ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.102.2018:45
sp. zn. 10 As 102/2018 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Lidl Česká republika, v. o. s.,
se sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5, zast. JUDr. Zoltánem Pálinkásem, LL.M., advokátem
se sídlem Jindřišská 937/16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu,
se sídlem Na Františku 32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2014,
čj. MPO 10300/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 21. 2. 2018, čj. 5 A 88/2014-53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát hlavního města Prahy uložil žalobkyni rozhodnutím ze dne 19. 12. 2013 pokutu
ve výši 150 000 Kč podle §8a odst. 7 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy,
za spáchání správních deliktů podle §8a odst. 3 písm. d) tohoto zákona, tedy za zpracování
reklamy, která je nekalou obchodní praktikou. Žalobkyně spáchala delikty tím, že zpracovala tzv.
vábivou reklamu ve smyslu přílohy č. 1 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
na celkem 9 výrobků: na „Dětskou bundu“ (chlapeckou a dívčí) z fleecu, na „Karamely
Hatherwood Fudge“, na „Skotské máslové sušenky Hatherwood“ (originální a s kousky
čokolády), na „Černý čaj Pickwick ranní“, na „Ordex Skříňku nad pračku“, na „Zrcadlovou
skříňku s osvětlením“, na „Mléčné karamely Toffee Selection“, na „Uzeného lososa Oceansea“
a na bonbóny „Haribo Šmoulové“. Žalobkyně podle magistrátu nezveřejnila důvody, pro které
se mohla domnívat, že nebude schopna zajistit dodávku uvedených výrobků za cenu platnou
pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku, rozsahu reklamy
a nabízené ceně. Žalobkyně dále zpracovala reklamu na stolní lampu vybavenou LED zdrojem,
ačkoli ve skutečnosti byla lampa vybavena klasickým úsporným zdrojem. Porušila tak zákaz
reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle §4 odst. 1 a §5 odst. 1 písm. a) zákona
o ochraně spotřebitele. Magistrát určil výši pokuty na základě absorpční zásady; za nejzávažnější
považoval delikt týkající se reklamy na bonbóny „Haribo Šmoulové“. Reklama byla totiž cílena
na děti v souvislosti s mezinárodním dnem dětí. Jednalo se o nejatraktivnější cukrovinku,
magistrát nepovažoval 39 ks výrobku zajištěných pro provozovnu v Berouně za přiměřené
množství.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí magistrátu odvolání, žalovaný odvolání zamítl
rozhodnutím ze dne 19. 3. 2014.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze
zamítl rozsudkem ze dne 21. 2. 2018. Městský soud nepovažoval za potřebné zjišťovat přesné
množství letáků vytištěných pro jednotlivé prodejny a souhlasil se správními orgány i v tom,
že cena všech nabízených výrobků byla nižší než cena, za kterou lze výrobky běžně zakoupit.
Městský soud uzavřel, že množství dodaných výrobků do vybraných prodejen nebylo přiměřené
(dostatečné) vzhledem k velkému rozsahu reklamy, atraktivním vlastnostem výrobků a výhodné
ceně. Žalobkyně přitom v reklamě neupozornila na tento nepoměr. Neuvedla, že se jedná
o nabídku kvantitativně extrémně omezenou, ani nenaznačila, s jakým počtem výrobků mohou
spotřebitelé v provozovnách zhruba počítat. Text „do vyprodání zásob“ v reklamním letáku
nezbavuje žalobkyni povinnosti zajistit přiměřené množství výrobku.
[4] Městský soud nepřisvědčil námitce, že žalobkyně provedla řádným způsobem odhad
historických dat prodeje a na jeho základě zajistila na prodejnách přiměřené množství výrobků.
Při určení množství poptávaného zboží nelze vycházet toliko z historických dat o jeho
předchozích prodejích, ale je třeba vzít v potaz veškeré rozhodné okolnosti mající vliv
na poptávku zboží (např. konkrétní lokalitu prodejny, roční období, roční trendy, cenu, způsob
propagace). Žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně.
II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného
[5] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem a vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž magistrát i žalovaný vycházeli, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.
Tvrdí také nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů.
[6] Městský soud podle stěžovatelky nesprávně posoudil, zda byly naplněny podmínky vábivé
reklamy, jak je stanoví zákon. Městský soud svůj závěr o vábivé reklamě odůvodnil pouze tím,
že výrobky nebyly dodány v přiměřeném množství. Městský soud ani správní orgány se však
vůbec nezabývaly tím, zda v době zpracování reklamy existovaly důvody, pro které
se stěžovatelka mohla domnívat, že nebude schopna zajistit dodávku výrobků za cenu platnou
pro dané období a v přiměřeném množství (tj. zda byla naplněna hypotéza právní normy
definující vábivou reklamu). Stěžovatelka je nadto přesvědčena, že tyto důvody nebyly dány,
neboť určila přiměřené množství výrobků na základě historických údajů o prodejích daného
či obdobného akčního zboží v rámci obdobné akce konané v minulosti. Nebyla proto povinna
zveřejnit v reklamě důvody, pro které by se mohla domnívat, že nebude schopna zajistit dodávku
výrobků v přiměřeném množství.
[7] Podle stěžovatelky správní orgány pochybily, pokud obvyklé ceny výrobků odvozovaly
od cen obdobných či stejných výrobků nabízených na prodejních místech ležících v odlišných
lokalitách, které mají zároveň odlišnou skladbu zákazníků (obchodní centra My Tesco
či Marks & Spencer). Posouzení ceny stěžovatelkou nabízených výrobků v krátkodobě časově
omezených akcích je v porovnání s cenami obdobných výrobků nabízených v obchodních
centrech na prominentních lokalitách či na internetových portálech zavádějící a nepřesné.
[8] Správní orgány bez jakýchkoliv doložitelných skutkových zjištění prohlašují, že reklama
byla zpracována ve velmi velkém rozsahu a oslovila velké množství potenciálních zákazníků;
tento závěr nemůže obstát, pokud nebyl zjišťován přesný počet vytištěných letáků.
[9] Procesní pochybení magistrátu spočívající v tom, že jeho rozhodnutí doručené
v elektronické podobě nebylo opatřeno textem „otisk úředního razítka“, má podle stěžovatelky
za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí.
[10] Konečně stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů.
Z odůvodnění není zřejmé, jak městský soud a žalovaný dospěli k závěru, že v okamžiku
zpracování reklam existovaly důvody, pro které se stěžovatelka mohla domnívat, že nebude
schopna zajistit výrobky v přiměřeném množství. Městský soud odmítl stěžovatelkou prováděný
systém odhadů množství výrobků jako irelevantní bez bližšího posouzení. Městský soud se také
nedostatečně vypořádal s námitkou týkající se závažnosti správních deliktů, zejména ve vztahu
k bonbónům „Haribo Šmoulové“. Pokud městský soud i žalovaný hodnotí nejzávažnější delikt,
měli by zhodnotit i závažnost ostatních deliktů.
[11] Žalovaný v podrobných vyjádřeních ke kasační argumentaci setrval na svých postojích
a odmítl stěžovatelkou předestřený výklad vábivé reklamy. Ve svém důsledku by totiž tento
výklad vedl k tomu, že jakýkoliv sankční postih za tuto formu nekalé praktiky by byl a priori
vyloučen, což jistě nebyl úmysl zákonodárce.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Kasační stížnost není důvodná.
III.A Námitka nepřezkoumatelnosti
[13] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu
pro nedostatek důvodů, v níž stěžovatelka tvrdí, že se městský soud dostatečně nevypořádal
se všemi žalobními důvody.
[14] Podle stěžovatelky není z odůvodnění rozsudku zřejmé, jak městský soud dospěl
k závěru, že v okamžiku zpracování reklam pro posuzované akce existovaly důvody, pro které
se stěžovatelka mohla domnívat, že nebude schopna zajistit výrobky v přiměřeném množství
vzhledem k jejich povaze, ceně a rozsahu reklamy. Tato žalobní námitka mířila na naplnění
skutkové podstaty deliktu vábivé reklamy. Z napadeného rozsudku vyplývá, že městský soud
po vzoru svého rozhodnutí ve věci 5 Ca 7/2007 považoval pro posouzení naplnění skutkové
podstaty deliktu vábivé reklamy za stěžejní otázku, jestli v době konání prodejní akce bylo
množství výrobků v jednotlivých prodejnách ve zcela zjevném nepoměru k množství
potenciálních zákazníků oslovených reklamou, vzhledem k ceně výrobků a jejich povaze.
Zároveň podle názoru městského soudu nebyl žalovaný povinen zkoumat, jakou poptávku měla
stěžovatelka na základě své nabídky očekávat. Subjektivní přesvědčení žalobkyně, že svým
jednáním nenaplní skutkovou podstatu správního deliktu, je pro posouzení vytýkaného jednání
podle městského soudu nerozhodné.
[15] Z odůvodnění rozsudku je podle NSS patrné, z jakých skutkových okolností městský
soud vyšel, jakými úvahami byl veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Přestože
městský soud výslovně nekomentuje výklad definice vábivé reklamy podaný stěžovatelkou,
lze seznat, jaký názor k němu zaujal. Takový postup městského soudu je v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí NSS, podle níž „nelze považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského
soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat,
jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí
projednávané věci“ (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-13,
č. 3668/2018 Sb. NSS). Nesouhlas stěžovatelky s právním výkladem uplatněným městským
soudem, který je ostatně předmětem věcného přezkumu ze strany NSS v části III.B tohoto
rozsudku, nelze zaměňovat s nepřezkoumatelností rozsudku, která je objektivní překážkou
znemožňující kasačnímu soudu přezkoumat rozsudek.
[16] Městský soud se podrobně vypořádal s žalobními námitkami týkajícími se výše uložené
sankce a jejího odůvodnění. Vysvětlil, proč považuje postup magistrátu a žalovaného za správný,
včetně vyhodnocení přitěžujících a polehčujících okolností. Ve shodě s žalovaným nepovažuje
městský soud za nutné, aby správní orgány posuzovaly závažnost každého deliktu jednotlivě. NSS
pokládá závěry městského soudu za dostatečně odůvodněné.
[17] Stěžovatelka v rozsudku dále postrádá vysvětlení toho, proč považuje městský soud
prováděný systém odhadů množství výrobků na základě historických prodejů za irelevantní. NSS
má za to, že městský soud toto vysvětlení poskytl v bodě 27, části IV svého rozsudku, kde uvedl,
že při určení množství poptávaného zboží je třeba vzít v potaz veškeré rozhodné okolnosti mající
vliv na poptávku zboží, například lokalitu, roční období a další. Stěžovatelčino přesvědčení,
byť podložené předchozími odhady prodeje, že svým jednáním nenaplní skutkovou podstatu
deliktu, považuje městský soud pro posouzení vytýkaného jednání za nerozhodné. Historická
data sice mohou naznačit oblibu výrobku, přiměřenost množství však musí stěžovatelka
odhadnout vždy jednotlivě na základě aktuální situace. V bodě 18, části II rozsudku potom
městský soud odůvodnil, proč posoudil tabulku doloženou stěžovatelkou jako nevěrohodný
důkaz.
[18] NSS proto neshledal rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným a přistoupil
k věcnému posouzení dalších námitek.
III.B Naplnění skutkové podstaty správního deliktu vábivé reklamy
[19] Hlavní spornou otázkou je, zda se stěžovatelka svým jednáním dopustila správního
deliktu podle §8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy tím, že zpracovala reklamu, která
je nekalou obchodní praktikou – konkrétně vábivou reklamou.
[20] Podle §2 odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy se zakazuje reklama, která je nekalou
obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu. Podle §4 odst. 3 zákona o ochraně
spotřebitele jsou nekalými praktikami zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Klamavou
obchodní praktikou je potom podle §5 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele vždy praktika
uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Podle přílohy č. 1 písm. d) zákona o ochraně
spotřebitele jsou obchodní praktiky vždy považovány za klamavé, pokud prodávající nabízí ke koupi
výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám
nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo
služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby,
rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).
[21] Městský soud se nejprve zabýval přiměřeností množství výrobků v jednotlivých
stěžovatelčiných prodejnách vzhledem k rozsahu reklamy, k ceně výrobků a jejich povaze.
Ze správního spisu vyplynuly následující informace k počtu výrobků. Pro provozovnu
Ústí nad Orlicí bylo pro akci zajištěno 36 ks chlapeckých a 36 ks dívčích bund, pro provozovnu
Choceň a pro provozovnu Česká Třebová po 24 ks dívčích a 24 ks chlapeckých bund.
Podle stěžovatelky bylo množství sortimentu zvýšeno o 100 % oproti minulé akci, v tomto
případě však poptávka po výrobcích nepředvídatelně překročila nabídku. Pro provozovnu
v Příbrami bylo pro akci zajištěno 14 ks výrobku „Karamely Hatherwood Fudge.“, 36 ks výrobku
„Skotské máslové sušenky Hatherwood“, 66 ks výrobku „Černý čaj Pickwick ranní“.
Pro provozovnu v Jeseníku byly zajištěny 2 ks výrobku „Ordex Skříňka nad pračku“.
Do provozovny v Hostivicích byl na základě prodejů z minulých let a stavu zásob ve skladu
dodán 1 ks výrobku „Zrcadlová skříňka s osvětlením“. Pro provozovnu v Berouně bylo pro akci
objednáno 18 ks výrobku Mléčné karamely Toffee Selection“, 32 ks výrobku „Uzený losos
Oceansea“ a 39 ks výrobku „Haribo Šmoulové“.
[22] Magistrát, žalovaný i městský soud vyhodnotili, že s ohledem na velký rozsah reklamy,
kdy jsou letáky distribuovány ve velkém množství, výše popsanou povahu výrobků, jejich
atraktivní vlastnosti a výhodnou cenu nelze považovat množství dodaná do prodejen
za přiměřená. NSS pro úplnost doplňuje, že správním deliktem týkajícím se reklamy na stolní
lampu vybavenou LED zdrojem se nebude zabývat, jelikož k němu stěžovatelka ani v kasační
stížnosti, ani v řízení před městským soudem nevznesla žádné námitky.
[23] Městský soud při posuzování naplnění podmínek skutkové podstaty správního deliktu
vyšel ze svého rozsudku ze dne 15. 1. 2010, čj. 5 Ca 7/2007-35, č. 2320/2011 Sb. NSS, a také
z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, čj. 46 A 59/2013-58, podle kterých
pro závěr, že podnikatel zpracoval vábivou reklamu, postačí zjištění, že „množství zboží, které
je v provozovně ve skutečnosti k dispozici, je ve zcela zjevném nepoměru k množství potenciálních zákazníků,
které podnikatel oslovil inzercí plošně vhazovanou do poštovních schránek“. Ačkoli se tyto závěry rozsudku
městského soudu č. 2320/2011 Sb. NSS vztahují k definici vábivé reklamy ve znění zákona
o regulaci reklamy účinném před novelizací provedenou zákonem č. 36/2008 Sb. (s účinností
ke dni 12. 2. 2008), lze je vztáhnout i k rozhodnému znění zákona (srov. odůvodnění citovaného
rozsudku).
[24] Judikatura, z níž městský soud nyní vyšel, se vztahuje k případům, kdy bylo zcela zjevné
a nepochybné, že se jedná o vábivou reklamu, s ohledem na vysokou intenzitu reklamy a zároveň
extrémně malé množství nabízeného zboží, které měl prodávající k dispozici. V případě
citovaného rozsudku městského soudu šlo o situaci, kdy měla žalobkyně v prodejně k dispozici
pouze dva kusy bezdrátového digitálního telefonu a zároveň reklamu na toto zboží obdržely
řádově stovky až tisíce zákazníků. V druhé věci, ve které rozhodoval Krajský soud v Praze,
se jednalo o případ, kdy množství dostupného zboží v kontrolované prodejně (18 ks, 2 ks a 3 ks)
bylo ve zcela zjevném nepoměru k množství distribuovaných letáků (u výrobku víno „Rioja“
přesáhlo 11 000 ks, u výrobku „zahradní houpačka“ 18 000 ks a u výrobku „granule Pedigree“
4 000 ks). „Víno Rioja“ bylo nabízeno za cenu o 50 % nižší, než je běžná cena, cena „zahradní
houpačky“ byla o 20 % nižší, než je běžná cena, a cena „granulí Pedigree“ byla o 42 % nižší
oproti původní ceně. Žalobce navíc nevysvětlil, na základě čeho se domníval, že bude mít zboží
dostatečné množství.
[25] Pozdější judikatura NSS k vábivé reklamě se naopak týká věcí, u kterých o takto
jednoznačné případy nešlo. Dokonce jde o rozsudky ve věcech týchž účastníků jako
v posuzovaném případě. V první věci správní orgány stěžovatelce vytkly, že v kontrolovaných
prodejnách zajistila 14-15 ks výrobku „Pravý švýcarský ementál“, 180 ks výrobku „Jemný tavený
sýr 4x50g“, 6 ks výrobku „Broskve ve sladkém nálevu“ a 18 ks výrobku „Linecká ovocná směs
Hamé“. NSS v rozsudku ze dne 31. 5. 2018, čj. 4 As 123/2018-48, konstatoval, že považuje tuto
věc z hlediska naplnění skutkové podstaty správního deliktu vábivé reklamy za hraniční
s ohledem na množství zboží, jeho atraktivní cenu (nižší než u ostatních prodejců), rozsah
reklamy (řádově tisíce až desetitisíce), dobu prodeje zboží (předvánoční čas) a dobu jeho
vyprodání (za jeden až tři dny od začátku akce); nakonec však dospěl k závěru, že se stěžovatelka
správního deliktu nedopustila. Přihlédl přitom k racionální argumentaci stěžovatelky:
ta zdůvodnila a konkrétními číselnými údaji doložila svou podnikatelskou úvahu, na základě které
pro prodejní akce připravila právě výše uvedené množství zboží. Ke stejným právním závěrům
dospěl NSS v rozsudcích ze dne 19. 10. 2018, čj. 2 As 113/2018-45, a ze dne 21. 3. 2019,
čj. 5 As 204/2018-32. V první jmenované věci stěžovatelka zajistila v kontrolovaných prodejnách
12 ks „Omáčky na hamburgery“. Ve druhém případě stěžovatelka zajistila v kontrolovaných
prodejnách 4 až 6 ks „Elektronických řetězových pil 2 200 W“, 54 ks „Soba nudlí“, 60 ks
„Klíčků fazolí mungo“, 2-3 ks „Invertorového generátoru 1 200 W“. Pouze ve vztahu k výrobku
„Žemle na hot dog“, kterého bylo v kontrolované prodejně zajištěno 16 ks, ponechal NSS
prostor pro případný postih za správní delikt vábivé reklamy (odst. 33 rozsudku NSS
ve věci 2 As 113/2018).
[26] Jak dovodil NSS v rozsudku ve věci 4 As 123/2018, pouhá okolnost, že zboží nabízené
v rámci celostátní marketingové akce bylo rychle vyprodáno v některých prodejnách obchodního
řetězce, nemůže vést sama o sobě k závěru o spáchání správního deliktu vábivé reklamy. „Je třeba
se zabývat otázkou, zda prodávající mohl důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude přiměřené.
V této souvislosti je třeba respektovat prostor pro racionální a logickou podnikatelskou úvahu prodávajícího,
pokud není v rozporu s požadavkem náležité profesionální péče.“ NSS měl za to, že za správní delikt
vábivé reklamy by se mělo trestat „pouze ve zjevných, odůvodněných a potřebných případech, kdy prodávající
nabízí ke koupi výrobky nebo služby již s vědomím, že nebude schopen uspokojit poptávku po nich, a především
se tímto způsobem snaží nalákat zákazníky do své prodejny, aby nakoupili jiné zboží než inzerované.
Nelze však takto konstruovat jakousi objektivní odpovědnost prodejce za to, že inzerované zboží bude ve všech
obchodech a po celou dobu prodeje bezvýjimečně k dostání“. Jako vábivá reklama by neměla být
kvalifikována „situace, kdy prodávající intenzitu své reklamy a poptávku po zboží pouze nedostatečně
vyhodnotí, v důsledku čehož ho nebude mít dostatek pro všechny zákazníky, zároveň však bude pro běžného
zákazníka fakticky možné zboží zakoupit po přiměřeně dlouhou dobu“. Skutkovou podstatu vábivé
reklamy je tak podle NSS třeba vyhradit pro případy, kdy je mezi rozsahem reklamy, následnou
poptávkou po výrobcích a množstvím výrobků, které má prodávající k dispozici, zjevný nepoměr,
který není možné vysvětlit např. podnikatelskou úvahou (srov. bod 38 citovaného rozsudku).
Podobně také podle bodu 31 rozsudku ve věci 2 As 113/2018 je podmínkou naplnění skutkové
podstaty správního deliktu vábivé reklamy „reálná možnost osoby páchající tento delikt domnívat se,
že existují důvody, pro které nebude tohoto zajištění schopna“.
[27] Odpovědnost za správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob je v zákoně
o regulaci reklamy koncipována jako odpovědnost objektivní, u níž není rozhodné zavinění
deliktně odpovědného subjektu. Samotné subjektivní přesvědčení stěžovatelky o přiměřenosti
zboží je proto v tomto smyslu nerozhodné. Tím však není dotčena povinnost správních orgánů
posoudit i ten znak objektivní stránky skutkové podstaty deliktu, který vyjadřuje, že se prodávající
mohl domnívat, že množství nebude přiměřené. NSS tento znak vykládá tak, že prodávající mohl a měl
při náležité profesionální péči důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude
přiměřené. To bude naplněno tehdy, pokud existuje zjevný nepoměr mezi rozsahem reklamy,
poptávkou po výrobcích a množstvím výrobků, které jsou v provozovně ve skutečnosti
k dispozici, a zároveň tento nepoměr není možné vysvětlit např. podnikatelskou úvahou
provedenou v souladu s požadavkem náležité profesionální péče.
[28] Správní orgány nejsou povinny hledat odpovědi na to, jakou poptávku měl prodávající
na základě své nabídky očekávat, ani samy nemusejí formulovat důvody, pro které mohl
prodávající očekávat, že nezajistí přiměřené množství zboží. Povinnost tvrzení a důkazní
břemeno ve vztahu k existenci důvodů, pro které se prodávající mohl domnívat, že zajistí
přiměřené množství výrobků (resp. neměl důvod se domnívat, že nezajistí přiměřené množství),
leží na bedrech prodávajícího. Pokud prodávající takové vysvětlení poskytne, jsou správní orgány
povinny se jím zabývat a vyhodnotit, zda prodávající zachoval náležitou profesionální péči.
[29] Stěžovatelka v řízení před magistrátem ani v rámci odvolání neposkytla vysvětlení svých
podnikatelských úvah o množství výrobků způsobem právě popsaným. Povětšinou uvedla,
že poptávka po zboží neočekávaně překročila nabídku (případně v kombinaci s tím, že zboží bylo
prodáváno poprvé a nebylo možné provést kvalifikovaný odhad), aniž toto své tvrzení doložila
konkrétními údaji. Jediné přesnější údaje zazněly v souvislosti s dětskými fleecovými bundami
(zde stěžovatelka uvedla, že nabídka byla zvýšena o 100 % oproti akční nabídce v minulém roce)
a s uzeným lososem (zde ale stěžovatelka jen sdělila, že běžně prodává menší balení lososa a kolik
se těchto balení prodá týdně).
[30] Postup, na základě kterého odhadla poptávku po výrobcích a stanovila množství
pro plánované akce, stěžovatelka blíže vysvětlila až v žalobě. Přiložila rovněž tabulku, která
obsahovala údaje k jednotlivým výrobkům a způsobu odhadnutí množství zboží, konkrétně
celkové objednané množství výrobků pro předcházející akci (byla-li taková) a pro nynější akci;
prodané množství výrobku v procentech pro předcházející akci a pro nynější akci; a vysvětlení
postupu, kterým stěžovatelka odhadla přiměřené množství v případech, kdy žádná podobná akce
nepředcházela. Konkrétně je tak třeba u fleecových bund uvedeno, že při předcházející akci
se prodaly prakticky všechny výrobky, a proto bylo nyní objednané množství zvýšeno o 166 %.
Černý čaj a sušenky byly při předchozí akci prodány jen cca ze tří čtvrtin, proto bylo nyní
objednané množství zvýšeno mírněji (o 17 % a o 44 %). U výrobků, které dříve v akci nabízeny
nebyly, popsala stěžovatelka svou úvahu podrobněji. Většinou vycházela z toho, jak se obvykle
(mimo akce) prodává obdobný výrobek (běžné karamely, běžný uzený losos, velké balení
bonbonů Haribo nikoli ve tvaru Šmoulů apod.), a pro účely akce zvýšila množství nově
nabízeného a atraktivnějšího zboží o 32 až 193 % (s výjimkou výrobku Haribo Šmoulové,
kde byla nabídka zvýšena jen o necelé procento).
[31] Obecně je sice ve věcech správního trestání možné, aby delikvent navzdory své pasivitě
ve správním řízení předložil nová tvrzení a důkazy až v řízení před správním soudem (srov.
usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS).
Skutková podstata, která je předmětem úvah soudu v této věci, je však formulována a judikaturou
vykládána tak, že vyžaduje od prodávajícího, který je podezřelý z deliktu vábivé reklamy,
již ve správním řízení poměrně vysokou míru aktivity. Konkrétně je třeba, aby prodávající
už v řízení o deliktu dostatečně přesně popsal svou podnikatelskou úvahu, která jej vedla
ke stanovení množství nabízeného zboží. Pokud to neudělá, nemohou se správní orgány vůbec
zabývat správností této úvahy, a nemohou tedy zkoumat, zda prodávající postupoval
profesionálně a zákazníci jen zareagovali nepředvídaně vysokým zájmem o zboží, nebo zda
prodávající ve skutečnosti neprovedl žádný kvalifikovaný odhad, objednal jen menší množství
zboží a nechal na zákaznících, kdo z nich bude rychlejší. Správnímu soudu pak rozhodně
nepřísluší, aby zkoumání této úvahy prováděl jako první, pokud prodávající nepředložil svou
úvahu správním orgánům.
[32] Ačkoli tedy lze mít výhrady ke konkrétním závěrům městského soudu vztahujícím
se k tabulce (NSS na rozdíl od něj považuje historická data o prodeji obdobného zboží za zásadní
kritérium podnikatelské úvahy a domnívá se, že pouhý fakt rychlého vyprodání atraktivního
a levnějšího zboží nemůže vést k závěru o naplnění skutkové podstaty vábivé reklamy),
ve výsledku městský soud nepochybil tím, že z tabulky „nevyčetl“ nic ve stěžovatelčin prospěch.
Stěžovatelka ve správním řízení prakticky ani nenaznačila žádnou svou podnikatelskou úvahu,
natož aby ji nějak dokládala. (V tom je rozdíl oproti výše citovaným věcem
sp. zn. 4 As 123/2018, 2 As 113/2018 a 5 As 204/2018, v nichž byla stěžovatelka ve správním
řízení podstatně aktivnější a již od počátku konkrétně popisovala, proč a jak určila množství
objednaného akčního zboží.) Jediné dvě konkrétnější informace byly v tomto ohledu
neuspokojivé. Údaj o fleecových bundách, který stěžovatelka sdělila ve správním řízení,
se podstatně lišil od údaje později uvedeného v tabulce připojené k žalobě (zvýšení objednávek
o 100 % × o 166 %); informace o průměrném týdenním prodeji menšího běžného balení
uzeného lososa pak byla ve správním řízení poskytnuta izolovaně, bez jakékoli snahy o srovnání
s akční nabídkou.
[33] NSS tak k tomuto bodu shrnuje, že úvaha, která vedla stěžovatelku k odhadu
přiměřeného množství výrobků, dost možná byla logická a racionální: tabulka připojená k žalobě
by tomu mohla nasvědčovat. Stěžovatelka si však ve správním řízení nechala tuto úvahu pro sebe
a nedala správním orgánům sebemenší příležitost, aby svá zjištění o rychle vyprodaných
atraktivních výrobcích v jednotlivých prodejnách mohly konfrontovat s motivy a podklady
stěžovatelčina podnikatelského rozhodnutí. Správní orgány neopomněly při zjišťování
rozhodných skutečností nic podstatného, skutkový stav byl zjištěn řádně a dostatečně.
[34] Stěžovatelka dále namítá, že správní orgány nesprávně zjistily obvyklé ceny výrobků,
neboť je odvozovaly od cen obdobných či stejných výrobků nabízených na prodejních místech
ležících v odlišných lokalitách, které mají zároveň odlišnou skladbu zákazníků. Městský soud
se podle názoru NSS s těmito námitkami vypořádal přesvědčivě a konkrétně k jednotlivým
výrobkům. Protože v reklamě na některé výrobky (konkrétně na „Karamely Hatherwood Fudge“,
„Skotské máslové sušenky Hatherwood“ a „Mléčné karamely Toffee Selection“) byla zdůrazněna
jejich přímá spojitost s Velkou Británií, správní orgány správně porovnávaly ceny těchto výrobků
s cenami stejných či obdobných výrobků obchodního řetězce Marks & Spencer, který
se specializuje na dovoz zboží z Velké Británie. Stěžovatelka nijak nedoložila, že by ceny
v prodejně Marks & Spencer na Václavském náměstí byly vyšší s ohledem na zákaznickou
strukturu této pobočky a její umístění. U výrobků „Černý čaj Pickwick ranní“, „Uzený losos
Oceansea“ a dětských fleecových bund porovnaly správní orgány ceny u více prodávajících.
Při porovnávání cen výrobků „Haribo Šmoulové“ a „Zrcadlová skříňka s osvětlením“ vyšly
správní orgány z cen stanovených přímo stěžovatelkou. Obvyklou cenu výrobku „Ordex Skříňka
nad pračku“ zjistily správní orgány pouze z internetových stránek www.heureka.cz,
protože se jednalo o výrobek poprvé uvedený na český trh. NSS vůči argumentaci městského
soudu nemá výhrady a v podrobnostech odkazuje stěžovatelku na odůvodnění rozsudku
městského soudu. Námitce, že porovnání cen, jak je učinily správní orgány, je zavádějící
a nepřesné, NSS nepřisvědčil. Správní orgány zvolily způsob zjištění cen, který se s ohledem
na okolnosti jeví jako logický a správný.
[35] Správní orgány podle stěžovatelky také nedoložily tvrzený velmi velký rozsah reklamy.
Ani NSS nepovažuje stejně jako městský soud za nutné podrobně zjišťovat rozsah reklamy,
neboť je obecně známo, že reklamní letáky stěžovatelky, jakožto velkého obchodního řetězce,
jsou distribuovány širokému a početnému okruhu potenciálních zákazníků v řádu tisíců
až desetitisíců (srov. také bod 39 rozsudku NSS ve věci 4 As 123/2018). Stěžovatelka navíc
závěry správních orgánů o značném rozsahu reklamy nepopírá, pouze tvrdí, že správní orgány
měly zjistit přesný počet letáků.
[36] Městský soud tak posoudil věc správně. Cena všech nabízených výrobků byla skutečně
nižší než cena, za kterou lze výrobky běžně koupit. Rozsah reklamy byl značný. Povaha výrobků
a další okolnosti zvyšovaly atraktivitu výrobků pro spotřebitele. Množství výrobků vzhledem
k jejich ceně a povaze bylo omezené (většina výrobků byla prodána v první den akce),
stěžovatelka přitom na tento nepoměr v reklamních letácích speciálně neupozornila (kromě
obvyklého sdělení, že nabídka platí do vyprodání zásob). Ačkoli i zde šlo o hraniční případ
(viz bod [25] shora), nebylo možné stěžovatelce vyhovět, neboť ve správním řízení nijak
nepopsala svou podnikatelskou úvahu. Všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu
vábivé reklamy tak byly naplněny.
III.C Další námitky
[37] NSS nepřisvědčil námitce, že chybějící text „otisk úředního razítka“ na rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně doručeném v elektronické podobě má za následek nezákonnost
rozhodnutí a mělo být z toho důvodu zrušeno. Text „otisk úředního razítka“ je podle
§69 správního řádu jednou formálních z náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí. Chybějící
text je proto sice nezákonností, avšak ne každá nezákonnost je nutně důvodem pro zrušení
rozhodnutí. V posuzovaném případě nevznikly jakékoli pochybnosti o platnosti vydaného
rozhodnutí. Správní spis obsahuje originál rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opatřený
otiskem úředního razítka rozhodnutí. Jedná se tak o čistě formální pochybení, které nemá vliv
na zákonnost rozhodnutí.
[38] Stěžovatelka namítala nepřezkoumatelnost z důvodu, že se městský soud nedostatečně
vypořádal s žalobní námitkou týkající se závažnosti správních deliktů, zejména ve vztahu
k výrobku „Haribo Šmoulové“. Pokud městský soud i žalovaný hodnotí nejzávažnější delikt, měli
by podle stěžovatelky zhodnotit i závažnost ostatních deliktů. NSS v části III.A tohoto rozsudku
vysvětlil, proč nepovažuje rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný. Jelikož stěžovatelka
projevovala prostřednictvím těchto námitek rovněž nesouhlas s právním posouzením,
NSS se k nim stručně věcně vyjádří.
[39] Podle §8b odst. 2 zákona o regulaci reklamy v rozhodném znění přihlédne správní orgán
k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům
a k okolnostem, za nichž byl spáchán. NSS se domnívá, že správní orgány určily výši sankce
podle zákonných kritérií a své závěry zdůvodnily. S ohledem na zjištěné okolnosti, zejména
z důvodu, že reklama je zaměřena na děti, vyhodnotili reklamu na výrobek „Haribo Šmoulové“
jako nejzávažnější, při ukládání pokuty dále postupovali v souladu se zásadou absorpce.
NSS nemá vůči úvahám správních orgánů výhrady.
IV. Závěr a náklady řízení
[40] Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[41] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému
nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu