ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.142.2018:31
sp. zn. 1 Azs 142/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: T. H. N., zastoupen
JUDr. Petrem Hoškem, advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 10. 2017, č. j. OAM-160/LE-LE05-LE26-PS-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2017, č. j. 17 A 143/2017 – 51,
takto:
I. V řízení se p o k raču je .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Hoškovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování ve výši 4.114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017, č. j. OAM-160/LE-LE05-LE26-PS-2017,
zajistil žalobce podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť
dle žalovaného existovaly oprávněné důvody domnívat se, že žalobce podal žádost o udělení
mezinárodní ochrany s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který
ji zamítl. Konstatoval, že žalovaný respektoval individuální okolnosti případu a řádně odůvodnil
neúčinnost zvláštních opatření. Žalovaný zohlednil, že žalobce neoprávněně a bez cestovního
dokladu vstoupil a pobýval na území členských států EU včetně České republiky, uváděl
smyšlenou totožnost a vydával se za nezletilou osobu. Na území ČR a dalších států EU vstoupil
s pomocí převaděčů. Žádost o mezinárodní ochranu podal na základě skutečností, které mu byly
známy již před zajištěním, lze tedy usuzovat na její účelovost. Žalobce v průběhu správního řízení
o zajištění tvrdil, že jeho návratu do vlasti nic nebrání, nic mu tam nehrozí, má tam rodinu.
Po svém zajištění však začal tvrdit, že má problémy s vietnamskou policií a může být po návratu
zadržen a uvězněn. Podle soudu je obava z měření průběhu řízení o žádosti o mezinárodní
ochranu posílena též tím, že ČR nebyla žalobcovou cílovou zemí. Soud nesouhlasil s námitkou,
že se žalovaný měl zabývat reálností hrozby v případě návratu žalobce do Vietnamu. Posouzení
důvodů uvedených v žádosti se provádí až v rámci azylového řízení.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností.
[4] Podle stěžovatele žalovaný i krajský soud nesprávně posoudili otázku nutnosti zajištění
žalobce. Rozhodnutí o zajištění má být vydáno teprve poté, co je najisto postaveno, že zvláštní
opatření budou zcela bezúčelná. Nelze pominout, že zajištění má svou povahou blízko k trestu
odnětí svobody – stěžovatel je omezen na svobodě, aniž by se dopustil trestného činu.
Ve stěžovatelově případě bylo možno uložit mírnější opatření. Ke skutečnostem, které
při rozhodnutí o zajištění žalovaný zohlednil, bylo možno přihlédnout poté, co budou objasněny
důvody, proč tak stěžovatel činil. Stěžovatele nelze „diskvalifikovat“ z možnosti aplikace
mírnějšího řešení pouze pro jeho předchozí chování, pokud není znám důvod, proč tak jednal.
Jestliže tak jednal například kvůli obavě o svůj život, nelze mu takové jednání (i s ohledem
na jeho neznalost českého jazyka) dávat v tomto řízení k tíži.
[5] Stěžovatel požaduje, aby byl rozsudek ve výroku I. (zamítnutí žaloby) zrušen
a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že ze stěžovatelova předchozího
jednání (pobyt na území ČR bez cestovního dokladu a oprávnění k pobytu) jasně vyplývá neúcta
a nerespektování právního řádu ČR. Jeho chování nedává dostatečnou záruku, že by v průběhu
azylového řízení spolupracoval se správními orgány a případně se podrobil dopadům negativního
rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu.
III. Posouzení věci
III.1 Přerušení řízení
[7] Při předběžném posouzení kasační stížnosti soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel
byl dle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn do 11. 2. 2018. Žalovaný ve svém vyjádření
ke kasační stížnosti sdělil, že stěžovatelovo zajištění bylo tohoto dne ukončeno.
[8] Podle §46a odst. 9 zákona o azylu ve znění účinném od 15. 8. 2017 do 20. 1. 2019 platilo,
že „v případě, že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince
ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení
o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[9] Soudu bylo známo, že před Ústavním soudem byl projednáván návrh na zrušení mimo
jiné §46a odst. 9 zákona o azylu. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Výsledek tohoto
řízení byl významný pro procesní postup v nyní posuzované věci, proto soud přerušil řízení podle
§48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. usnesením ze dne 20. 7. 2018, č. j. 1 Azs 142/2018 - 27.
[10] Ústavní soud rozhodl v dané věci nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, jímž
zrušil mimo jiné §46a odst. 9 zákona o azylu ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů,
tj. k 21. 1. 2019. Překážka soudního přezkumu stěžovatelem předložené kasační stížnosti
tak odpadla. Soud proto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s §48 odst. 6 za použití
§120 s. ř. s. o pokračování v řízení.
III.2 Posouzení kasační stížnosti
[11] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu může ministerstvo vnitra „v případě nutnosti
rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění
cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána
v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany
byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího
rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl
požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.“
[14] Stěžovatel namítá, že v jeho případě bylo možno uplatnit zvláštní opatření, a nebyl
tak důvod k jeho zajištění.
[15] Zvláštními opatřeními dle §47 odst. 1 zákona o azylu jsou povinnost žadatele o udělení
mezinárodní ochrany zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo osobně
se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. Zvláštní opatření však je možno
považovat za účinná jen tehdy, pokud jimi lze dosáhnout daného konkrétního účelu zajištění
mírnějšími prostředky - bez fyzického zajištění žadatele. V této souvislosti lze přiměřeně
odkázat také na závěry rozšířeného senátu, vyslovené v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j.
5 Azs 20/2016 – 38, č. 3559/2017 Sb. NSS, podle kterého „[m]ožnost aplikace zvláštního opatření
namísto zajištění cizince a tomu korespondující úvahy správního orgánu budou nutně záviset na důvodu zajištění “
(odst. 32 a 36). Byť se toto usnesení vztahovalo ke vztahu zvláštních opatření a zajištění podle
zákona o pobytu cizinců, logická vazba mezi oběma instituty je v obou zákonech obdobná.
[16] Při zvažovaní zvláštních opatření jako alternativy k důvodu zajištění podle §46a odst. 1
písm. e) zákona o azylu je proto namístě zohlednit pobytovou historii žadatele, včetně
případného maření předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění. Jakkoliv nelze paušálně říci,
že by v případě existence důvodu zajištění podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu byla
možnost uložení zvláštních opatření vždy vyloučena, jejich neúčinnost bude častější než v případě
zvažování alternativ k jiným důvodům zajištění (srov. rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j.
1Azs 349/2016 – 48). Vždy však bude třeba zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince,
charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování
a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU, včetně
charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince (srov. přiměřeně usnesení
rozšířeného senátu č. j. 5 Azs 20/2016 – 38, odst. 36 a 37). Zároveň je třeba nepochybně dbát
na to, žezajištění žadatelů by mělo být možné pouze v souladu se zásadou nezbytnosti
a přiměřenosti.
[17] Ze správního spisu vyplývá, že dne 20. 10. 2017 byl stěžovatel zajištěn podle §124 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců a o změně některých zákonů, a umístěn do zařízení
pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem zajištění byla skutečnost,
že dne 17. 10. 2017 jako spolucestující v osobním automobilu vstoupil z území ČR na území
Německa přes bývalý hraniční přechod Cínovec – Altenberg. Po vstupu do Německa
byl kontrolován a následně zadržen německými policisty. Bylo zjištěno, že stěžovatel pobýval
na území ČR neoprávněně bez cestovního dokladu a jakéhokoli povolení k pobytu a taktéž,
že neoprávněně a bez dokladu vstoupil na území i dalšího státu Evropské unie, konkrétně
Německa, kde také při policejní kontrole uváděl nepravdivou totožnost (N. T. V., nar. X) a
s těmito údaji byl předán zpět na území ČR. Vzhledem k uváděnému věku bylo dne 19. 10. 2017
provedeno lékařské vyšetření za účelem ověření stěžovatelova věku, při kterém bylo zjištěno, že
stěžovatel je starší 18 let. Až poté co bylo tentýž den stěžovateli sděleno, že bude jeho identita
ověřena přes zastupitelský úřad Vietnamu, uvedl své pravé osobní údaje. Z těchto důvodů s ním
bylo zahájeno správní řízení o vyhoštění a byl zajištěn. V průběhu řízení o zajištění stěžovatel
uvedl, že jeho návratu do vlasti nic nebrání a nic mu tam nehrozí. Dne 24. 10. 2017 podal žádost
o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl, že měl konflikt s vietnamskou policií a může být po
návratu odsouzen k vysokému trestu vězení (neboť napadl policistu, bodl jej nožem do hrudníku
a utekl), kde může být jeho život v nebezpečí. Chce tedy požádat o azyl a doufá, že se mu dostane
pomoci od Organizace spojených národů.
[18] Z odůvodnění rozhodnutí o zajištění jednoznačně vyplývá, že žalovaný zohlednil shora
popsaná skutková zjištění. Neúčinnosti zvláštních opatření ve stěžovatelově případě opřel
o skutečnost, že stěžovatel vstoupil a pobýval na území členských států EU neoprávněně,
bez cestovního dokladu a pobytového oprávnění, měl v úmyslu neoprávněně vstoupit a pracovat
na území Německa, na území schengenského prostoru vstoupil s pomocí převaděčů, při zadržení
policií uváděl smyšlenou identitu a vydával se za nezletilou osobu, dle vlastního tvrzení
ve své vlasti spáchal vážný zločin (což by dle žalovaného samo o sobě představovalo dostatečný
důvod pro závěr o neefektivnosti zvláštních opatření).
[19] Soud považuje výše popsané skutečnosti za nepochybně relevantní pro úvahu,
zda by byla zvláštní opatření dostatečně účinná. Žalovaný k zajištění přistoupil na základě
objektivních okolností spočívajících v předchozím jednání cizince, přičemž tyto individuální
okolnosti v případě stěžovatele plně odpovídají judikatorním požadavkům na výjimečnost institutu
zajištění, namísto uložení mírnějších opatření. V nyní projednávaném případě proto žalovaný
nepochybil, pokud namísto užití zvláštních opatření přistoupil k zajištění stěžovatele.
Pro skutečnost, že zvláštní opatření dle zákona o azylu by nebyla v případě stěžovatele účinná,
a tedy nutnost přistoupení k zajištění, v případě stěžovatele svědčilo více na sobě nezávislých
faktorů. Na tomto závěru nemohla změnit ani stěžovatelem tvrzená motivace, která jej vedla
k jeho dřívějšímu nezákonnému jednání, a to údajná obava o vlastní život ve Vietnamu. Případná
důvodnost těchto obav bude totiž předmětem posuzování v řízení o žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. I v případě, že by se prokázala reálnost stěžovatelových obav, neměla
by tato skutečnost žádný vliv na závěr žalovaného, že v nynějším řízení byly dány jednoznačné
okolnosti vedoucí k závěru o nutnosti stěžovatelova zajištění při současné nemožnosti uložení
zvláštních opatření.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[21] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu
nákladů nepřiznal, protože mu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti v řízení
o kasační stížnosti nevznikly.
[22] Zástupci stěžovatele, který mu byl ustanoven usnesením krajského soudu ze dne
13. 11. 2017, č. j. 17 A 143/2017 - 13, se podle §35 odst. 9 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s odst. 3 a §13 odst. 4 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování ve výši 3.100 Kč za jeden úkony právní služby
(podání kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem tedy 3.400 Kč.
Jelikož je zástupce plátcem DPH, jeho odměna se zvyšuje o tuto daň (714 Kč) na částku
4.114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu