ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.467.2018:37
sp. zn. 1 As 467/2018 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. L., proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad
Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2016, č. j. 445/DS/2016, JID:
92734/2016/KUUK/Zvo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2018, č. j. 15 A 108/2016 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n em á p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil
rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru správních evidencí, oddělení registru řidičů (dále
jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 4. 12. 2015, č. j. OSE/53844/2015 - 26, kterým
správní orgán prvního stupně podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), zamítl
jako nedůvodné námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a potvrdil
provedený záznam dvanácti bodů ke dni 29. 1. 2014 v evidenční kartě řidiče.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústí
nad Labem (dále „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Krajský soud předně rekapituloval závěry judikatury Nejvyššího správního soudu týkající
se rozdílu mezi řízením o námitkách a řízeními o přestupcích, na základě kterých se body
do registru řidičů zaznamenávají, jakož i judikatury týkající se povahy a důkazní relevance
oznámení o uložení pokuty za přestupek. Podle těchto závěrů oznámení o uložení blokové
pokuty není nezpochybnitelným důkazem o tom, že řidič přestupek spáchal. Proto, vyskytnou-li
se v řízení pochybnosti o údajích uvedených v oznámení, je nutné vycházet i z dalších důkazů.
Z těchto úvah krajský soud vycházel při posuzování žalobních námitek a dále se zabýval
zpochybňovanými záznamy bodů, které byly žalobci v registru řidičů zaznamenány na základě
pokutových bloků za přestupky spáchané ve dnech 28. 1. 2013, 13. 10. 2013 a 29. 1. 2014.
Krajský soud shledal, že údaje zaznamenané na všech vyžádaných pokutových blocích odpovídají
údajům uvedeným v oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení. Rovněž shledal,
že je v nich uveden stručný slovní popis přestupkového jednání, dále údaj o tom, jaké ustanovení
zákona o silničním provozu žalobce porušil a podle jakého ustanovení byl jím spáchaný
přestupek kvalifikován. Krajský soud proto uzavřel, že přestupkové jednání žalobce bylo ve všech
pokutových blocích identifikováno natolik přesně, že umožnilo podřazení těchto jednání
pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, a tedy i provedení záznamu bodů
do registru řidičů.
[4] K námitce žalobce, že argument žalovaného o specifičnosti blokového řízení
a rozhodnutí v něm vydaného nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese
z pohledu zákonných požadavků na tento druh rozhodnutí, krajský soud konstatoval,
že neshledal, že by některé z rozhodnutí vydaných v blokovém řízení o přestupcích, za něž byly
žalobci zaznamenány body v registru řidičů, vykazovalo vady, které by je činily podkladem
pro provedení záznamu nezpůsobilým. V návaznosti na tvrzení žalobce, že i přes specifičnost
blokového řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi požadavky zákona, krajský soud
zopakoval, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru může být zkoumáno pouze
to, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů
odpovídá bodovému ohodnocení stanovenému v zákoně. Není tedy třeba posuzovat splnění
všech požadavků zákona, pokud jde o obsah pokutového bloku, ale toliko jeho způsobilost
k provedení záznamu bodů, tedy zda se jedná o rozhodnutí pravomocné, zda není nicotné
a zda obsahuje dostatek údajů pro identifikaci konkrétního přestupkového jednání a jeho
podřazení pod příslušnou položku přílohy zákona o silničním provozu. Tyto podmínky byly
v případě pokutových bloků ze dne 28. 1. 2013, 13. 10. 2013 a 29. 1. 2014 podle krajského soudu
splněny.
[5] K námitce týkající se zásady legitimního očekávání, na níž žalobce poukazoval
v souvislosti s rozhodnutími Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v podobných věcech,
ze kterých dovozoval ustálenou správní praxi, krajský soud uvedl, že uplatnění této zásady
nemůže být bezbřehé a nutit správní orgány k jednotnému rozhodování bez ohledu na další
okolnosti či dokonce bez ohledu na možnou nesprávnost právního názoru dříve vysloveného
týmž nebo jiným správním orgánem. Správní orgán se proto zásadně může odchýlit
od své dosavadní správní praxe nebo od závěrů jiného správního orgánu rozhodujícího
v obdobných věcech, pokud své rozhodnutí řádně zdůvodní. Tomuto požadavku žalovaný
v projednávané věci dostál, neboť své úvahy obsažené v napadeném rozhodnutí podpořil
konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu a rozhodl plně v souladu s ní. Krajský soud
proto shledal, že postupem ani rozhodnutím žalovaného nebyla narušena rovnost účastníků před
zákonem, jak tvrdí žalobce, a nedošlo ani k porušení §2 odst. 4 zákona č. 500/2004, Sb., správní
řád, resp. zásady legitimního očekávání.
III. Obsah kasační stížnosti
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení podle §103 odst. 1 písm. a) zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), a pro vady řízení podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a aby stěžovateli
přiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[7] Stěžovatel uvedl, že žalovaný rozhodl zcela v rozporu se zásadou legitimního očekávání,
neboť ignoroval ustálenou praxi správních orgánů, kterou lze dovodit z nejméně tří stěžovatelem
doložených rozhodnutí (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne
24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, a ze dne
12. 11. 2014, č. j. MSK 121761/2014). Vyplývá z ní, že se od volací správní orgán zabývá
způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body. Stěžovatel
v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že i soudní praxe používá pojmů „oprávněná důvěra
v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“, „oprávněná očekávání“, např. z rozhodnutí
rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, č. 1915/2009 Sb. NSS, vyplývá,
že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která
opakovaně potvrzuje určitý výklad“. Dle názoru stěžovatele je takovouto praxí správní orgán vázán,
pročež pokud správní orgán má názor opačný, je třeba jej řádně odůvodnit, což správní orgán
neučinil, a to ani v té nejobecnější rovině. Se zásadou legitimního očekávání tedy úzce souvisí
i zásada řádného odůvodnění, která je promítnuta do řady ustanovení správního řádu (např. §68
odst. 3). Podle stěžovatele je nemyslitelné, aby soud rozhodující o žalobě zcela převzal chybný
názor žalovaného, pročež stěžovatel v tomto postupu spatřuje kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., neboť soud při zjišťování skutkové podstaty porušil zákon v ustanovení
o řízeních před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost tohoto
rozhodnutí.
[8] Stěžovatel dále tvrdí, že jednotlivé podklady jsou nezpůsobilé pro záznam bodů
do bodového hodnocení řidiče. Jediné důkazy, které odvolací orgán posuzuje, jsou oznámení
od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že stěžovatel
měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení.
Dle stěžovatele takovéto oznámení nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy
porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná
chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci.
[9] Ačkoliv je blokové řízení specifickým druhem řízení, toto konstatování podle stěžovatele
nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu zákonem kladených
požadavků na tento druh rozhodnutí. Stěžovatel v řízení o žalobě předložil rozhodnutí
v blokových řízeních, ze kterých vyplývá, že nesplňují dle judikatury Nejvyššího správního soudu
dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, a dále rozhodnutí v blokovém řízení,
ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Stěžovatel z toho
dovozuje, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi
zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat,
kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek
kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena.
[10] Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání
a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí ve svém rozhodnutí žalovaný, je dle stěžovatele
naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem
odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva,
aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost poukázat a žádat její
nápravu.
[11] Stěžovatel v otázce nezpůsobilosti podkladů, které správní orgány použily pro záznam
bodů v bodovém hodnocení řidiče, spatřuje nesprávné právní posouzení podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Ke konkrétním vadám pokutových bloků v projednávané věci stěžovatel uvedl
následující.
[12] K pokutovému bloku ze dne 29. 1. 2014: V kolonce „uložena za přestupek podle §“
je uveden údaj „125c/1k“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, dále vyvstává
pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém
pozemku či pozemní komunikaci), není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového
jednání. „Doba, místo a popis přestupkového jednání“ obsahuje neúplný údaj o místě spáchání
přestupku, když je zde uvedena pouze komunikace a označení výjezd. Ovšem ze sídliště Zahradní
lze na komunikaci I/13 vyjet více než jedním výjezdem. Vyvstává tedy pochybnost, kde přesně
mělo ke spáchání přestupku dojít. Dále z popisu přestupkového jednání není zřejmé, k jakému
přestupku mělo dojít a za jaký přestupek je přestupce trestán, když z rozhodnutí je zjevné,
že přestupce porušil dvě povinnosti, které mu vyplývají ze zákona.
[13] K pokutovému bloku ze dne 13. 10. 2013: V kolonce „uložena za přestupek podle §“
je uveden údaj „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, dále vyvstává
pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém
pozemku či pozemní komunikaci), není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového
jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání
přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „R“, což nepopisuje porušení
jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem.
[14] K pokutovému bloku ze dne 28. 1. 2013: V kolonce „uložena za přestupek podle §“
je uveden údaj „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, dále vyvstává
pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém
pozemku či pozemní komunikaci), není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového
jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání
přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „rychlost“, což nepopisuje porušení
jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem.
IV. Vyjádření žalovaného
[15] Žalovaný v reakci na kasační stížnost uvedl, že se k jejímu obsahu blíže nevyjadřuje.
Odkázal přitom na napadený rozsudek krajského soudu, který považuje za souladný se zákonem,
a na obsah správního spisu. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že stěžovatel v kasační stížnosti toliko
bez dalšího opakuje žalobní námitky uplatněné již v řízení před krajským soudem, aniž
by výslovně činil spornou samotnou věcnou argumentaci krajského soudu a způsob, jakým
se tento soud s námitkami stěžovatele vypořádal. Krajský soud přitom ve svém rozhodnutí
vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, kterou v odůvodnění svého rozsudku
obsáhle citoval a její závěry na projednávanou věc aplikoval. Nejvyšší správní soud předesílá,
že v projednávané věci neshledal důvod se od této ustálené rozhodovací praxe odchýlit.
[19] Podle §123b odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění účinném v projednávané věci,
se řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek
nebo trestný čin, zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. V souladu s §123c odst. 1 téhož
zákona příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamenává řidičem dosažený počet
bodů pouze do celkového počtu 12 bodů. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak příslušný obecní úřad
obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu
12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání
řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto
oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení
doručeno. Zákon o silničním provozu v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání
a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven
fixně, to znamená, že při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které
budou zaznamenány, stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze
uvedeno.
[20] Podle §123f odst. 1 zákona o silničním provozu [n]esouhlasí-li řidič s provedeným záznamem
bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky příslušnému obecnímu úřadu obce
s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Stejně tak může řidič podat podle §123f
odst. 4 zákona o silničním provozu námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového
počtu 12 bodů. Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře vychází z premisy, že v řízení
o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení toliko
posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem,
tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů
odpovídá spáchanému přestupku, atd. V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru
řidičů tak bude typicky možno uplatňovat výhrady v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec
nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku
z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů (srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011 - 103).
[21] Stěžovatel předně namítá, že byla porušena zásada legitimního očekávání. Není však
pravdou – jak uvádí ve své kasační stížnosti stěžovatel – že žalovaný ignoroval ustálenou praxi
správních orgánů. Jak již konstatoval krajský soud, žalovaný se s argumentací stěžovatele a jeho
odkazem na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vypořádal,
a to tak, že poukázal na ustálené závěry judikatury Nejvyššího správního soudu. K tomu Nejvyšší
správní soud podotýká, že na existenci ustálené a jednotné správní praxe, která zakládá legitimní
očekávání, jak o tom hovoří stěžovatelem odkazované usnesení rozšířeného senátu ze dne
21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, č. 1915/2009 Sb. NSS, nelze usuzovat toliko z několika
vybraných rozhodnutí konkrétního krajského úřadu. Obzvláště v situaci, kdy k dané otázce –
konkrétně ke způsobilosti pokutových bloků pro provedení záznamu do evidence řidičů –
již existuje ustálená judikatura správních soudů, je nutno k těm závěrům přihlédnout. Tuto
povinnost mají i správní orgány.
[22] Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20,
„[s] rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového
řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek
byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. §85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné
je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude
zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů
srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení
přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem
na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním
provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl
za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti
pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku
přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit
i s pouhým […] odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, […
pokud se] jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém
souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují.“
[23] Přestupkové jednání žalobce bylo ve všech pokutových blocích identifikováno v souladu
se shora citovanou judikaturou natolik přesně, že umožnilo podřazení těchto jednání
pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, a tedy i provedení záznamu bodů
do registru řidičů. Jak již v podrobnostech popsal krajský soud, příslušné pokutové bloky
obsahují stručný slovní popis přestupkového jednání a dále údaj o tom, jaké ustanovení zákona
o silničním provozu žalobce porušil a podle jakého ustanovení byl jím spáchaný přestupek
kvalifikován.
[24] V pokutovém bloku, který se týká přestupku ze dne 28. 1. 2013 spočívajícího v porušení
povinnosti jet v obci rychlostí nejvýše 50 km/h, kterým stěžovatel porušil §18 odst. 4 zákona
o silničním provozu, je přestupkové jednání shrnuto slovy: „R – O 50/65 km/h – tol 62 km/h“.
Rovněž přestupkové jednání, jehož se stěžovatel dopustil dne 13. 10. 2013, spočívalo v porušení
povinnosti jet v obci rychlostí nejvýše 50 km/h, čímž opakovaně porušil §18 odst. 4 zákona
o silničním provozu. V pokutovém bloku ze dne 13. 10. 2013 bylo přestupkové jednání popsáno
slovy: „50 63/60 km/h“. Z pokutových bloků ze dne 28. 1. 2013 a ze dne 13. 10. 2013 je tedy
zjevné, za jaká přestupková jednání byl stěžovatel pokutován. Z obsahu pokutových bloků
je též zjevné, že se stěžovatel přestupků dopustil na veřejně přístupných komunikacích
(např. silnice I. třídy č. 27). Námitka stěžovatele, že není zjistitelné, zda k přestupku došlo
na veřejně přístupné komunikaci, nebo soukromém pozemku, je – jak již ostatně uvedl i krajský
soud – nepřípadná. Pokutové bloky rovněž obsahují odkaz na §18 odst. 4 zákona o silničním
provozu, a proto i námitka nesprávné právní kvalifikace obsažené v dotčených pokutových
blocích je nedůvodná (nutno podotknout, že stěžovatel v kasační stížnosti ani výslovně neuvádí,
v čem jím tvrzená nesprávná právní kvalifikace má spočívat). Jak již uvedl krajský soud, je běžnou
praxí správních orgánů, že uvádí tři číselné údaje ve spojení se slovem rychlost (někdy zkráceno
též pouze na „R“), z nichž první představuje nejvyšší dovolenou rychlost v daném místě, druhý
naměřenou rychlost vozidla a třetí naměřenou rychlost vozidla upravenou o možnou odchylku
měření.
[25] Přestupkové jednání, jehož se žalobce dopustil dne 29. 1. 2014, spočívalo v porušení §6
odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Již samotné uvedení tohoto ustanovení
v pokutovém bloku jednoznačně svědčí o tom, že řidič motorového vozidla porušil povinnost
být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, neboť v tomto ustanovení není žádná
jiná povinnost řidiče či jiné osoby, upravena. Tím se stěžovatel dopustil přestupku dle §125c
odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Pokud jde o to, že je v pokutovém bloku uveden
údaj „§125c 1k zák. č. 361/2000 Sb.“, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem
shledává, že tento popis nevyvolává žádné pochybnosti o tom, co tento údaj znamená. Je zcela
zřejmé, že se stěžovatel dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním
provozu. Zkracování ustanovení uvedeného zákona v pokutových blocích je obvyklou praxí
správních orgánů, která je správními soudy pro tento typ rozhodnutí akceptována. Pokutový blok
ze dne 29. 1. 2014 obsahoval také slovní popis přestupkového jednání („pasy řidič“).
I z uvedeného pokutového bloku je tak zjevné, za jaké přestupkové jednání byl stěžovatel
pokutován.
[26] Stěžovatel dále v souvislosti s podpisem na pokutovém bloku namítá, že není možné,
aby za správnost rozhodnutí odpovídal přestupce, od kterého nelze očekávat takovou znalost
práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a případně žádat nápravu. K této námitce
lze opět poukázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které „[u]dělením
souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou
vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích
souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému
skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta
v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu).
Svůj souhlas žalobce stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci
pokutového bloku tak žalobce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového
bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti.
Pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, […] neměl projevit souhlas
s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného
řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým
v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti
úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti
pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná
tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným
v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitovaná. Tak jako
tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum
skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna“
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16). Ani tato
námitka stěžovatele – ostatně rovněž v podrobnostech vypořádána krajským soudem – proto
není důvodná.
VI. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu