ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.177.2019:24
sp. zn. 3 As 177/2019 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobce: R. M., zastoupený
Ing. Jitkou Routkovou, daňovou poradkyní, se sídlem U Bulhara 1611/3, Praha 1, proti
žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. Máje 97, Liberec, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2018, č. j. 97688/18/2604-00540-506442, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 4.
2019, č. j. 59 Af 9/2018 – 72,
takto:
I. Návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti
se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Stěžovateli se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jímž mu bylo odňato přiznané osvobození
od soudních poplatků. Při rozhodnutí ve věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového
stavu.
[2] Žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků usnesením Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2. 5. 2018, č. j. 59 Af 9/2018 – 24. Soud přitom
zohlednil, že žalobce měl vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým a jednomu zletilému dítěti
a že byl dne 20. 3. 2018 zveřejněn návrh žalobce na oddlužení a v době rozhodování ještě nebylo
o úpadku rozhodnuto. Usnesením ze dne 16. 7. 2018, č. j. 59 Af 9/2018 – 42 bylo řízení o žalobě
přerušeno s ohledem na otázku předloženou rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu
usnesením prvního senátu tohoto soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. 1 Afs 271/2016 – 44.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2019,
č. j. 59 Af 9/2018 – 43 pak bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť o položené otázce
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již rozhodl. S ohledem na časový odstup pak krajský
soud současně s uvedeným usnesením zaslal žalobci i formulář prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech za účelem nového posouzení podmínek pro osvobození
od soudních poplatků.
[3] Formulář žalobce vyplnil, soud však považoval jeho tvrzení o majetkových a výdělkových
poměrech za nevěrohodná, a to z následujících důvodů. Žalobce uvedl, že je finančně
závislý na své matce, což blíže nerozvedl a ničím nedoložil. Čestným prohlášením doložil pouze
to, že ho podporuje matka jeho dětí částkou 500 Kč měsíčně, nikterak však nespecifikoval své
příjmy z podnikání. Žalobce sice v daňovém tvrzení prohlásil, že za poslední zdaňovací období
dosáhl ztrátu ve výši 1 837 483 Kč, avšak ničím ji nedoložil. Podle krajského soudu nebylo možné
přehlédnout ani to, že žalobce přiznal výhradně majetek evidovaný v katastru nemovitostí, který
je zatížen omezením vlastnického práva, současně ovšem uvedl, že měl příjem 240 000 Kč
z nájemních bytů. Kromě toho uvedl vyživovací povinnost ke čtyřem dětem a dluhy vůči
finančnímu úřadu a zdravotním pojišťovnám. Žalobce sice doložil, že má nedoplatek na dani
a na pojistném na veřejném zdravotním pojištění, to ovšem neznamená, že mu jeho poměry
neumožňují zaplatit soudní poplatek za žalobu.
[4] S přihlédnutím k výše uvedenému měl krajský soud pochybnosti o věrohodnosti jeho
tvrzení o příjmech, stejně jako o výdajích. Z prohlášení žalobce není zřejmé, zda a jak splácí
tvrzené dluhy. Žalobci je přitom s ohledem na jeho předchozí neúspěšné žádosti o osvobození
od soudních poplatků a návrhů na ustanovení zástupce u Nejvyššího správního soudu
nepochybně známo, jaké podmínky je třeba splnit pro kladné posouzení žádosti
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. 7 Afs 378/2018 – 48,
či ze dne 10. 4. 2019, č. j. 1 Afs 344/2018 – 42). Krajský soud proto žalobci přiznané osvobození
od soudních poplatků odňal.
[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) z důvodů, které výslovně nepodřadil
žádnému z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., směřuje-li však proti procesnímu
usnesení, není tato skutečnost překážkou pro její projednání. Konkrétně pak stěžovatel namítá,
že je rozhodnutí krajského soudu překvapivé, neboť původně mu soud přiznal osvobození
od soudních poplatků v podstatě na základě stejných údajů, jaké obsahovalo i jeho poslední
prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Vadu spatřuje také v tom, že soud pouze
obecně tvrdí, že je jeho prohlášení nevěrohodné, nicméně žádné konkrétní indicie potvrzující
tuto skutečnost neuvádí. V průběhu řízení soud také soud žádné pochybnosti stěžovateli nesdělil,
aby na ně mohl reagovat. Pokud krajský soud cituje obecně usnesení Nejvyššího správního
soudu, tak ta nebyla jeho zástupkyni známa a nejsou ani veřejně přístupná na www.nssoud.cz.
Naopak výše dluhů svědčí o nemajetnosti stěžovatele.
[6] Současně s podáním kasační stížnosti požádal stěžovatel o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení.
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněného stížnostního
bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Dříve však,
než rozhodl o věci samé, zabýval se žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení advokáta. Vycházel přitom z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, jímž bylo stanoveno, že v případech,
kdy je napadeno usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, nepodléhá
řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti. Zároveň platí, že pro řízení o takovéto kasační
stížnosti není podmínkou povinné zastoupení advokátem.
[8] V projednávané věci tedy Nejvyšší správní soud vůbec nerozhodoval o žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti, neboť ten v tomto
případě poplatkovou povinností stižen není. Návrh o ustanovení zástupce pak Nejvyšší správní
soud zamítl.
[9] Podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[10] V projednávané věci je sporné, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud se však nemusel touto otázkou pro účely řízení
o kasační stížnosti zabývat, neboť je zřejmé, že ustanovení zástupce stěžovateli není nezbytně
třeba k ochraně jeho práv. Jeho kasační stížnost má všechny potřebné náležitosti, je projednatelná
a důvody nesouhlasu s rozhodnutím krajského soudu jsou z ní seznatelné, ostatně stěžovatel
již v řízení kvalifikovaně zastoupen je svou daňovou poradkyní.
[11] K věci samé pak Nejvyšší správní soud uvádí následující. Podle §36 odst. 3 s. ř. s.
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[12] Jak vyplývá z výše uvedeného, je možnost úplného osvobození účastníka od soudních
poplatků výjimečným institutem, pro jehož použití musí existovat zvlášť závažné důvody.
Tyto důvody je účastník, který o osvobození žádá, povinen nejen tvrdit, ale také precizně doložit.
Jakým způsobem mají být příjmy, výdaje a jiné majetkové poměry účastníka doloženy,
bylo již podrobně rozebráno v usneseních Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018,
č. j. 7 Afs 378/2018 – 48, či ze dne 10. 4. 2019, č. j. 1 Afs 344/2018 – 42, který byl citován
krajským soudem v napadeném usnesení a byl vydán v souvisejících věcech stěžovatele,
a koneckonců i v řadě předchozích rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který byl rovněž
vydán v jeho věcech (viz usnesení ze dne 11. 3. 2013, č. j. 8 Afs 71/2012 - 84
a č. j. 8 Afs 73/2012 - 68, ze dne 17. 9. 2014, č. j. 7 Afs 77/2014 - 26, ze dne 14. 10. 2014,
č. j. 7 As 169/2014 - 14, a ze dne 10. 10. 2016, č. j. 1 Afs 211/2016 -27). Za této situace
nepovažuje Nejvyšší správní soud za nutné opakovat znovu vše, co již k tématu prokazování
příjmových a majetkových poměrů stěžovateli ve svých dosavadních rozhodnutích sdělil,
a na tato rozhodnutí pro stručnost odkazuje.
[13] S ohledem na výše uvedené pak považuje Nejvyšší správní soud za zjevně nedůvodnou
stěžovatelovu námitku, že se jeho zástupkyně nemohla s příslušnou judikaturou tohoto soudu
seznámit, neboť bylo jen na něm, aby jí potřebné podklady poskytl. Vzhledem k četnosti
rozhodnutí na téma podmínek pro osvobození od soudních poplatků pak Nejvyšší správní soud
nepovažuje za důvodnou ani námitku, že je napadené usnesení krajského soudu pro stěžovatele
překvapivé. K tomu Nejvyšší správní soud pouze podotýká, že krajský soud v napadeném
usnesení podrobně vysvětlil, proč po stěžovateli opětovně požaduje prohlášení o jeho příjmových
a majetkových poměrech, proč zaslané prohlášení nepovažuje za věrohodné a co vše by měl
stěžovatel v tomto směru ještě doložit. Rozhodnutí krajského soudu je přitom v souladu s výše
citovanou judikaturou.
[14] Za uvedené situace nespatřuje Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení žádné vady,
kasační stížnost proto podle ustanovení §110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[15] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, v řízení o této kasační stížnosti byl jediným účastníkem,
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že mu náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. září 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu