ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.13.2018:23
sp. zn. 3 As 13/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobců: a) F. Š. a b) M. Š.,
oba zastoupeni JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem Dlážděná 4, Praha 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti
zúčastněné osoby Ředitelství silnic a dálnic ČR, sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, zastoupená
JUDr. Markem Křížem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 91/28, Karviná-Fryštát, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015, č. j. MSK 46258/2015, o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2017,
č. j. 22 A 82/2015 - 73,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 6. 2015, č. j. MSK 46258/2015, bylo zamítnuto
odvolání žalobců proti rozhodnutím Magistrátu města Opavy ze dne 16. 1. 2015,
č. j. MMOP 101063/2014, kterým byla k žádosti osoby zúčastněné umístěna stavba
„Silnice I/11 Opava, severní obchvat – západní část“. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci
žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem
ze dne 28. 7. 2016, č. j. 22 A 82/2015 – 83, zamítl. Proti tomuto rozsudku stěžovatelé
podali kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 20. 9. 2017,
č. j. 3 As 212/2016 – 42, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[2] Rozsudkem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 22 A 82/2015 - 73, krajský soud žalobu opětovně
zamítl. Tento rozsudek krajského soudu napadli žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížností,
která byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena dne 19. 1. 2018 prostřednictvím jejich
právního zástupce. Podáním ze dne 30. 1. 2019 vzali stěžovatelé svou kasační stížnost zpět.
[3] Podle §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
za použití §120 téhož zákona, „[n]avrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud
o něm soud nerozhodl.“ Podle §47 písm. a) části věty před středníkem s. ř. s., za použití §120 téhož
zákona, „[s]oud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.
[4] S ohledem na zpětvzetí návrhu – kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v souladu
s výše citovanými ustanoveními soudního řádu správního řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud na základě
§60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, podle něhož platí, že „[ž]ádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.“
[6] Podle §10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), „[s]oud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně
však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“ Podle §10 odst. 5 zákona o soudních
poplatcích „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud
nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.“
[7] Jak vyplývá ze shora uvedeného, kasační stížnost stěžovatelé ve věci podali již podruhé
(opakovaně). V rozsudku ze dne 16. 2. 2016, č. j. 10 Afs 186/2014 – 60, Nejvyšší správní soud
vyslovil, že „[ú]častník řízení podávající ve své věci opakovaně kasační stížnost proti rozhodnutí krajského
soudu vydanému poté, kdy bylo předcházející rozhodnutí ke kasační stížnosti téhož účastníka Nejvyšším správním
soudem zrušeno, již není povinen soudní poplatek za tuto další kasační stížnost platit, pokud ve věci již jednou
tento poplatek zaplatil (§6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).“
[8] V souladu s výše uvedeným tedy stěžovatelé nebyli vyzývání k úhradě soudního poplatku
za podání opakované kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto o vrácení soudního poplatku
stěžovatelům nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 1. února 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu