ECLI:CZ:NSS:2019:10.ADS.9.2019:46
sp. zn. 10 Ads 9/2019 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní žalobce: J. K., zast. Mgr. Daliborem Lípou,
advokátem se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalované: Městská správa
sociálního zabezpečení Brno, se sídlem Veveří 5, Brno, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem žalované spočívajícím v pozastavení výplaty nemocenského žalobci od 2. 9. 2017,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2018,
čj. 30 A 7/2018-93,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliboru Lípovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 345 Kč, která bude proplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městská správa sociálního zabezpečení Brno (žalovaná) rozhodla dne 14. 9. 2017 o tom,
že žalobci náleží výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dne 31. 7. 2017,
a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 1. 8. 2017
do 31. 10. 2017 včetně. Přípisem ze dne 20. 11. 2017 sdělila žalovaná žalobci, že jelikož
byl dne 2. 9. 2017 vzat do vazby, skončil mu dnem 1. 9. 2017 nárok na výplatu nemocenského
podle §16 písm. c) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Žalovaná proto přestala
žalobci vyplácet dávku nemocenského pojištění za dobu, po kterou byl ve vazbě.
[2] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem,
jíž se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit nevyplacené dávky nemocenského pojištění.
Krajský soud žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
v níž namítá nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nedostatku důvodů a v nesprávném
posouzení právní otázky.
[4] Stěžovatel staví svou stěžejní kasační námitku na právním názoru, že §16 písm. c) zákona
o nemocenském pojištění na jeho věc nedopadá. Podle stěžovatele vznikl nárok na vyplacení
nemocenského až v okamžiku rozhodnutí žalované. Stěžovatel však byl vzat do vazby několik
dní před vydáním rozhodnutí. Žalovaná v době vydání svého rozhodnutí musela nebo měla vědět
o tom, že se stěžovatel nachází ve vazbě, přesto stěžovateli výplatu nemocenského přiznala.
Následně žalovaná své rozhodnutí nerespektovala. Takový postup je podle stěžovatele v rozporu
s principem právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[5] Žalovaná ve vyjádření kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel rozlišuje nesprávně
mezi nárokem na nemocenské a nárokem na výplatu nemocenského, mezi vznikem dočasné
pracovní neschopnosti, nárokem na nemocenské v rámci podpůrčí doby a nárokem
na nemocenské po uplynutí podpůrčí doby. Žalovaná jednala v souladu s principem právní jistoty
podle právní normy, z níž jednoznačně vyplývá, že ode dne vzetí do vazby nemá stěžovatel
na výplatu nemocenského nárok.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů.
[8] Podle stěžovatele se krajský soud nedostatečně vypořádal s žalobní námitkou,
v níž se stěžovatel domáhal výplaty nemocenského i za den 2. 9. 2017. NSS stěžovatelův pohled
nesdílí. Krajský soud se k námitce vyjádřil dostatečně v bodech 36 a 37 svého rozsudku,
své úvahy podepřel výkladem ustanovení zákona o nemocenském pojištění. Nelze proto souhlasit
se stěžovatelem, že krajský soud svůj závěr nijak neodůvodňuje. Nepřezkoumatelnost nevzniká
jen proto, že stěžovatel má jinou subjektivní představu o tom, jak podrobně by měl být rozsudek
odůvodněn. Nepřezkoumatelnost je naopak objektivní překážkou, která kasačnímu soudu
znemožňuje rozsudek přezkoumat.
[9] NSS neshledává rozsudek nepřezkoumatelným ani proto, že se krajský soud výslovně
nepořádal s námitkou postupu žalované v rozporu s dobrými mravy a s principy právní jistoty
a předvídatelnosti rozhodnutí. Krajský soud se nemusel nezbytně vypořádávat s každým dílčím
argumentem, neboť postavil proti žalobě právní názor, podle kterého byl postup žalované
po právu a v souladu s výrokem jejího rozhodnutí, a v jehož konkurenci žalobní body jako celek
neobstojí. Odůvodnění provedené tímto způsobem je přezkoumatelné. Jak k tomu výstižně uvádí
Ústavní soud, „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry
na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený
argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama
o sobě dostatečná“ (nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68).
[10] Podstatou sporu je otázka, zda žalovaná postupovala v souladu se zákonem, když přestala
vyplácet žalobci dávky nemocenského pojištění za dobu, ve které se nacházel ve vazbě. Zejména
jde o posouzení, zda se na stěžovatelovu věc uplatní §16 písm. c) zákona o nemocenském
pojištění, podle kterého pojištěnec nemá nárok na výplatu nemocenského za dobu,
po kterou je ve vazbě, jde-li o dávky, na které vznikl nárok před vzetím do vazby.
[11] Ze spisu vyplývají následující informace rozhodné pro posouzení věci:
- Dne 23. 1. 2017 byl stěžovatel uznán dočasně pracovně neschopným.
- Dne 31. 7. 2017 uplynula podpůrčí doba, po kterou mělo být stěžovateli vypláceno
nemocenské. Téhož dne podal stěžovatel žádost o výplatu nemocenského po uplynutí
podpůrčí doby.
- Dne 2. 9. 2017 byl stěžovatel vzat do vazby. Od výkonu vazby následně přešel k výkonu
trestu odnětí svobody. Konec trestu je stanoven na 14. 10. 2020.
- Dne 12. 9. 2017 proběhlo posouzení zdravotního stavu stěžovatele s výsledkem,
že stěžovatel pravděpodobně nabude pracovní schopnost ode dne 1. 11. 2017.
- Dne 14. 9. 2017 rozhodla žalovaná, že stěžovateli „náleží výplata nemocenského po uplynutí
podpůrčí doby dne 31. 7. 2017, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období
od 1. 8. 2017 do 31. 10. 2017 včetně“.
- Dne 19. 10. 2017 byla ukončena stěžovatelova pracovní neschopnost.
- Dne 20. 11. 2017 zaslala žalovaná stěžovateli sdělení, že mu dne 1. 9. 2017 skončil nárok
na výplatu nemocenského. Žalovaná proto pozastavila stěžovateli výplatu dávek
ke dni 2. 9. 2017.
[12] NSS považuje za podstatné v posuzovaném případě rozlišit nárok na dávku a nárok
na výplatu dávky. Stěžovatel se totiž domnívá, že se na něj §16 písm. c) zákona o nemocenském
pojištění nevztahuje, neboť se v jeho případě nejedná o dávky, na které vznikl nárok před vzetím
do vazby.
[13] Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených zákonem o nemocenském
pojištění (§45 tohoto zákona). Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně
práce neschopným, trvá-li dočasná pracovní neschopnost déle než 14 kalendářních
dní (§23 zákona o nemocenském pojištění).
[14] Stěžovatelův nárok na dávku nemocenského pojištění tedy vznikl 15. dnem trvání pracovní
neschopnosti uznané dne 23. 1. 2017, tj. 6. 2. 2017. Ačkoli krajský soud v rozsudku nesprávně
uvádí, že nárok na nemocenské vznikl již uznáním dočasné pracovní neschopnosti
dne 23. 1. 2017, nemá to na posouzení věci vliv. Podstatné je, že stěžovatelův nárok na dávku
je navázán na uznání dočasné pracovní neschopnosti dne 23. 1. 2017.
[15] Naproti tomu nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených zákonem
pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a uplatněním nároku na výplatu způsobem
stanoveným zákonem (§46 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění). Dávka nemocenského
pojištění se vyplácí po tzv. podpůrčí dobu podle §26 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění.
Po uplynutí podpůrčí doby se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu
stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu
nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké
době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní
schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti (§27 zákona o nemocenském pojištění).
[16] Aby vznikl pojištěnci nárok na výplatu dávky nemocenského pojištění, (1) musí mít nárok
na dávku, (2) musí splnit podmínky pro výplatu dávky, tj. v této konkrétní věci podmínky
pro výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby stanovené v §27 zákona o nemocenském
pojištění, a (3) musí uplatnit nárok na výplatu dávky (podat žádost o výplatu nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby). Aby však byla dodržena podmínka, dle které nárok na výplatu dávky
vzniká splněním podmínek stanovených zákonem pro výplatu dávky, současně (4) nesmějí nastat
překážky výplaty nemocenského. Jednou z těchto překážek je pobyt pojištěnce ve vazbě.
Může tedy nastat situace (a ve stěžovatelově věci nastala), kdy sice trvá nárok na dávku, pojištěnec
však současně nemá nárok na výplatu dávky.
[17] NSS shrnuje, že stěžovatel měl nárok na nemocenské od 6. 2. 2017 do 19. 10. 2017,
kdy byla ukončena jeho pracovní neschopnost. Žalovaná přiznala stěžovateli na základě
jeho žádosti ze dne 31. 7. 2017 výplatu nemocenského za období od 1. 8. 2017 do 31. 10. 2017
včetně „při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek“ pro nárok na výplatu dávky. Rozhodnutí
žalované však samo o sobě nezaložilo nárok na výplatu nemocenského. Aby nárok vznikl a trval,
bylo zároveň třeba, aby stěžovatel splňoval i ostatní zákonem stanovené podmínky. Stěžovatel
je však po celé vymezené období nesplňoval. Stěžovatel měl současně nárok na nemocenské
i na výplatu nemocenského v období od 1. 8. 2017 do 1. 9. 2017 včetně, za tu dobu mu náležela
výplata nemocenského, žalovaná mu za toto období nemocenské vyplatila. Dne 2. 9. 2017 však
nastala překážka pro výplatu nemocenského (vzetí do vazby), stěžovatel proto k tomuto dni
pozbyl nárok na výplatu do doby odpadnutí překážky. Žalovaná tedy postupovala v souladu
se zákonem, pokud od tohoto dne přestala stěžovateli vyplácet nemocenské. Pokud by stěžovatel
nebyl vzat do vazby, pozbyl by současně nárok na nemocenské i na jeho výplatu
ke dni 19. 10. 2017, ke kterému byla ukončena jeho pracovní neschopnost.
[18] Ustanovení §16 písm. c) zákona o nemocenském pojištění plně dopadá na stěžovatelovu
situaci. Stěžovatel v kasační stížnosti nesprávně směšuje nárok na nemocenské a nárok
na jeho výplatu. NSS však opětovně uvádí, že nárok na nemocenské vznikl stěžovateli
dne 6. 2. 2017, tj. jednoznačně před vzetím do vazby. Nárok na výplatu nemocenského
pak vznikl naplněním zákonných podmínek, nikoli pouze vydáním rozhodnutí žalované o výplatě
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, a zároveň zanikl v důsledku toho, že některá
ze zákonných podmínek odpadla. Rozhodnutí nezaložilo bezpodmínečný nárok na výplatu
nemocenského, žalovaná jím „pouze“ deklarovala splnění podmínek nároku na výplatu podle
§27 zákona o nemocenském pojištění a vymezila předpokládanou dobu podpory. Pokud v době
podpory vymezené rozhodnutím žalované nastala překážka výplaty nebo odpadla jiná zákonná
podmínka nároku na výplatu nemocenského, bylo namístě výplatu na základě zákona pozastavit.
Takový postup přitom nijak nedokládá nezákonnost či nesprávnost vydaného
rozhodnutí - ostatně i výrok rozhodnutí obsahuje formulaci „při splnění ostatních zákonem stanovených
podmínek“. NSS proto nepřisvědčil stěžovateli, že žalovaná nerespektovala vlastní rozhodnutí.
[19] NSS obdržel dne 13. 6. 2019 přípis, kterým stěžovatel soudu navrhuje, aby si jako důkaz
vyžádal „Informativní osobní list důchodového pojištění“ ze dne 15. 5. 2019. Z listu,
který je založen na evidenci České správy sociálního zabezpečení, podle stěžovatele vyplývá,
že od 9. 6. 2017 do 19. 10. 2017 pobíral dávky nemocenského pojištění. NSS nevyhověl návrhu
na provedení nového důkazu, neboť navrhovaný důkaz není způsobilý osvědčit žádnou
skutečnost rozhodnou pro posouzení věci. Spor se týká nevyplacení nemocenského, stěžovatel
netvrdí, že mu v mezidobí žalovaná odepřené dávky nemocenského vyplatila. Informativní list
by mohl maximálně osvědčit chybu v evidenci ČSSZ vedené pro účely důchodového pojištění,
což se však míjí s předmětem sporu v této věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
[21] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly
v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.
[22] NSS ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Jde o odměnu za dva úkony právní služby, a to za první poradu s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé (doplnění kasační stížnosti)
ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Za každý z úkonů
právní služby náleží odměna ve výši 1 000 Kč (§9 odst. 2, §7 bod 3 advokátního tarifu), zástupci
tedy náleží 2 000 Kč. Dále mu náleží 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon
právní služby podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 600 Kč za dva úkony. Celkem odměna
činí 2 600 Kč.
[23] Ustanovený zástupce dále požaduje náhradu výdajů spojených s cestou z Karlových Varů
do Věznice Ostrov (porada s klientem dne 3. 3. 2019) a zpět (2*19 km) a s cestou z Karlových
Varů do Brna (nahlížení do spisu NSS dne 12. 3. 2019) a zpět (2*333 km). Celková ujetá
vzdálenost činí 704 km. K prokázání rozhodných skutečností předložil zástupce technický průkaz
k osobnímu motorovému vozidlu Ford Mondeo, reg. zn. X. Z technického průkazu vyplývá údaj
o kombinované spotřebě 4,9 l motorové nafty na 100 km. Náhrada cestovních výdajů se skládá
ze základní náhrady v rozsahu 4,10 Kč za 1 km, tj. po zaokrouhlení 2 886 Kč, a z náhrady za
spotřebované pohonné hmoty v rozsahu 33,60 Kč za 1 l motorové nafty [§1 písm. b) a §4 písm.
c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 333/2018 Sb. ve spojení s §13 odst. 5
advokátního tarifu a §157 a §158 zákoníku práce], tedy 1 159 Kč po zaokrouhlení
(704*33,60*4,9/100). NSS přiznal zástupci náhradu cestovních výdajů v celkové výši 4 045 Kč.
[24] NSS přiznal ustanovenému zástupci také náhradu za promeškaný čas strávený na cestách.
Cesta osobním automobilem z Karlových Varů do Brna a zpět trvá asi 7,5 hod., cesta
z Karlových Varů do Věznice Ostrov a zpět trvá asi 1 hod. Náhrada činí 100 Kč za každou
započatou půlhodinu [§14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu], zástupci tedy náleží
celkem 1 700 Kč za promeškaný čas na cestách.
[25] Celkem bude ustanovenému zástupci z účtu NSS vyplacena částka 8 345 Kč zahrnující
odměnu za zastupování, náhradu hotových výdajů a náhradu výdajů za promeškaný čas,
a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu