ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.19.2019:16
sp. zn. 2 As 19/2019 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. V., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
30. 11. 2018, č. j. OAM-941/ZA-ZA11-K02-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2019, č. j. 41 Az 31/2018 – 15,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2019, č. j. 41 Az 31/2018 – 15, se zrušuje
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora
označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský
soud“), jímž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce dle §35 odst. 9 s. ř. s. Stěžovatelova
žaloba směřovala proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, jímž mu nebyla udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
v rozhodném znění.
[2] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení na základě obsahu a zpracování podané
žaloby uzavřel, že k ochraně práv stěžovatele nebylo třeba ustanovovat zástupce z řad advokátů,
neboť žaloba měla všechny zákonem stanovené náležitosti a byla zcela fundovaně zpracována
i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či zákonná ustanovení vztahující
se k problematice mezinárodní ochrany a lidským právům apod., obsahovala žalobní body,
a tedy dostatečně vymezila předmět řízení. Krajský soud uvedl, že zohlednil schopnost účastníka
řízení samostatně hájit své zájmy v řízení s ohledem na projednávanou věc, obsah a rozsah
podaného návrhu na zahájení řízení. Z podané žaloby je bezpečně seznatelné, z jakých důvodů
a čeho se stěžovatel žalobou domáhal. Ustanovení zástupce proto nebylo podle krajského soudu
nezbytné k ochraně práv stěžovatele.
[3] Stěžovatel podává kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Krajský
soud měl nedostatečně zjistit skutkový stav věci, v důsledku čehož zatížil napadené usnesení
vadou, jež měla za následek jeho nezákonnost.
[4] Stěžovatel předně namítá, že předmětná žaloba, z jejíchž formálních náležitostí
a argumentační úrovně krajský soud vycházel, byla zpracována pracovníkem Organizace
pro pomoc uprchlíkům, z. s., tedy nikoli stěžovatelem samotným. Její obsahová úroveň
a naplnění formálních náležitostí jsou proto nerozhodné vzhledem k otázce schopnosti
stěžovatele samostatně hájit svá práva. Není v možnostech pracovníků Organizace, aby každého
klienta, který o to projeví zájem, zastupovali na základě plné moci a poskytovali mu komplexní
právní služby v řízení před soudem. Stěžovateli tak sice byla připravena žaloba, tuto však
již musel fakticky podat sám. Stěžovatel je cizincem, který žádá o udělení mezinárodní ochrany
na území České republiky. Ačkoli se domluví českým jazykem, nemá právnické vzdělání
a neorientuje se v právním řádu České republiky.
[5] Skutečnostmi, které mají být při rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce
zjišťovány, jsou jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní a faktické poměry
stěžovatele včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí
o hmotných i procesních právech, která pro něj ze včas podané žaloby vyplývají (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 – 45). Komentářová literatura
pak podle stěžovatele uvádí, že při posuzování otázky, zda je zastoupení nezbytně třeba
pro ochranu práv navrhovatele, musí soud postupovat komplexním způsobem. Stěžovatel má
přitom za to, že krajský soud přihlédl pouze k žalobě jako takové, aniž by se zabýval dalšími
relevantními skutečnostmi. Podání žaloby není jediným procesním úkonem, který je v rámci
soudního řízení správního ve věcech mezinárodní ochrany potřeba učinit. Bezvadnost žaloby
je nezbytností z důvodu koncentrace řízení, protože žalobní body nelze rozšiřovat po uplynutí
lhůty pro podání žaloby. Žaloba přitom musí obsahovat alespoň jeden žalobní bod. Věcné
odůvodnění žaloby je tak paradoxně přičítáno k tíži žalobce a vede k zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce. Skutečnost, že stěžovatel využil ad hoc služeb Organizace pro pomoc
uprchlíkům, svědčí naopak pro závěr, že není schopen samostatně účinně hájit svá práva v řízení
o žalobě.
[6] Stěžovatel rovněž v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jejím předmětem je toliko
procesní postup krajského soudu ve vztahu k návrhu na ustanovení zástupce, a proto ponechává
posouzení jeho zákonnosti na Nejvyšším správním soudu.
[8] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Nejvyšší správní soud podotýká, že v tomto
řízení o kasační stížnosti není třeba trvat na povinném zastoupení stěžovatele dle §105 odst. 2
s. ř. s. (srov. bod 29 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19). O stěžovatelově návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti tedy Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť kasační stížnosti je bezvadná (patrně
opět zpracovaná Organizací pro pomoc uprchlíkům), žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil
a jednání ve věci nařízeno nebylo. Pro rozhodnutí o kasační stížnosti ostatně již nebylo třeba
jakýchkoli dalších procesních úkonů ze strany stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud také poznamenává, že kasační stížnost projednal přednostně,
tj. mimo běžné pořadí dle §56 s. ř. s., neboť se jedná v meritu o věc mezinárodní ochrany a další
postup v řízení před krajským soudem je na výsledku posouzení kasační stížnosti závislý.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil obsah odůvodnění napadeného rozsudku a ztotožňuje
se se stěžovatelem, že krajský soud pochybil, když otázku nezbytnosti ustanovení zástupce z řad
advokátů posuzoval tolik s ohledem na kvalitu a formální náležitosti žaloby. V tomto ohledu
lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2012, č. j. 9 As 155/2012 – 15,
podle něhož „[r]ozhodnutí městského soudu vycházející pouze z úvahy, že žaloba byla podána v bezvadném
stavu, nelze ve světle výše uvedeného považovat za rozhodnutí založené na dostatku důvodů rozhodnutí.“
K formální a obsahové úrovni žaloby totiž přistupují další podstatná kritéria, jež je nutno
při posuzování splnění této podmínky zohlednit, mezi něž patří charakter projednávané věci,
ale i osobnostní a faktické poměry účastníka řízení, úroveň povědomí o jeho právech v soudním
procesu a vůbec o právních poměrech v České republice (k tomu srovnej rozsudek ze dne
30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46, publikovaný pod č. 108/2004 Sb. NSS).
[12] Krajský soud se zabýval pouze formální a obsahovou úrovní žaloby, a v tomto ohledu
posoudil otázku nezbytnosti ustanovení zástupce neúplně, a tedy nesprávně [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud tedy k důvodné kasační stížnosti napadené usnesení
zrušil v souladu s §110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s. V dalším řízení pak bude
na krajském soudu, aby se zabýval všemi výše uvedenými okolnostmi relevantními pro určení,
zda je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně práv stěžovatele v řízení o žalobě. Zejména
nechť krajský soud posoudí potřebu zastoupení stěžovatele v případném jednání před soudem,
stejně jako rozšíření žalobní argumentace v žalobou vytýčených bodech. Krom toho je třeba vzít
v potaz národnost stěžovatele a s tím spojenou přepokládanou míru orientace v právním řádu
České republiky.
[13] Podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu