ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.407.2018:12
sp. zn. 2 As 407/2018 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Kynšperk nad Ohří, se sídlem Zlatá 52,
Kynšperk nad Ohří, týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2018, č. j. 30 A 282/2018 - 14,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení výroku II.
v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „napadené usnesení“ a „krajský
soud“), kterým byl v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované spočívající v nevyřízení
žádosti žalobce ze dne 20. 6. 2018 o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“)
týkajících se stravování, zamítnut stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud výrokem I. napadeného usnesení žalobce zcela osvobodil od soudních poplatků.
[2] Stěžovatel připojil ke kasační stížnosti návrh na osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení advokáta. V aktuálně řešené věci však stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí
krajského soudu, a to usnesení o zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce. V takovém
případě je předmětem posouzení pouze to, zda byly dány důvody pro neustanovení zástupce,
nikoli rozhodnutí ve věci.
[3] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, Nejvyšší
správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS (dostupné, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, na www.nssoud.cz), dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel
má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti
rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno
s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích].“ V projednávaném případě však není napadeným usnesením rozhodováno
o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné v řízení o žalobě,
jímž se toto řízení nekončí. Žádost o osvobození od soudního poplatku pro řízení o kasační
stížnosti považuje tedy Nejvyšší správní soud za bezpředmětnou, jelikož se na podání
posuzované kasační stížnosti poplatková povinnost nevztahuje. I kdyby podání kasační stížnosti
ve věci samé poplatkové povinnosti podléhalo, stěžovatel již byl od soudních poplatků
osvobozen krajským soudem, přičemž dle §36 odst. 3 poslední věty zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se takto přiznané osvobození vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.
[4] Co se týká povinného zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání
advokátem v řízení o kasační stížnosti, své závěry učiněné v citovaném usnesení ve vztahu
k soudnímu poplatku promítl rozšířený senát i do následující úvahy: „Je-li podána kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému
procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem tedy není vyžadováno
v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní posuzované věci, proti procesnímu
rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem nekončí. Pokud však stěžovatel o ustanovení
zástupce sám požádal, musí být o jeho žádosti rozhodnuto. Podle §35 odst. 8 „s. ř. s.“
„[n]avrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může
být i advokát“.
[5] Ačkoliv stěžovatel splnil podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu
§36 odst. 3 s. ř. s., Nejvyšší správní soud shledal, že není splněna další nezbytná podmínka
pro ustanovení zástupce dle §35 odst. 9 s. ř. s., neboť zastoupení stěžovatele není v tomto
případě nezbytně třeba pro ochranu jeho práv v řízení o předmětné kasační stížnosti.
Projednávaná věc týkající se neustanovení zástupce v řízení před krajským soudem je právně
nikoliv složitá otázka, která byla již dostatečně vyřešena předchozí judikaturou Nejvyššího
správního soudu. Kasační stížnost je sice stručná, avšak projednatelná a Nejvyšší správní soud
o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených ve spise, rozhodnout. Navíc stěžovatel
požadovaným právnickým vzděláním disponuje, takže ani v ostatních případech
by jeho zastoupení advokátem v řízení o jím podané kasační stížnosti nebylo obligatorně
vyžadováno. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
[6] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami stěžovatele, který ve své kasační stížnosti
uvádí, že je v postavení osoby se zdravotním postižením ve výkonu trestu odnětí svobody a „nemá
k dispozici na rozdíl od žalované profesionální tým právníků, odbornou literaturu i aktuální judikaturu,
což v režimu kontradiktorního řízení představuje porušení zásady rovnosti účastníků“. Konstatuje,
že je původní profesí advokát s dlouholetou advokátní praxí, avšak také osobou omezenou
v pohybu pravé ruky, což dokládá hrubou úpravou písemností s námahou. S opisováním
mu proto vypomáhají někteří odsouzení, což je podle něho absurdní. Z těchto důvodů navrhuje,
aby bylo napadené usnesení krajského soudu ve výroku II. zrušeno a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení.
[7] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního
orgánu není vyžadováno povinné zastoupení žalobce, nicméně v souladu s §35 odst. 9 s. ř. s.,
může soud na návrh ustanovit usnesením zástupce účastníku, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
Dle krajského soudu žalobce sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
nicméně ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho práv v řízení o žalobě, neboť
je občanem České republiky s právnickým vzděláním, dle svých vlastních slov s dlouholetou
advokátní i pedagogickou praxí a z podání žalobce je zřejmé, že se v českém právním
řádu bezpečně orientuje. Využívá možnosti práva svobodného přístupu k informacím
a s tím souvisejících procesních postupů, je schopen podat obsahově srozumitelnou a věcně
projednatelnou žalobu a jsou mu známy i jeho další procesní možnosti (o čemž svědčí podaný
návrh na ustanovení zástupce a návrh na osvobození od soudních poplatků). Schopnost žalobce
samostatně vystupovat v řízení je dle krajského soudu zřejmá i z množství žalob, které k tomuto
soudu podal, v rámci nichž prokazuje dostatečné schopnosti svá práva náležitě bránit
a formulovat žalobní nároky. Tvrzená nečinnost žalované při poskytování informací ohledně
stravování vězněných, zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby nemá bezprostřední dopad
do právní sféry žalobce a současně se nejedná o věc natolik právně složitou, aby žalobci,
který má sám právnické vzdělání, bylo nutno ustanovit zástupce. Dle krajského soudu
ani zdravotní postižení žalobce není důvodem pro ustanovení zástupce k ochraně jeho práv,
neboť se v jeho případě nejedná o takový zdravotní nedostatek, který by ho omezoval
v jeho duševní činnosti a možnosti bránit u soudu svá práva.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozhodnutí krajského soudu (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána oprávněnou osobou,
tedy stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.).
[9] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel svou kasační stížností brojil proti neustanovení zástupce v řízení před krajským
soudem. V této souvislosti je důležité uvést, že v řízení o správní žalobě před krajským soudem
není zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §36
odst. 3 s. ř. s.) však umožňuje účastníku řízení zástupce ustanovit, a to za kumulativního splnění
čtyř podmínek: 1) musí být podán návrh na ustanovení zástupce, 2) samotný návrh na zahájení
řízení nesmí být zjevně neúspěšný, 3) účastník musí doložit nedostatek prostředků
a 4) ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně jeho práv (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Spornou
se v posuzované věci stala poslední (čtvrtá) zmíněná podmínka, tedy, zda je ustanovení zástupce
nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[11] K námitkám stěžovatele ohledně uvedené sporné otázky Nejvyšší správní soud poukazuje
na svou judikaturu, podle níž soud při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje,
nakolik je stěžovatel sám způsobilý před soudem hájit svá práva či zájmy. Přitom přihlíží
k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům stěžovatele a k úrovni žaloby, případně
dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí účastníka řízení o jeho právech v soudním
řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 2 As 327/2017 - 82
nebo ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 As 206/2016 – 31). Za hlavní kritérium pro závěr soudu
o potřebě ochrany práv žalobce je považována žaloba a její obsahová a formální úroveň,
neboť právě formulace žaloby klade na žalobce po odborné stránce největší nároky
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[12] Ve světle těchto kritérií se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s výše uvedenou argumentací
krajského soudu k dané otázce. Nejvyšší správní soud nemá žádné pochybnosti o schopnosti
stěžovatele vystupovat před správním soudem a smysluplně hájit svá práva. Pokud jde o předmět
sporu, jedná se o nečinnost žalované při poskytnutí informace ohledně stravování vězněných,
zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby. Nelze tvrdit, že by se výsledek tohoto řízení dotýkal,
byť i nepřímo, stěžovatelovy životní sféry – stěžovatel v rámci žaloby podané u krajského soudu
ostatně uvádí, že provádí veřejně prospěšnou činnost. Ze spisu krajského soudu dále vyplývá,
že stěžovatel je invalidní osobou v I. stupni se schopností vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost, ale v podstatně menším rozsahu a intenzitě (pracovní schopnost je snížena o 35 %).
Z toho nijak nevyplývá, že by stěžovateli jeho zdravotní stav znemožňoval kvalifikovaně sepsat
právní podání, o čemž ostatně svědčí stěžovatelovy argumentační schopnosti prokázané
již v mnoha podáních, které zdejšímu soudu zaslal. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje
se závěrem krajského soudu, že stěžovatel nesplňoval zákonnou podmínku pro ustanovení
zástupce spočívající v nezbytnosti takového úkonu k ochraně jeho práv.
[13] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu
trestu odnětí svobody. Vzhledem k celkovému vyznění stěžovatelových podání,
k jeho argumentačním schopnostem, zkušenostem a vzdělání lze na jejich základě učinit závěr,
že se stěžovatel v dané problematice dobře orientuje a je schopen svá práva v soudním řízení
aktivně uplatňovat. Odnětí svobody samo o sobě v tomto případě nepředstavuje důvod
pro ustanovení advokáta. Krajský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce.
[14] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji dle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto jí soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu