na posuzování podmínek, jejichž splnění zákon výslovně vyžaduje
pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu. Ustanovení §74a a §76a zákona
o důchodovém pojištění sledují různé účely, tj. snížení důchodového věku na straně jedné a zvláštní
způsob stanovení procentní výměry důchodu na straně druhé.
IV.3 Aplikace na nyní projednávanou věc
[32] Rozšířený senát si je vědom, že kromě nesprávné aplikace §76a zákona o důchodovém
pojištění stěžovatelka brojila také proti konstatování krajského soudu, dle kterého „[n]apadené
rozhodnutí přitom vychází z toho, že žalobce odpracoval v kategoriích I.A a I.AA v součtu celkem 20 roků
a 13 dnů (…).“ Krajský soud v bodu 12 skutečně vyložil první odstavec na str. 11 žalobou
napadeného rozhodnutí nesprávně, neboť stěžovatelka v něm doslovně uvedla následující:
“[z] celkové doby pojištění získal účastník řízení 4 012 dnů v I.A, tj. 10 roků a 362 dnů. Z této doby je započteno
3 301 dnů, tj. 9 roků a 16 dnů zaměstnání zařazeném do I.AA pracovní kategorie, 711 dnů v zaměstnání
zařazeném do I.A pracovní kategorie a 243 dnů zaměstnání zařazeném do I.C pracovní kategorie.“
[33] Protože se však krajský soud vůbec nezabýval skutkovými závěry stěžovatelky ohledně doby
odpracované žalobcem v jednotlivých kategoriích zaměstnání v předcházejícím řízení, není možné
se touto otázkou po věcné stránce zabývat v řízení před NSS. Jedinou relevantní kasační námitkou
v řízení před NSS proto zůstává aplikace §76a zákona o důchodovém pojištění a z tohoto důvodu
rozšířený senát posoudil v souladu s §71 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu celou věc
meritorně a rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem. Ověřil, že kasační stížnost byla podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatelku jedná její
zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů
pro výkon advokacie ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
[34] Ze správního spisu vyplývá, že žalobci byl dle §4a odst. 2 a §29 zákona o důchodovém
pojištění přiznán nárok na starobní důchod při dosažení věku 55 let, ode dne 30. 5. 2011 ve výši
11.698 Kč. Stěžovatelka následně určovala podle příslušných nařízení vlády a vyhlášek ministerstva
valorizované výše důchodu až do dne vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
[35] Spor je veden v rovině skutkové, neboť žalobce a stěžovatelka se přeli o to, zda žalobce
pro použití zvláštního způsobu stanovení procentní výměry splnil potřebnou dobu zaměstnání
v I.AA kategorii, proto mu nemá být procentní výměra stanovena podle obecných ustanovení
zákona o důchodovém pojištění. Za nesporné je považováno období od 1. 1. 1984 do 31. 12. 1991,
v němž žalobce vykonával profesi revírníka v I.AA kategorii v rozsahu 2922 dnů (rudný důl
Vrančice) a dále období 1976-1977, v němž žalobce vykonával zaměstnání v I.AA pracovní
kategorii na pozici vzorkař v rozsahu 37 dnů a období roku 1992, kdy má vykázáno v kategorii I.AA
48 dnů (rudný důl Vrančice). Nesporným je v zásadě i zařazení žalobce do I.C a do I.AA pracovní
kategorie v roce 1983, kde je spor veden mezi oběma kategoriemi o jeden den (242 dnů v C.I.
dle žalobce, 243 dnů dle stěžovatelky; 123 dnů v I.AA kategorii dle žalobce, 122 dnů
dle stěžovatelky).
[36] Jádrem sporu je výkon práce žalobce ve vybraných obdobích let 1980, 1981, 1982 a 1983.
V těchto obdobích byl žalobce formálně evidován a placen ve funkci provozního inženýra
a samostatného technologa, namítá však, že i v tomto sporném období fakticky pracoval ve funkci
revírníka a vedoucího úseku se stálým pracovištěm pod zemí.
[37] Dle stěžovatelky tato svá tvrzení neprokázal, přičemž výkon profese provozního inženýra
nelze pro příslušný resort zařadit do kategorie I.AA. Podle čl. II nařízení vlády č. 74/1982 Sb.,
o některých úpravách v nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení pracujících v hornictví
se zaměstnáním v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech (tzv. I.AA
kategorie) v rezortu Federálního ministerstva hutnictví a strojírenství rozumí (do jehož resortu
spadá důl Vrančice) mj. „revírník“.
[38] Profese „provozního inženýra“ (dříve též důlního provozního inženýra či inženýra úseku)
se za zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech považovala
jen v resortu Federálního ministerstva paliv a energetiky. Profese technologa byla podle příslušného
resortního předpisu zařazena do I. pracovní kategorie s nárokem na odchod do starobního důchodu
v 60 letech ve skupině 51 – Technickohospodářští pracovníci v hornictví s popisem činnosti
„Zajišťování komplexní technologické přípravy báňské výroby“.
[39] Rozšířený senát dospěl k jednoznačnému závěru, že úvaha dle které není splnění rozhodné
doby zaměstnání vykonávaného v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech
nadále podmínkou pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu, nemá oporu
v zákoně. Tato podmínka je výslovně vyjádřena v textu §76a zákona o důchodovém pojištění
a nelze ji opomíjet na základě nepodložené úvahy, dle které je zvýšení procentní výměry
motivováno snahou zákonodárce zvýhodnit všechny osoby, které byly při svém zaměstnání po delší
dobu vystaveny účinkům ionizujícího záření. Účelem §76a je, aby za splnění zde vymezených
podmínek, je-li to pro pojištěnce výhodnější, mu byla procentní výměra vypočtena podle tohoto
ustanovení a nikoliv podle zákonem upravených obecných pravidel. Zákonodárce toto zvýhodnění
výslovně omezil pouze na osoby, které byly ztíženým podmínkám vystaveny více méně trvale
z důvodu stálého pracoviště v podzemí hlubinných dolů.
[40] V dalším řízení krajský soud ve světle žalobních námitek přezkoumá skutkové závěry
stěžovatelky ohledně odpracovaných dob v jednotlivých kategoriích. Tyto závěry posoudí ve světle
shora provedeného výkladu §76a zákona o důchodovém pojištění, tj. zda žalobce splnil či nesplnil
potřebnou dobu zaměstnání pro použití tohoto zvláštního způsobu výpočtu procentní výměry
starobního důchodu.
V. Shrnutí
[41] Samotné snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod na 55 let nemá
na aplikaci §76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žádný vliv. Uvedené
ustanovení se proto při výpočtu výše procentní výměry důchodu použije jen tehdy, pokud
pojištěnec splní podmínku výkonu zaměstnání aspoň po dobu 15 let v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání
v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnání
I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, aniž
by přitom bylo podstatné, zda byl jeho důchodový věk takto stanoven s ohledem na uvedenou
skutečnost, či z důvodů jiných.
VI. Závěr a náklady řízení
[42] Z výše uvedených důvodů rozšířený senát v souladu s §110 odst. 1 větou první
před středníkem s. ř. s. zrušil rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 věty první s. ř. s., podle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[43] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bude rozhodnuto v souladu s §110 odst. 3
větou první s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí - li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém řízení i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 26. listopadu 2019
Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu