ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.277.2018:30
sp. zn. 10 Azs 277/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. I., zast. JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2017,
čj. OAM-382/ZA-ZA11-HA11-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, čj. 46 Az 19/2017-53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2017 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle §12,
§13, §14, §14a a 14b zákona o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu
ke krajskému soudu, který ji zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.
[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž namítá nesprávné a jednostranné vysvětlení důvodů pro poskytnutí humanitárního azylu,
který chápe v „širším kontextu“ a zdůrazňuje, že do dané situace se nedostal vlastním zaviněním,
neboť v předcházejícím řízení o jeho žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému
pobytu na území ČR mu bylo odepřeno právo na spravedlivé projednání jeho věci. Stěžovatel
pobývá na území ČR od roku 2004 a po celou dobu svého pobytu se nedopustil žádného
protiprávního jednání, a to ani ve vztahu k právním předpisům upravujícím pobyt cizinců.
Příslušný správní orgán však v přiměřené době nerozhodl o jeho žádosti o prodloužení doby
povolení k dlouhodobému pobytu a následně mu bylo doručeno chybné rozhodnutí o zamítnutí
jeho žádosti. V důsledku postupu správního orgánu, který rozhodoval o jeho žádosti
o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu, se stěžovatel dostal do situace,
v níž nebyly uznány důkazy, jimiž prokazoval svůj pravidelný měsíční příjem, a jeho žádost byla
z tohoto důvodu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, o níž dosud nebylo
rozhodnuto. Stěžovatel nechce být vyhoštěn a má zájem osobně se zúčastnit řízení, které se týká
jeho žádosti o prodloužení doby povolení k dlouhodobému pobytu. Podle stěžovatele v důsledku
upření jeho práv v řízení o této žádosti byl nucen podat žádost o mezinárodní ochranu,
neboť zhruba polovinu svého produktivního života strávil na území ČR.
[3] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný k jediné kasační námitce týkající se humanitárních důvodů udělení azylu podle
§14 zákona o azylu odkázal na své rozhodnutí a rozvedl, že za důvody hodné zvláštního zřetele
nelze považovat ani snahu stěžovatele vyhnout se podáním žádosti o mezinárodní ochranu
nepovolenému pobytu na území ČR, který mu hrozil z důvodu neprodloužení jeho pobytového
oprávnění. Žalovaný zdůraznil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a jeho
udělení závisí výhradně na volné úvaze správního orgánu. Soud pak přezkoumává jeho
rozhodnutí pouze z hlediska, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení,
k čemuž v projednávané věci nedošlo. Námitky, které se týkají nepřiznání pobytového oprávnění,
nemohou být posuzovány v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost jeho kasační
stížnosti. V zásadě pouze namítal, že mu měl být udělen humanitární azyl s ohledem
na skutečnost, že na území ČR soustavně pobývá již od roku 2004, a na negativní výsledek
předcházejícího řízení o jeho žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území
ČR.
[8] NSS ve shodě s městským soudem poukazuje na ustálenou judikaturu, podle níž
na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Posouzení možných důvodů pro udělení
humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném
rozsahu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 12/2003-38, a ze dne
22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003-48). Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení
humanitárního azylu je limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci
vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického právního státu (srov. např. rozsudek
NSS ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55). Humanitární azyl lze udělit v případě hodném
zvláštního zřetele. V již zmiňovaném rozsudku ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55, Nejvyšší
správní soud uvedl: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán
měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními
výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout.
(…) Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona
o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování
humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím
z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními
faktory - ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.“ Nic takového stěžovatel ani netvrdil.
Důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany přitom byla stěžovatelova snaha
o legalizaci pobytu v reakci na pozbytí platnosti povolení k pobytu, tato snaha však nemůže
být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany a není ani dostatečným důvodem pro udělení
humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu (viz například rozhodnutí NSS ze dne 16. 2. 2005,
čj. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44, publ. pod č. 397/2004 Sb.
NSS, ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Azs 187/2004-94, či ze dne 29. 6. 2018, čj. 7 Azs 165/2017-19).
[9] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[10] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu