ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.411.2018:37
sp. zn. 1 Azs 411/2018 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: V. P. A., zastoupené
JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem Za Hládkovem 973/4, Praha 6, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3,
Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-40889-4/SO-2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018,
č. j. 11 A 152/2018 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků ne m á práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2018 zastavil řízení o žalobě žalobkyně
proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, neboť žalobkyně neuhradila soudní poplatek
v patnáctidenní lhůtě stanovené usnesením ze dne 8. 10. 2018, č. j. 11 A 152/2018 - 36. Tuto
výzvu soud zaslal žalobkyni poté, kdy zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků
usnesením ze dne 3. 10. 2018, č. j. 11 A 152/2018 - 32.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení městského soudu o zastavení řízení
blanketní kasační stížností. K výzvě Nejvyššího správního soudu stěžovatelka doplnila kasační
stížnost podáním ze dne 14. 1. 2019, v němž namítla, že rozhodnutí správních orgánů Norského
království bylo způsobeno pouze neznalostí jazyka a prostředí. Norské orgány imperativně
nestanovily českým orgánům, že stěžovatelka musí opustit území ČR, ale pouze doporučily zvážit
všechny aspekty, zdali stěžovatelka nemá problémy v rámci pobytu na území ČR. Problémy
zde stěžovatelka nemá, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky,
neporušuje, je řádně etablována osobně i pracovně.
[3] Stěžovatelka má zájem zůstat a podnikat na území ČR. Značně pokročila ve výuce
českého jazyka. Vůči ČR se nijak neprovinila a ráda by zde zůstala. Rozhodnutí orgánů Norského
království je fakultativní a v ČR by mělo smysl jen tehdy, pokud by se stěžovatelka provinila vůči
zákonům ČR. V Norském království jí nebyl k dispozici tlumočník, dokumenty podepsala
ze strachu pod nátlakem okolností.
[4] K osvobození od soudního poplatku stěžovatelka uvedla, že její důvody jsou zcela
objektivní. Stěžovatelka měla pobytové oprávnění za účelem podnikání, to jí však nebylo
prodlouženo, a tím se stal nerelevantním i její živnostenský list. Pokud by stěžovatelka podnikala,
činila by tak v rozporu se zákonem. V řízení před městským soudem dodala zcela legitimní
důkazy o skutečnostech, které podmiňují žádost o osvobození, včetně důkazů z Vietnamské
socialistické republiky.
[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
[7] Podle §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), není
kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka napadla kasační stížností usnesení o zastavení řízení,
mohla proti němu uplatnit pouze důvody, které by bylo možné podřadit pod §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., musela by tedy namítat nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.
[8] Stěžovatelka však žádný takový důvod neuvedla, a to ani k výzvě soudu k odstranění vad
kasační stížnosti (usnesení ze dne 5. 12. 2018, č. j. 1 Azs 411/2018 - 6, doručené zástupci
stěžovatelky dne 12. 12. 2018). V odpovědi na tuto výzvu stěžovatelka doručila soudu doplnění
kasační stížnosti, jehož důvody jsou uvedeny výše v bodech [2] až [4]. Z obsahu tohoto doplnění
je zřejmé, že se vztahuje především k věci samé (důvodům neprodloužení pobytového
oprávnění). Nerozhodl-li však městský soud ve věci samé, ale řízení o žalobě zastavil, nepřísluší
ani Nejvyššímu správnímu soudu zabývat se důvody, v nichž stěžovatelka spatřuje nezákonnost
správního rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/2009 - 43).
[9] V obecné rovině stěžovatelka také zmínila, že podle jejího názoru byla její žádost
o osvobození od soudních poplatků podložena objektivními důvody. Ani tato námitka
však nemířila proti rozhodnutí, které stěžovatelka napadla kasační stížností. Městský soud
napadeným usnesením nerozhodl o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků,
ale o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě.
Rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků mohla stěžovatelka napadnout
samostatnou kasační stížnosti (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 5. 2014, č. j.
3 As 125/2012 - 43, č. 3072/2014 Sb. NSS). Nezaplacení soudního poplatku stěžovatelka
v kasační stížnosti nijak nezpochybnila a netvrdila ani jiné skutečnosti, jimiž by zpochybnila
zákonnost napadeného usnesení.
[10] Kasační stížnost tedy vůbec nenapadá vlastní otázku zastavení řízení z důvodu
nezaplacení poplatku, zejména pak neuvádí, v čem měla spočívat nezákonnost tohoto rozhodnutí
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Za těchto okolností nelze podřadit stěžovatelkou tvrzené
stížnostní důvody pod přípustný důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. usnesení
č. j. 6 Ads 113/2009 - 43).
[11] Pro úplnost soud podotýká, že důvody pro zastavení řízení o žalobě stěžovatelky byly
dány již v důsledku marného uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku usnesením
městského soudu ze dne 20. 7. 2018, č. j. 11 A 152/2018 - 6, které bylo zástupci stěžovatelky
doručeno dne 25. 7. 2018. Patnáctidenní lhůta stanovená k úhradě soudního poplatku marně
uplynula ve čtvrtek 9. 8. 2018. Stěžovatelka podala prostřednictvím svého zástupce žádost
o osvobození od soudních poplatků až dne 14. 8. 2018. Lhůta dodatečně určená soudem
k zaplacení soudního poplatku je však propadná (viz §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017). Požádá-li žalobce (či stěžovatel)
o osvobození od soudních poplatků až po uplynutí této lhůty, soud tento návrh bez dalšího
zamítne a řízení zastaví (usnesení ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 - 19). Důvody
pro zastavení řízení v nyní posuzované věci tedy byly dány již ode dne 10. 8. 2018,
a to bez ohledu na následně opožděně podanou žádost o osvobození od soudních poplatků.
[12] V této souvislosti soud připomíná, že musí při vydání rozhodnutí plně respektovat
procesní normy. Obdobnou povinnost má ovšem i účastník řízení, který je povinen respektovat
zákonem stanovený procesní rámec pro uplatňování svých veřejných subjektivních práv. Soud
nemůže „přivřít oči“ a odhlédnout od nesplnění některé z nezbytných podmínek řízení. Takovým
postupem by porušil zásadu rovnosti mezi účastníky řízení, přestal by být nestranným třetím
a převzal by roli advokáta. Takový postup by byl v právním státě nepřípustný. Je to naopak
advokát účastníka řízení, který má dbát na dodržení všech nezbytných zákonných požadavků
a řádně hájit práva klienta. Advokát je osobou práva znalou, u níž se důvodně předpokládá
znalost zákona. Stěžovatelka byla již od počátku řízení před městským soudem zastoupena
advokátem, který měl řádně hájit její práva mimo jiné včasným plněním výzev stanovených
soudem a řádným uplatněním přípustných kasačních bodů.
[13] Lze shrnout, že podaná kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které předpokládá
zákon, Nejvyšší správní soud ji proto odmítl pro nepřípustnost podle §104 odst. 4 s. ř. s.
ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) a §120 téhož zákona.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Pro úplnost soud podotýká, že nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků, neboť s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost
by takové rozhodnutí bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Z důvodu odmítnutí kasační
stížnosti pro nepřípustnost soud nerozhodoval ani o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, který ostatně stěžovatelka nijak neodůvodnila.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu