ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.120.2019:8
sp. zn. 3 As 120/2019 – 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Vrchní soud v Olomouci, sídlem Masarykova třída 609/1, Olomouc, o
žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Co 51/2018 - 98, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2019, č. j. 64 A 19/2019 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 9. 4. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“)
proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla výrokem I. odmítnuta
jeho žaloba a výrokem II. rozhodnuto o nákladech řízení.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné
správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou
nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob
v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel žalobou napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci vydané v občanském
soudním řízení. Z citovaných ustanovení vyplývá, že soudní řád správní nepřipouští, aby bylo
správní žalobou vůbec napadeno rozhodnutí soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s.,
dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy).
Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako „správní žaloba“,
je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví
vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo způsobilé řízení o žalobě zahájit. Bylo
proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko
neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí této „žaloby“
usnesením, poskytl tím stěžovateli určitý procesní nadstandard, který nicméně nemůže
neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „správní žaloby“ vůbec nejednalo)
a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne n í opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 11. dubna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu