ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.14.2019:18
sp. zn. 1 As 14/2019 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému:
Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek-Místek, se sídlem
T. G. Masaryka 453, Frýdek - Místek, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem a na určení
jeho nezákonnosti, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 4. 12. 2018, č. j. 25 A 66/2018 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) brojí kasační stížnosti proti v záhlaví popsanému usnesení, kterým
krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a na určení jeho
nezákonnosti. Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 10. 12. 2018. Podle §106 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. V souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. lhůta pro podání
kasační stížnosti skončila dne 27. 12. 2018 (nejblíže následující pracovní den po 24. 12. 2018).
[2] Stěžovatel podal kasační stížnost dne 15. 1. 2019, tedy opožděně. Soud proto podle
§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. rozhodl o jejím odmítnutí.
[3] Na závěru o opožděnosti kasační stížnosti nic nemění ani tvrzení stěžovatele, že usnesení
považuje za doručené až dnem 14. 1. 2019. Stěžovatel namítá, že mu krajský soud zaslal usnesení
bez razítka, chyběly mu tedy prvky autenticity. Stěžovatel se proto dne 14. 1. 2019 osobně
dostavil na krajský soud a nechal si usnesení opatřit razítkem. Teprve tímto okamžikem podle
stěžovatele došlo k doručení usnesení.
[4] Tento stěžovatelův názor není správný. Jak již soud uvedl výše, lhůta pro podání kasační
stížnosti se odvíjí od okamžiku doručení rozhodnutí. V souzené věci doručoval soud napadené
usnesení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb postupem podle §50 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, použitého na základě §42 odst. 5 s. ř. s. (tedy
jako tzv. jinou písemnost, nikoli do vlastních rukou). V takovém případě se písemnost považuje
za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence
a na písemnosti. Z doručenky připojené k napadenému usnesení vyplývá, že písemnost byla
vhozena do stěžovatelovy schránky dne 10. 12. 2018 – tímto dnem tedy došlo k doručení
rozhodnutí. Stěžovatel správnost údajů uvedených na doručence nezpochybnil.
[5] Soud současně konstatuje, že napadené usnesení mělo všechny zákonem předpokládané
náležitosti (§54 odst. 2 použitý na základě §55 odst. 5 s. ř. s.). I v případě, že by na usnesení
chyběl otisk úředního razítka soudu, nemohly stěžovateli vzniknout žádné pochyby o autenticitě
usnesení. V záhlaví byl označen soud a složení rozhodujícího senátu, usnesení bylo podepsáno
předsedou senátu a v zápatí byla řádně označena osoba odpovědná za shodu stejnopisu
s prvopisem včetně jejího podpisu. Obsah napadeného usnesení tak přesně odpovídá
požadavkům na podepisování stejnopisů soudních písemností obsaženým v §20 odst. 2 instrukce
č. 4/2017 Ministerstva spravedlnosti o soudních písemnostech, podle kterého se do stejnopisu
za jméno toho, kdo písemnost podepsal, doplní zkratka „v. r.“. Do zápatí každé strany stejnopisu se doplní
doložka „Shodu s prvopisem potvrzuje“ a celé jméno osoby, která doložku připojila. Z hlediska posuzování
autenticity rozhodnutí je také podstatné, že usnesení bylo stěžovateli doručeno v obálce,
kde je jako odesilatel jednoznačně označen Krajský soud v Ostravě.
[6] Podle §248 odst. 3 instrukce Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává vnitřní
a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, se otiskem velkého úředního razítka
opatřují opisy rozhodnutí soudu a jiné soudní písemnosti při výkonu soudnictví. Soud
nezpochybňuje, že úřední razítko slouží k autentifikaci písemností vydávaných při výkonu
soudnictví, v souzené věci však neexistovaly žádné okolnosti (a stěžovatel je ostatně
ani nezmiňuje), které by při absenci otisku razítka na usnesení mohly vyvolat pochyby o tom,
že jde o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, adresované a řádně doručené stěžovateli.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu