ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.264.2019:15
sp. zn. 10 As 264/2019 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. J. B., proti žalovanému:
Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 30. 8. 2018, čj. KUJI/2018, sp. zn. 232/2018 DI-3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2019, čj. 51 A 39/2018-
164,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 7. 6. 2018,
čj. MUHU/31455/2017/Za, sp. zn. STAV/4429/2017/Ob, kterým byly dodatečně povoleny
stavební úpravy v rodinném domě č. p. X v S. na pozemku parc. č. X, kat. úz. S.. Proti
rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 2. 11. 2018 žalobu. Dne 27. 6. 2019 podal návrh na
ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud usnesením označeným v záhlaví tohoto
rozsudku návrh zamítl.
II. Kasační stížnost
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž uvedl, že žalovaný advokáta má a stěžovatel nikoli; pokud by tomu tak bylo i nadále,
na jednání před krajským soudem by nastal nerovnovážný stav (porušení rovnosti stran)
a žalovaný by byl zvýhodněn před stěžovatelem, který nemá právní vzdělání. Stěžovatel
je dlouhodobě nemocen, je v invalidním důchodu a obhajoba jeho práv by tím byla před soudem
narušena. Krajský soud návrh žalobce na ustanovení advokáta zamítl. Stěžovatel poukázal na to,
že krajský soud v poučení napadeného usnesení uvedl, že kasační stížnost lze podat pouze
z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Stěžovateli ovšem není nic známo
o tom, že by řízení bylo zastaveno. Dále namítl, že mu napadené usnesení krajského soudu bylo
doručeno „vhozením do schránky“, což je podle jeho názoru nedostatečné, neboť tato písemnost
se měla doručovat do vlastních rukou. Pokud by stěžovatel byl na dlouhodobější dovolené,
zmeškal by lhůtu, aniž by se o doručení písemnosti dozvěděl. Stěžovatel dále namítl, že se krajský
soud nevypořádal s jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel dále doložil
platební doklad SIPO, platební výměr ČSSZ a odkázal na řadu judikátů NSS a Nejvyššího soudu,
podle kterých se má přihlédnout ke všem okolnostem, tedy i k tomu, zda by úhrada plateb
advokátovi a dalších poplatků nevedla k zadlužení, ztrátě sociálních hodnot či dokonce k exekuci.
[3] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil usnesení krajského soudu. Zároveň požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení před NSS.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] NSS předně podotýká, že v řízení o kasační stížnosti netrval na zaplacení soudního
poplatku ani na povinném zastoupení advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.), jelikož tyto povinnosti
má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
NSS se však zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Podle §35 odst. 10 věty první s. ř. s. [n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát. NSS se zabýval pouze hodnocením, zda je ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v nynějším řízení. Z kasační stížnosti jsou
zřejmé důvody, pro které ji stěžovatel podal. V dané věci navíc nejde o hodnocení složité právní
otázky; proto není nutné trvat na tom, aby stěžovatel byl zastoupen advokátem.
[6] K otázce týkající se správného doručení napadeného usnesení krajského soudu stěžovateli
NSS konstatuje, že již v rozsudku ze dne 5. 8. 2015, čj. 2 As 35/2015-68, uvedl, že „[p]odle
§49 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. se do vlastních rukou doručují pouze písemnosti, u nichž
tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle soudního řádu správního se přitom do vlastních rukou doručuje
pouze rozsudek (§54 odst. 3 s. ř. s.).“ V souladu s §55 odst. 5 s. ř. s., podle něhož [o] usnesení platí
přiměřeně ustanovení o rozsudku, je možné, aby se též některá usnesení doručovala do vlastních rukou
účastníka. Půjde zejména o usnesení, která se významem blíží rozsudku – to znamená usnesení,
jimiž se řízení končí (např. usnesení o zastavení řízení nebo odmítnutí návrhu na zahájení řízení).
Krajský soud tudíž neměl povinnost doručovat stěžovateli napadené usnesení do vlastních rukou,
tj. obálkou typu I.
[7] Dále stěžovatel v kasační stížnosti poukázal na znění poučení v napadeném usnesení
krajského soudu. V odstavci prvním poučení je uvedena věta: „Kasační stížnost lze podat pouze
z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení.“ Uvedená věta byla do poučení vložena
pravděpodobně nedopatřením. V odstavci třetím poučení však krajský soud poučil účastníky
řízení, že kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Podle
§54 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §55 odst. 5 s. ř. s. musí písemné vyhotovení usnesení obsahovat
poučení o opravném prostředku. V poučení k napadenému usnesení je obsažena informace,
že proti němu lze podat kasační stížnost k NSS ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení
a zároveň jsou v něm uvedeny důvody, pro které lze kasační stížnost podat, a to i přestože zákon
výslovně neukládá povinnost do poučení k rozhodnutí uvést, z jakých důvodů je možné opravný
prostředek podat. NSS považuje uvedené poučení přes uvedenou (a stěžovatelem správně
vytčenou) zřejmou nesprávnost za dostatečné. Uvedené pochybení krajského soudu přitom
nemůže mít bez dalšího za následek nezákonnost napadeného usnesení, neboť se nijak nedotýká
jeho výroku a důvodů, pro které byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad
advokátů.
[8] Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel podal návrh na ustanovení zástupce z důvodů
špatného zdravotního stavu a nízkých příjmů. Krajský soud před rozhodnutím o návrhu posoudil
skutečnosti zjevné ze žaloby, návrhu a vyplněného prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
(dále jen „prohlášení“). Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatel bez výhrad
zaplatil soudní poplatek za podání žaloby ve stanovené lhůtě. Žaloba obsahuje veškeré náležitosti
i argumentaci a nevykazuje vady. Stěžovatel byl schopen sám jasně a srozumitelně formulovat
žalobní body a obecně se orientuje v dané problematice. Z pohledu krajského soudu
se projednávaná věc nejeví po stránce právní ani skutkové nijak komplikovanou.
Nelze ani shledat nemajetnost stěžovatele, jelikož vlastní byt v P. a dům v S..
[9] Z §35 odst. 10 s. ř. s. vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže
jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[10] K námitce stěžovatele, že se krajský soud nezabýval žádostí o osvobození od soudních
poplatků, NSS konstatuje, že ze soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel žádal o osvobození
od soudních poplatků. Stěžovatel po podání žaloby řádně na výzvu krajského soudu zaplatil
soudní poplatek. Dne 28. 6. 2019 navrhl ustanovení zástupce a v podání ze dne 11. 7. 2019 návrh
rozvedl a doložil vyplněné prohlášení. Pouze v druhém jmenovaném podání stěžovatel uvedl
v jedné větě, že „[p]okud by soud žalobce zcela neosvobodil od placení soudních poplatků a neustanovil
mu advokáta, nemohl by se domáhat projednání jeho případu […]“. V závěru podání zopakoval původní
žádost: „Žalobce tedy žádá soud o ustanovení advokáta soudem pro jeho řádné obhajování jeho práv.“
Ze zásady bezformálnosti, která je upravena v §37 odst. 1 s. ř. s., vyplývá, že soud posuzuje
procesní úkony účastníků podle jejich obsahu bez ohledu na to, jak procesní úkon označili
(§41 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). Z obsahu žádosti stěžovatele podle názoru NSS
nelze vyvodit, že se domáhá jak přiznání osvobození od soudních poplatků, tak ustanovení
zástupce. Krajský soud postupoval správně, pokud posoudil pouze návrh na ustanovení zástupce.
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že zástupce z řad advokátů potřebuje za účelem
obhajoby jeho zásadních právních zájmů v řízení před krajským soudem. Jednání se u krajského
soudu konalo dne 26. 6. 2019. Stěžovatel byl o konání jednání vyrozuměn dne 4. 6. 2019.
Dne 26. 6. 2019 po 8:00 hod. požádal telefonicky o odročení jednání, jelikož se cítil být zdravotně
indisponován. Na dotaz upřesnil, že má srdeční slabost a dne 25. 6. 2019 byl u lékaře – soudu zašle
lékařské potvrzení. V lékařské zprávě, která byla sepsána dne 26. 6. 2019 v 9:34 hod., se uvádí,
že stěžovateli se „dnes zamotala hlava, spadnul na pravý loket a předloktí“ a doporučuje se mu klidový
režim a odlehčování končetiny v šátkovém závěsu po dobu dvou týdnů. NSS se popsané jednání
stěžovatele jeví jako účelové. Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel je zjevně schopen
obhajovat svá práva. V řízení před krajským soudem již podal krom žaloby též dvakrát námitku
podjatosti soudců správního úseku krajského soudu. Podání stěžovatele obsahují veškeré
zákonné náležitosti. Stěžovatel vždy dostatečně konkrétně vymezuje, čeho se domáhá a z jakého
důvodu a pro tyto účely nabízí případná zákonná ustanovení a judikaturu. Projednávaná
věc se nejeví nijak složitá a stěžovatel se v dané problematice zjevně vyzná.
[12] NSS se ztotožňuje se závěry krajského soudu, že z podání stěžovatele v soudním řízení
vyplývá, že je schopen hájit svá práva před soudem sám (viz rozsudek NSS ze dne 4. 1. 2006,
čj. 3 Ads 26/2005-36, nebo ze dne 18. 1. 2006, čj. 4 Azs 390/2005-98). Nelze ovšem souhlasit
s konstatováním krajského soudu, že s ohledem na vlastnictví nemovitostí stěžovatelem není
možné dovozovat jeho nemajetnost. V usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
čj. 1 As 23/2009-95, č. 2163/2011 Sb. NSS, NSS uvedl, že v rámci posuzování majetkových
poměrů účastníka řízení lze přihlížet i k vlastnictví nemovitostí. Prohlášení o vlastnictví
nemovitosti však samo o sobě ještě není dostatečným podkladem pro závěr o existenci
dostatečných prostředků pro zaplacení soudního poplatku (resp. uhrazení nákladů zastoupení).
Zpravidla tak půjde usuzovat jen u osob, které nemovitosti vlastní za účelem obchodování s nimi,
či za účelem jejich pronájmu. Dále rozšířený senát konstatoval, že „[z] vlastnictví nemovitosti či více
nemovitostí však na druhé straně lze soudit na to, že účastník má prostředky, z nichž tyto nemovitosti udržuje,
či dokonce, že z těchto nemovitostí má určitý výnos. Vlastnictví nemovitosti, stejně jako jiných hodnotných věcí,
tedy je jedním z hledisek, z nichž lze usuzovat na majetkové poměry, jakož i na prostředky, jimiž účastník
disponuje“. NSS však v jiné, již dříve projednávané, věci stěžovatele navázal na shora citované
usnesení rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, čj. 6 As 153/2018-16, ve kterém dospěl k názoru,
že „[j]elikož však stěžovatel nemá z vlastnictví nemovitostí žádný příjem a obě je užívá k vlastnímu bydlení,
nelze po něm spravedlivě požadovat, aby některou z těchto nemovitostí prodal, jestliže je obě užívá z pochopitelných
důvodů (aniž by šlo o zjevnou marnotratnost).“
[13] Nicméně v daném případě by nebyly splněny podmínky pro ustanovení zástupce,
i pokud by to odůvodňovaly majetkové poměry stěžovatele, neboť není splněna podmínka
nezbytnosti zastoupení advokátem.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[15] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu