ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.265.2019:21
sp. zn. 10 As 265/2019 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Odborová organizace
Sluníčko, se sídlem Petrušov 152, Staré Město, adresa pro doručování: Tovární 14, Moravská
Třebová, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1,
proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2018, čj. 10.01-000773/18-002, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019,
čj. 14 A 188/2018-38,
takto:
I. Řízení se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] NSS obdržel dne 1. 8. 2019 kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelky) proti usnesení
městského soudu ze dne 17. 7. 2019. Tímto usnesením městský soud zastavil řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2018, kterým žalovaná neurčila stěžovatelce advokáta podle
§18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka nepředložila soudu plnou moc
udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti a neuhradila soudní poplatek
za kasační stížnost. NSS ji proto usnesením ze dne 13. 8. 2019, čj. 10 As 265/2019-5, vyzval,
aby ve lhůtě 15 dnů zaplatila soudní poplatek ve výši 5000 Kč (výrok I.), a aby ve lhůtě 7 dnů
od jeho doručení předložila plnou moc udělenou advokátovi nebo ve stejné lhůtě prokázala,
že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná, má vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (výrok II.). Usnesení bylo
stěžovatelce doručeno dne 16. 8. 2019. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě nepředložila plnou moc
ani neuhradila poplatek za kasační stížnost.
[3] Stěžovatelka v souvislosti s poplatkovou povinností v kasační stížnosti namítala,
že je odborovou organizací, která je v souladu s §11 odst. 2 písm. t) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, osvobozena od poplatku. Od povinnosti hradit soudní poplatek tedy
prý měla být osvobozena jak v řízení před městským soudem, tak v řízení o kasační stížnosti.
[4] Právní povahou stěžovatelky se NSS zabýval již dříve v rozsudku ze dne 29. 3. 2018,
čj. 9 As 79/2018-16, body 25 a 26, ve kterém uvedl, že ze stanov založených do sbírky listin
spolkového rejstříku jednoznačně vyplývá, že
„předmětem a cílem stěžovatelky má být obrana zájmů jejích členů v soudním řízení, a to formou
zastupování v soudních sporech či poradenstvím při výběru jiných zástupců. Z ničeho ale nevyplývá,
že by se stěžovatelka účastnila nebo plánovala účastnit jakéhokoli jednání se zaměstnavatelem,
které je pojmovým znakem odborové organizace a důvodem, pro který se v ní zaměstnanci sdružují.
Dále není z ničeho zřejmé, že by se jednalo o sdružení osob, které spojuje zaměstnání u konkrétního
zaměstnavatele a snaha o společné hájení s tím souvisejících zájmů. Odborová organizace sice může
zastupovat své členy v soudních řízeních podle §26 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, což je výjimkou z pravidla, že zástupce účastníka řízení
musí být fyzická osoba (§24 odst. 1, věta první, téhož zákona). Tato možnost je však odvozena
od postavení odborové organizace, která sdružuje zaměstnance za účelem zlepšení jejich postavení
při sociálním dialogu se zaměstnavatelem. V žádném případě nelze připustit, aby došlo k vytvoření
spolku osob, které se formálně označí za odborovou organizaci, aniž by směřovaly k realizaci jejího
hlavního účelu, a pouze zastupovaly fyzické osoby v soudním řízení. Takový postup by byl
obcházením obecného zákazu zastoupení účastníka řízení právnickou osobou a vedl by k nepřípustné
aplikaci speciálních pravidel, která se zastupování účastníka odborovou organizací týkají.“
[5] Přestože stanovy stěžovatelky obsahují obecná tvrzení, že je oprávněna jednat
v pracovněprávních vztazích, nelze z ničeho dovodit, jaké zaměstnance má sdružovat, čí zájmy
má jakožto odborová organizace hájit, ani to, že by se měla jakkoliv angažovat v sociálním
dialogu. Nelze připustit, aby určitá skupina osob označující se za odborovou organizaci, která
si jako předmět své činnosti zvolí „kontrolu činnosti státní správy, zejména rezortu Ministerstva
spravedlnosti ČR“ (jak uvádí stěžovatelka ve svých stanovách ze dne 30. 7. 2017, viz cit. rozsudek
9 As 79/2018, bod 14), požívala benefit spočívající v osvobození od soudních poplatků,
neboť jejím pravým účelem není ochrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců,
které sdružuje.
[6] Právní forma stěžovatelky – tedy to, zda je či není odborovou organizací, bylo v řízení
před městským soudem podstatnou otázkou, jejíž posouzení vedlo k závěru, že u stěžovatelky
nejsou naplněny předpoklady pro osobní osvobození od soudních poplatků. Kasační stížnost
proti tomuto usnesení NSS neshledal důvodnou (viz rozsudek ze dne 21. 2. 2019,
čj. 1 As 473/2018-13).
[7] NSS současně připomíná, že v usnesení ze dne 13. 8. 2019, čj. 10 As 265/2019-5,
byla stěžovatelka poučena o možnosti požádat o individuální osvobození od soudního poplatku
podle §36 odst. 3 s. ř. s. Této možnosti však stěžovatelka nevyužila.
[8] Stěžovatelka dále ve sdělení ze dne 21. 8. 2019 namítala, že brojí proti procesnímu
rozhodnutí městského soudu, a tudíž má být od povinnosti hradit soudní poplatek osvobozena.
Touto otázkou se zabýval rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS. Rozšířený senát dospěl k závěru, že „dotazuje-li
se tedy první senát, zda lze považovat skutečnost, že stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského soudu
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, samu o sobě za důvod k tomu, aby NSS nepožadoval
po stěžovateli zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti, pak odpověď zní, že nikoliv“ (bod 22).
Podle tohoto judikátu stěžovatel nemusí v řízení o kasační stížnosti splnit poplatkovou povinnost
a podmínku povinného zastoupení v případě, že napadá rozhodnutí krajského soudu
o procesních návrzích, které učinil v průběhu řízení o žalobě. O takové rozhodnutí se ovšem
v daném případě nejedná. Předmětem přezkumu je totiž usnesení městského soudu o zastavení
řízení, kterým se řízení o žalobě končí. Nejedná se tedy o důvod pro to, aby NSS nepožadoval
po stěžovatelce splnění poplatkové povinnosti, resp. povinnosti povinného zastoupení.
[9] V přípise ze dne 21. 8. 2019 stěžovatelka navíc uvedla, že toto podání je též stížností
podle §164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, na předsedu desátého senátu,
protože údajně stěžovatelku nesprávně vyzval k zaplacení soudního poplatku a předložení plné
moci advokáta. NSS k tomu nad rámec výše uvedeného uvádí, že toto tvrzení stěžovatelky
nevyhodnotil jako námitku podjatosti, kterou by měl předložit k rozhodnutí (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Stěžovatelka je oprávněna v souladu s §164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích obrátit
se se stížností na orgán státní správy soudu.
[10] S ohledem na vše výše uvedené NSS uzavírá, že mu nezbylo než řízení o kasační stížnosti
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavit. Jelikož
bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu