ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.290.2018:23
sp. zn. 1 Azs 290/2018 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. S., zastoupen Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, se sídlem Beskydská 2061,
Frýdek - Místek, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2018, č. j. KRPT-154030-27/ČJ-
2018-070022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 3. 8. 2018, č. j. 19 A 18/2018 – 33,
takto:
I. V řízení se p o k raču j e.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Ladislava Bárty se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím podle §129 odst. 1 ve spojení s §129
odst. 3, 4 a 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (zákon o pobytu cizinců) rozhodla o zajištění žalobce za účelem jeho předání
podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie – Nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013. Dobu zajištění stanovila na 30 dnů od okamžiku
omezení osobní svobody, tedy do 30. 7. 2018.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu z důvodu jeho vnitřní rozpornosti.
Zdůraznil, že na osobní svobodě byl omezen dne 30. 6. 2018 v 0:55 hodin. Podle §125 odst. 1
věty první zákona o pobytu cizinců nesmí doba zajištění překročit 180 dnů a počítá
se od okamžiku omezení osobní svobody. Den, v němž byla osobní svoboda omezena,
se tak počítá do celkové doby omezení a první den omezení je proto třeba do této doby zahrnout.
Jestliže byl žalobce zadržen dne 30. 6. 2018, pak třicátým dnem, tedy posledním dnem možného
zajištění, je 29. 7. 2018.
[3] Krajský soud výše uvedeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
Soud totiž ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím ze dne 2. 7. 2018, které nabylo právní moci
18. 7. 2018, provedla žalovaná opravu výrokové části napadeného rozhodnutí o zajištění žalobce
tak, že původní uvedenou dobu zajištění stanovenou na 30 dnů od okamžiku omezení svobody
dle §70 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců
opravila s tím, že zajištění trvá do 29. 7. 2018. Vydáním tohoto opravného rozhodnutí
tak žalovaná opravila žalobcem vytýkanou početní chybu při stanovení běhu lhůty, a proto
již napadené rozhodnutí postiženo namítanou nepřezkoumatelností a vnitřní rozporností
postiženo není.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalované
a vrátil věc žalované k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel namítl, že rozpornost napadeného rozhodnutí, kterou namítal v žalobě, nebylo
možné zhojit postupem dle §70 správního řádu, a to především s ohledem na charakter namítané
rozpornosti. Upozornil, že z §125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že dobu omezení
osobní svobody nelze počítat „klasickým“ způsobem, podle nějž se lhůty počítají tak, že prvním
dnem je následující den po události, která je rozhodná pro běh lhůty. Dobu omezení svobody
je oproti tomu třeba počítat tak, že první den omezení osobní svobody je třeba do této doby
zahrnout. V posuzované věci tedy třicátým dnem, tj. posledním dnem možného zajištění,
byl 29. 7. 2018. Žalovaná ovšem v napadeném rozhodnutí uvedla vedle třicetidenní doby zajištění
i datum 30. 7. 2018. V opravném usnesení sice uvedla, že tento rozpor byl způsoben početní
chybou, avšak podle stěžovatele je přinejmenším stejně pravděpodobné, že mohl být způsoben
nesprávným právním názorem (tj. že žalovaná počítala dobu zajištění stejně jako běžnou lhůtu).
Takový postup však není možno maskovat početní chybou a nelze ho napravovat vydáním
opravného usnesení dle §70 správního řádu. Vadu napadeného rozhodnutí bylo jen těžko možné
odstranit v průběhu řízení před správním soudem, s ohledem na to, že žalobce podal žalobu před
právní mocí opravného usnesení. Pak pochopitelně není možné přihlížet ke změnám, k nimž
mělo dojít vydáním předmětného opravného usnesení ani v případě, že by bylo vůbec možné
použít postup, k jakému se nyní uchýlila žalovaná.
[6] Žalovaná v reakci na výzvu k vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření
ze dne 31. 7. 2018 (adresované krajskému soudu).
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
III.1 Přerušení řízení
[7] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017
do 20. 1. 2019 platilo, že „v případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti
rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně
informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí
obdobně.“ Stěžovatelovo zajištění bylo napadeným rozhodnutím žalované stanoveno na 30 dnů
od okamžiku omezení osobní svobody, ke kterému došlo dne 30. 6. 2018. Ze správního spisu
je zřejmé, že rozhodnutím žalované ze dne 13. 7. 2018 byla doba zajištění stěžovatele
prodloužena do 16. 8. 2018. Dále ze správního spisu plyne, že stěžovatel byl propuštěn
ze zajištění dne 9. 8. 2018 za účelem realizace jeho předání dle mezinárodní smlouvy.
[8] Soudu bylo známo, že před Ústavním soudem byl projednáván návrh na zrušení mimo
jiné §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17.
Výsledek tohoto řízení byl významný pro procesní postup v nyní posuzované věci, proto soud
přerušil řízení podle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. usnesením ze dne 11. 10. 2018,
č. j. 1 Azs 290/2018 – 19.
[9] Ústavní soud rozhodl v dané věci nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, jímž
zrušil mimo jiné §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů,
tj. k 21. 1. 2019. Překážka soudního přezkumu stěžovatelem předložené kasační stížnosti
tak odpadla. Soud proto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s §48 odst. 6 za použití
§120 s. ř. s. o pokračování v řízení.
III.2 Posouzení kasační stížnosti
[10] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Žalovaná ve výroku napadeného rozhodnutí ze dne 1. 7. 2018 o zajištění stěžovatele
uvedla, že „[d]oba zajištění se podle §129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. stanovuje na 30 dnů,
od okamžiku omezení osobní svobody, tedy do 30. 7. 2018.“ Dne 2. 7. 2018 vydala žalovaná dle §70
správního řádu rozhodnutí, kterým opravila rozhodnutí ze dne 1. 7. 2018 ve výrokové části
tak, že se doba zajištění stěžovatele stanovuje na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody,
tedy do 29. 7. 2018.
[13] Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že stěžovatel byl omezen na osobní svobodě
dne 30. 6. 2018 v 00:55 hodin (viz úřední záznam o zajištění ze dne 30. 6. 2018). Také
v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že k omezení osobní svobody došlo dne
30. 6. 2018. Z rozhodnutí taktéž jednoznačně plyne, že doba zajištění stěžovatele byla stanovena
na 30 dnů. Je přitom zřejmé, jak je uvedeno i ve výroku rozhodnutí, že počátek zajištění se odvíjí
od okamžiku omezení osobní svobody. Do doby zajištění je tak nutno počítat každý,
i jen započatý, den, kdy byl cizinec omezen na svobodě (k tomu viz rozsudek NSS ze dne
10. 4. 2014, č. j. 2 As 115/2013 – 59, č. 3044/2014 Sb. NSS). Nepochybně tak prostým početním
úkonem je nutno dojít k závěru, že zajištění cizince mělo dle napadeného rozhodnutí správně
trvat do 29. 7. 2018. Žalovaná proto zjevně v napadeném rozhodnutí uvedla konec doby zajištění
o den později, než jak měl být správně vypočten. Toto pochybení ovšem nelze podle Nejvyššího
správního soudu považovat za natolik intenzivní, že by mělo vyvolávat nutnost rozhodnutí
žalované zrušit. Tuto chybu si ostatně žalovaná hned následující den uvědomila, a proto vydala
zmíněné opravné rozhodnutí, ve kterém datum posledního dne zajištění opravila. Není také
pravda, že by k vydání opravného rozhodnutí přistoupila až v průběhu řízení o žalobě, jak uvedl
stěžovatel (opravné rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 7. 2018 a žaloba proti napadenému
rozhodnutí došla krajskému soudu dne 16. 7. 2018).
[14] Nadto lze poznamenat, že žalovaná dne 13. 7. 2018, tedy před uplynutím původně
stanovené doby zajištění, vydala rozhodnutí o prodloužení doby zajištění stěžovatele
o 18 dnů, tedy do 16. 8. 2018. Nedošlo tak k porušení práv stěžovatele spočívajícímu
v tom, že by byl v souladu napadeným rozhodnutím žalované nezákonně zajištěn
až do 30. 7. 2018.
[15] Stěžovateli však lze do určité míry přisvědčit v tom, že byť oprava chyby ve stanovení
konce doby zajištění zcela koresponduje se skutkovými zjištěními obsaženými ve správním spisu,
není postup podle §70 správního řádu pro opravu uvedeného pochybení žalované zcela
případný.
[16] Ustanovení §70 správního řádu stanoví: „Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení
rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal.
Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního
orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí.“ Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu je možné aplikovat institut opravy zřejmých nesprávností pouze v případě zjevných omylů
ohledně údajů, které jsou dostatečně podloženy zjištěními, jež prokazují jejich správné znění.
Naopak není možné měnit vlastní skutková zjištění, na jejichž základě bylo ve věci rozhodnuto,
nebo jejich právní posouzení. Nelze připustit, aby se pomocí opravy zřejmých nesprávností měnil
vlastní obsah (smysl) opravovaného správního rozhodnutí, protože se nejedná o opravný
prostředek ani o nové rozhodnutí. Institut opravy zřejmých nesprávností slouží pouze
k odstraňování různých méně významných překlepů, zkomolenin, k opravám dat, početních
či „technických“ chyb, o jejichž existenci a povaze není pochyb. Oprava dle §70 správního řádu
nemůže být použita ke změně vlastních opravovaným rozhodnutím stanovených, práv
a povinností. Vady rozhodnutí, které nenaplňují podmínky §70 správního řádu, lze napravit
pouze cestou řádných či mimořádných opravných prostředků (srov. např. rozsudky NSS
ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 - 541, č. 2119/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 25. 2. 2009, č. j.
1 As 112/2008 - 56).
[17] Nyní opravovaná vada výroku rozhodnutí není zcela zřejmou nesprávností ve smyslu výše
uvedené judikatury. Lze se tedy přiklonit k názoru stěžovatele, že se žalovaná dopustila určitého
procesního pochybení, pokud uvedla nesprávné datum konce doby zajištění, nicméně vzhledem
ke specifikům projednávané věci toto pochybení nezakládá důvod ke zrušení rozsudku krajského
soudu a návazně i rozhodnutí žalované. Jejich zrušení by nevedlo k vyšší ochraně práv
stěžovatele a bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti a efektivnosti řízení.
[18] K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 3. 2017, č. j.
7 Azs 11/2017 – 36, ve kterém podobným způsobem jako v nyní projednávané věci nepovažoval
za důvod pro zrušení rozhodnutí žalované o zajištění cizince pochybení spočívající v nesprávném
uvedení data, kdy byl cizinec omezen na svobodě, ve výroku rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[19] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné. Proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věty
s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[21] Stěžovateli byl Krajským soudem v Ostravě usnesením ze dne 17. 7. 2018, č. j.
19 A 18/2018 - 19, jako zástupce ustanoven advokát Mgr. Ladislav Bárta. Dle §35 odst. 9 in fine
s. ř. s. zastupuje ustanovený zástupce, je-li jím advokát, účastníka i v řízení o kasační stížnosti.
Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 9 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k §11
odst. 1 písm. d) citované vyhlášky náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (podání
kasační stížnosti) v částce 3.100 Kč, a podle §13 odst. 4 citované vyhlášky náhrada hotových
výdajů v částce 300 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce proto činí 3.400 Kč, částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu