ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.220.2018:38
sp. zn. 10 Azs 220/2018 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. H., zast. Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2018, čj. OAM-
84/LE-LE05-LE26-PS-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 11. 7. 2018, čj. 19 A 17/2018-35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč, která bude proplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny. Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2018 ho žalovaný
podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zajistil v zařízení pro zajištění
cizinců a stanovil dobu trvání zajištění do 28. 8. 2018. Žalobce se proti rozhodnutí bránil
žalobou, kterou krajský soud zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou
kasační stížnost, ve které namítá nesprávné vyhodnocení možnosti užití zvláštních opatření
v §47 zákona o azylu. Žalovaný nezohlednil podstatné okolnosti týkající se stěžovatelova
přesvědčení o legálnosti pobytu na území ČR. O jeho přesvědčení přitom svědčila řada
skutečností, například to, že doklady byly vystaveny na stěžovatelovo skutečné jméno a jejich
nízká pořizovací cena odpovídala obvyklé výši administrativního poplatku za vyřízení dokladů.
Krajský soud se tuto otázku pokusil vypořádat sám, a dopustil se tak nepřípustného nahrazování
činnosti správních orgánů. Stěžovatelova tvrzení navíc prohlásil za nevěrohodná bez bližšího
zkoumání skutkového stavu.
[3] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Z hlediska skutkového je nesporné, že se stěžovatel při kontrole policejní hlídkou
dne 1. 5. 2018 prokázal dvěma padělanými doklady totožnosti občana EU (Bulharska). Mimo tyto
doklady neměl stěžovatel žádné platné pobytové oprávnění. Z tohoto důvodu s ním správní
orgány zahájily řízení o správním vyhoštění, ve kterém stěžovatel vypověděl, že do ČR přicestoval
dne 20. 4. 2018 z Polska. Chtěl zde pracovat. Byl si vědom toho, že musí mít platné pracovní
povolení, ale nevyřídil si ho. Padělané doklady měl vyrobené asi už jeden rok, poprvé je použil
v ČR. Tyto doklady mu zařídili známí od kamarádky z Bulharska, kteří ho ujistili, že jsou doklady
v pořádku a že s nimi může cestovat. Vyhotovení dokladů jim trvalo 10-12 dnů,
poté mu je přivezli domů. Zdálo se mu divné, že si doklady nevyzvedl na úřadě, ale neřešil to.
Za doklady zaplatil 30 euro. Je rozvedený, dcera a její matka žijí na Ukrajině. Není rodinným
příslušníkem občana EU a ani s nikým takovým nesdílí společnou domácnost. V ČR bydlí
u známého, žádnou adresu pobytu ale úřadům nenahlásil. Není mu známa žádná překážka
vycestování zpět na Ukrajinu a případné rozhodnutí o správním vyhoštění bude respektovat.
[6] Na základě popsaných skutečností správní orgány rozhodly o vyhoštění stěžovatele
na dva roky a stanovily dobu k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
Za účelem realizace vyhoštění stěžovatele zajistily v zařízení pro zajištění cizinců podle
příslušných ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Dne 10. 5. 2018 podal
stěžovatel žádost o udělení mezinárodní ochrany. V ní uvedl, že se nemůže vrátit zpět
na Ukrajinu, jelikož si půjčil peníze, které nebyl schopen vrátit ve smluvené lhůtě. V současnosti
sice dluh po částkách splácí, ale věřitelé mu i jeho příbuzným stále vyhrožují. Dále zmínil,
že má malé dítě, které je závislé na jeho zabezpečení. V pohovoru k žádosti nadto stěžovatel
uvedl, že ho pronásleduje také otec jeho přítelkyně. Stěžovatel s ní udržoval milostný vztah,
přestože se měla vdávat za jiného muže.
[7] Po podání žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný rozhodl dne 14. 5. 2018 o zajištění
stěžovatele podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Podle žalovaného je totiž z jednání
stěžovatele zřejmé, že se i nadále bude vyhýbat povinnosti z území ČR vycestovat, že bude mařit
výkon rozhodnutí o vyhoštění a že jeho žádost o mezinárodní ochranu je účelová, podaná pouze
s cílem legalizovat si pobyt a vyhnout se vyhoštění. Toto rozhodnutí je předmětem přezkumu
v nynější kauze.
[8] Stěžovatel byl napadeným rozhodnutím žalovaného zajištěn dle §46a odst. 1 písm. e)
zákona o azylu, podle kterého ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění
žadatele o udělení mezinárodní ochrany, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost
o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat,
že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání
nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody
do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
[9] NSS souhlasí se závěrem žalovaného o existenci oprávněné domněnky, že žádost
o udělení mezinárodní ochrany byla podána účelově s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění
podle §46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Stěžovatel o mezinárodní ochranu požádal
dne 10. 5. 2018 až po uložení správního vyhoštění a zajištění v zařízení pro zajištění cizinců.
V ČR však pobýval od 20. 4. 2018. Až do zadržení policejní hlídkou dne 1. 5. 2018 se přitom
mohl po území ČR volně pohybovat, a mohl se tedy dostavit buď na příslušný orgán Policie ČR,
či přímo do přijímacího střediska Ministerstva vnitra a podat žádost o mezinárodní ochranu,
což však neučinil. V průběhu správního řízení o vyhoštění podle pobytového zákona navíc
stěžovatel tvrdil, že do ČR přijel za prací a že mu v návratu na Ukrajinu nebrání žádné překážky.
V řízení o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel svoji rétoriku změnil a zmínil skutečnosti,
které mu však musely být známé již v době jeho vstupu na území ČR. Stěžovatel nevysvětlil,
co mu bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu. To vše nasvědčuje tomu,
že motivací stěžovatele k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla pouze snaha
vyhnout se správnímu vyhoštění.
[10] NSS současně odmítá tvrzení stěžovatele, že žalovaný nesprávně vyhodnotil využití
zvláštních opatření dle §47 zákona o azylu. Podle stěžovatele žalovaný nezohlednil podstatné
okolnosti týkající se stěžovatelovy údajné nevědomosti o tom, že doklady, které policejní hlídce
předložil, jsou padělané. NSS nepovažuje toto tvrzení za důvodné.
[11] Neuložení zvláštních opatření žalovaný zcela dostatečně odůvodnil na s. 4 a 5
napadeného správního rozhodnutí. Žalovaný zde mimo jiné uvedl, že se stěžovatel vědomě
prokazoval padělanými doklady s cílem oklamat policejní orgán. Tento závěr vychází
ze skutkových zjištění uvedených především na s. 2 rozhodnutí, kde žalovaný zrekapituloval
obsah protokolu o vyjádření stěžovatele v průběhu řízení o správním vyhoštění, včetně
vysvětlení, jak získal padělané doklady.
[12] Stěžovatel si musel být nelegálního původu dokladů vědom. Jako státní příslušník
Ukrajiny nemohl spoléhat na to, že legální cestou získá doklady totožnosti s občanstvím
Bulharska. S bulharskými úřady navíc osobně nejednal, doklady vyřizovaly za úplatu jiné osoby,
ke kterým neměl bližší vztah. Vyhotovené doklady si nevyzvedl na úřadě, ale byly mu dovezeny
až do místa bydliště. Sám stěžovatel při pohovoru připustil, že některé okolnosti týkající
se pořizování dokladů byly „divné“, ale prý to neřešil. Nelze odhlédnout ani od motivace
stěžovatele k padělání dokladů. Z občanství Bulharska, členského státu EU, plynou výhody
mj. volného pohybu uvnitř EU.
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalovaný nezohlednil další podstatné skutečnosti,
které svědčí o tom, že předložené doklady považoval stěžovatel za platné. Poukazuje na to,
že doklady byly vystaveny na jeho skutečné jméno a jejich cena přibližně odpovídala správnímu
poplatku za vydání dokladů. NSS se stěžovatelem nesouhlasí. Také tyto skutečnosti vzal žalovaný
v potaz. Na s. 1 rozhodnutí žalovaný výslovně uvádí, že padělané bulharské doklady
byly vystaveny na jméno stěžovatele, na s. 2 pak žalovaný zmiňuje, že podle stěžovatele měly
doklady pořizovací cenu 30 euro. Tyto skutečnosti však samy o sobě stěžovatelovo přesvědčení
o pravosti dokladů neprokazují a nejsou s to zpochybnit výše uvedené skutkové závěry.
[14] NSS shrnuje, že žalovaný při rozhodování o uložení zvláštních opatření uvážil všechny
podstatné okolnosti týkající se pořízení bulharských dokladů. NSS se s těmito skutkovými závěry
ztotožňuje a je přesvědčen, že si byl stěžovatel nelegálního původu dokladů vědom.
[15] Ke stejným závěrům dospěl také krajský soud. Není pravdivé tvrzení stěžovatele,
že krajský soud své závěry o úmyslném využití padělaných dokladů neopřel o zjištěné skutečnosti.
Krajský soud poukázal na všechny podstatné skutečnosti na s. 5 napadeného rozsudku.
NSS nesouhlasí se stěžovatelem ani v tom, že soud při vypořádání této námitky nahradil činnost
správního orgánu. Krajský soud v napadeném rozsudku neuvedl žádná nová skutková zjištění.
Jak bylo výše řečeno, na všechny podstatné skutečnosti poukázal již žalovaný na s. 1 a 2 svého
rozhodnutí.
[16] Námitky stěžovatele o nedostatečném a nesprávném hodnocení konkrétních skutkových
okolností proto NSS s ohledem na vše výše uvedené nepovažuje za důvodné.
[17] NSS je přesvědčen, že skutkové okolnosti nynější kauzy neodůvodňovaly uložení
mírnějších opatření podle §47 zákona o azylu a žalovaný byl oprávněn stěžovatele zajistit.
Podle rozsudku NSS ze dne 10. 10. 2016, čj. 7 Azs 185/2016-23, bod 28, „[v]olba mírnějších
opatření, než je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany, mezi něž lze řadit zmíněné zvláštní opatření,
je vázána na předpoklad, že žadatel bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření
a že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení jeho účasti v řízení ve věci mezinárodní ochrany.
Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že by žadatel správní řízení mařil, nelze přistoupit
ke zvláštnímu opatření“ (dále srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017,
čj. 5 Azs 20/2016-38, č. 3559/2017 Sb. NSS).
[18] Stěžovatel nerespektoval svou zákonnou povinnost pobývat na území ČR na základě
zákonného pobytového titulu, k legalizaci svého pobytu záměrně využil padělané doklady.
„Již samotná okolnost, že cizinec užije při prokazování totožnosti padělaný či pozměněný doklad totožnosti
některého z členských států EU umožňující mu za běžných okolností vystupovat pod nepravou identitou
(příp. je u něho takový doklad nalezen, aniž by cizinec dokázal osvědčit, že jej nehodlal jakkoli užít), je totiž
obvykle velmi silným signálem toho, že cizinec je připraven závažně porušovat pravidla České republiky regulující
pobyt cizinců“ (rozsudek ze dne 14. 12. 2017, čj. 2 Azs 237/2017-20). Stěžovatel nadto podal
žádost o mezinárodní ochranu, o které se lze domnívat, že byla podána pouze účelově. Z jednání
stěžovatele je tedy zřejmá snaha vyhnout se správnímu vyhoštění všemi možnými dostupnými
prostředky.
[19] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[20] Podle §35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven
krajským soudem, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci
jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci
samé [§11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby
advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží
3 400 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku NSS
vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu