ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.5.2019:24
sp. zn. 1 Azs 5/2019 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: M. O., zastoupen
opatrovníkem JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem se sídlem Plovární 478/1, Plzeň, proti
žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem
Pražská tř. 558, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 10. 2018, č. j.
KRPC-139314-17/ČJ-2018-020023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2018, č. j. 58 A 12/2018 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Odměna opatrovníka žalobce JUDr. Mgr. Milana Dočkala, advokáta, se u r č u j e
částkou 968 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím podle §124 odst. 1 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon
o pobytu cizinců), rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění
byla stanovena na 30 dní ode dne omezení osobní svobody.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou, kterou krajský soud zamítl jako
nedůvodnou. Žalovaná dle soudu zjistila řádně skutkový stav tak, aby mohla shledat naplnění
podmínek pro zajištění žalobce. Správně také vyhodnotila, že nebylo namístě uložit zvláštní
opatření dle §123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Existovalo zde totiž nebezpečí ohrožení
výkonu správního vyhoštění spočívající v dosavadní protiprávní činnosti žalobce, který si opatřil
padělaný osobní doklad a opakovaně jej na území České republiky užil. Žalobce též neměl
na území České republiky žádné vazby a dle svých vyjádření ani nedisponoval dostatkem
finančních prostředků.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel namítl, že žalovaná nezjistila hodnověrně stav věci, o němž by nepanovaly
důvodné pochybnosti. Došlo tak k porušení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
Žalovaná byla povinna zjistit veškeré skutečnosti svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch
stěžovatele. Žalovaná nezjišťovala, proč měl mít stěžovatel u sebe údajně padělané doklady. Není
vyloučeno, že sám stěžovatel se stal obětí protiprávního jednání jiné osoby, a to v možném
důsledku své neznalosti. Také krajský soud učinil nesprávný závěr o protiprávním jednání
stěžovatele, neboť nebyl jednoznačně prokázán původ předmětného dokladu. Stěžovatel se navíc
primárně prokazoval svým platným moldavským cestovním pasem.
[5] Legitimního cíle by bylo jednoznačně možné dosáhnout mírnějšími prostředky
uvedenými například v §123b zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatel byl schopen plnit
povinnosti plynoucí ze zvláštních opatření a současně neexistovala důvodná obava,
že by byl uložením zvláštních opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.
Žalovaná mohla a měla zohlednit pracovní morálku stěžovatele, pokud měla minimálně
povědomí o jeho pracovních aktivitách na území České republiky, jak vyplývá ze správního spisu.
[6] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se stěžovatelem vedla správní
řízení ve věci jeho správního vyhoštění z území členských států Evropské unie, neboť
se 1. 10. 2018 prokázal hlídce policie při pobytové kontrole dokladem, který byl padělán.
Stěžovatel se vzdal práva na odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná
nesouhlasila s kasační námitkou, že by nedostatečně zjistila skutkový stav. Stěžovatel
do protokolu o výslechu účastníka správního řízení uvedl, že si obstaral padělaný doklad
Rumunska za účelem práce, protože věděl, že s ním může pracovat v Evropské unii, aniž
by potřeboval povolení k zaměstnání. Vzhledem ke způsobu, jakým si stěžovatel doklad opatřil
a jakým způsobem jej používal (na ubytovnách a při nástupu do zaměstnání, přičemž k cestám
přes hranice užíval svůj moldavský pas), lze vyloučit, že by stěžovatel jednal protiprávně
nevědomě. Žalovaná dostatečně posoudila možnost uložení zvláštních opatření dle §123b
zákona o pobytu cizinců, avšak dospěla k závěru, že by nebyla účelná. Svým jednáním stěžovatel
opakovaně porušoval právní předpisy České republiky. Ani výborná pracovní morálka stěžovatele
při jeho nelegálních zaměstnáních na území České republiky, nemohla rozhodnutí zajišťujícího
správního orgánu ovlivnit.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou.
[8] Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil Nejvyšší správní soud v mezích uplatněných
námitek a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejprve stěžovatel namítl, že žalovaná nedostatečným způsobem zjistila skutkový stav,
o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Nejvyšší správní soud se s touto kasační námitkou
neztotožnil. Ze správního spisu je zřejmé, jak připomněla i žalovaná ve svém vyjádření,
že stěžovatel sám při výslechu uvedl, že si obstaral padělaný rumunský občanský průkaz přes
internet před svou první cestou do České republiky, aby zde mohl pracovat. Krajský soud
tak správně zhodnotil, že z tvrzení stěžovatele nelze soudit, že by se sám stal obětí protiprávního
jednání jiné osoby. Naopak je patrné, že si byl svého protiprávního jednání vědom. Sám totiž
uvedl, že pro cestování používal vlastní moldavský cestovní pas a padělaný rumunský doklad
totožnosti předkládal pouze na ubytovnách a při nástupu do zaměstnání. Nebylo tak důvodu,
aby žalovaná zjišťovala další skutečnosti ve prospěch stěžovatele, resp. aby se zabývala původem
padělaného dokladu. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že by žalovaná nepostupovala v souladu
se zásadou materiální pravdy ve smyslu §3 správního řádu.
[11] Žalovaná a následně i krajský soud také správně uvážily o možnosti uložení zvláštních
opatření za účelem vycestování, kterými může podle §123b zákona o pobytu cizinců
být: „a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit
následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení
pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů
spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem
vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec
s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), nebo c) povinnost cizince osobně
se hlásit policii v době policií stanovené “.
[12] Rozšířený senát v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016 – 38, č. 3559/2017 Sb.
NSS, uvedl, že „právo EU i český zákon o pobytu cizinců jednoznačně směřují k subsidiaritě zajištění, které
by mělo být použito pouze tehdy, nepostačuje-li uložení zvláštního opatření za účelem vycestování“. Z tohoto
důvodu jsou na žalovanou kladeny požadavky na řádné a individualizované odůvodnění nevyužití
zvláštních opatření. Smyslem a účelem zvláštních opatření je minimalizace omezování osobní
svobody cizinců v případě realizace vyhoštění. To však neznamená, že by k omezení osobní
svobody nemohlo dojít nikdy. Zvláštní opatření je možno považovat za účinná jen tehdy, pokud
jimi lze dosáhnout daného konkrétního účelu zajištění mírnějšími prostředky - bez fyzického
zajištění žadatele. Volba některého ze zvláštních opatření namísto zajištění cizince je vázána
na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření
a že neexistuje důvodná obava, že se bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění.
[13] Rozhodnutí žalované je dle Nejvyššího správního soudu dostatečně individualizované
a zohledňuje všechny podstatné skutečnosti, které stěžovatel tvrdil nebo které vyšly v řízení
najevo. Žalovaná dospěla k závěru, že stěžovatel je osobou, která vědomě a úmyslně nerespektuje
povinnosti jí uložené, a neskýtá záruku, že bude spolupracovat s orgány policie. Stěžovatel
se prokázal hlídce policie při pobytové kontrole padělaným průkazem totožnosti Rumunska,
tímto dokladem se v minulosti prokazoval opakovaně. Byl tak zjevný jeho úmysl neopustit území
České republiky. Hrozilo, že by si mohl opatřit jinou identitu či doklady. Stěžovatel uvedl,
že nemá dostatek finančních prostředků k ubytování, a proto žalovaná též vyloučila možnost,
že by složil finanční záruku. Vzhledem k absenci vazeb stěžovatele na území České republiky
žalovaná též vyloučila, že by za stěžovatele složil záruku občan České republiky nebo jiná osoba.
Ubytování stěžovatele je pouze nahodilé a dočasné (je ubytován v ubytovnách vždy v souvislosti
se svým neoprávněným zaměstnáním), proto žalovaná neshledala možnost, že by stěžovatel
oznámil policii adresu místa pobytu a zdržoval se tam.
[14] Je třeba připomenout, že prokazování totožnosti padělaným dokladem (navíc spojené
s neoprávněným využíváním postavení občana členského státu Evropské unie) je závažným
porušením právního řádu České republiky, které dokonce může naplňovat znaky trestného činu
padělání a pozměnění veřejné listiny (§348 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů). Byť tedy prokázání se padělaným dokladem totožnosti není automatickým
důvodem pro vyloučení aplikace zvláštních opatření (srov. usnesení rozšířeného senátu
č. j. 5 Azs 20/2016 – 38, podle něhož je třeba vždy volit individualizovaný přístup), takto závažné
protiprávní jednání je judikaturou Nejvyššího správního soudu považováno za skutečnost, která
významně oslabuje důvěru v cizince a zakládá pochybnosti o tom, že bude schopen
a ochoten plnit povinnosti, které by mu plynuly ze zvláštních opatření (viz např. rozsudky ze dne
18. 1. 2018, č. j. 1 Azs 228/2017 – 24, ze dne 21. 12. 2017, č. j. 1 Azs 383/2017 – 17, ze dne
14. 12. 2017, č. j. 2 Azs 237/2017 – 20, ze dne 11. 10. 2017, č. j. 1 Azs 193/2017 – 18, ze dne
31. 8. 2017, č. j. 10 Azs 114/2017 – 35, nebo ze dne 27. 7. 2017, č. j. 4 Azs 133/2017 – 19).
Stěžovatel navíc pomocí padělaného dokladu totožnosti opakovaně vykonával na území České
republiky výdělečnou činnost.
[15] S ohledem na všechny skutkové okolnosti věci Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským
soudem uzavírá, že žalovaná dostatečně odůvodnila neuložení zvláštních opatření. Lze se přitom
ztotožnit s jejím závěrem, že zde existovala důvodná obava ohrožení výkonu rozhodnutí
o správním vyhoštění. Jak uvedla žalovaná ve svém vyjádření, pro její posouzení nebyla relevantní
stěžovatelova pracovní morálka při výkonu nelegálních výdělečných činností. Ta nemůže nijak
svědčit o tom, že stěžovatel nebude pokračovat v protiprávním jednání a nebude mařit výkon
rozhodnutí o správním vyhoštění.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nákladů
nepřiznal, protože jí žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti v řízení o kasační
stížnosti nevznikly.
[18] Stěžovateli byl Krajským soudem v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 10. 2018,
č. j. 58 A 12/2018 – 26, jako opatrovník ustanoven advokát JUDr. Mgr. Milan Dočkal. Dle §35
odst. 9 in fine s. ř. s. zastupuje ustanovený zástupce, je-li jím advokát, účastníka i v řízení o kasační
stížnosti. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 9
ve spojení s §120 s. ř. s.). Podle §7 a §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k §11
odst. 1 písm. d) citované vyhlášky náleží opatrovníkovi odměna za jeden úkon právní služby
(podání kasační stížnosti) v částce 500 Kč, a podle §13 odst. 4 citované vyhlášky náhrada
hotových výdajů v částce 300 Kč a částka 168 Kč představující 21% DPH, jíž je advokát plátcem.
Celková výše odměny ustanoveného zástupce proto činí 968 Kč, částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu