ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.245.2019:32
sp. zn. 3 As 245/2019 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. S., zastoupen Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Úřad
městské části Praha 10, se sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, č. j. 14 A 32/2019 – 20,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, č. j. 14 A 32/2019 – 20,
se zru š u j e.
II. Řízení o žalobě se z as t av u je .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, který podle
jeho tvrzení v zákonné lhůtě nevydal meritorní rozhodnutí o přestupku v řízení vedeném
pod sp. zn. SZ P10-109275/2017. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č. j. 14 A 32/2019 – 20,
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) podanou žalobu zamítl.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
V ní namítal, že městský soud nebyl nadán pravomocí ve věci meritorně rozhodnout,
neboť stěžovatel vzal žalobu zpět dříve, než byl napadený rozsudek vydán. Žalobu vzal
stěžovatel zpět proto, že po prostudování vyjádření žalovaného k žalobě uznal, že skutečně
pochybil v datu narození. Městský soud tak měl řízení o žalobě zastavit a vrátit mu zaplacený
soudní poplatek, ponížený o 1 000 Kč. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil, vrátil mu soudní poplatek za kasační stížnost, která byla podána
jen v důsledku pochybení krajského soudu, a také aby mu přiznal náhradu nákladů advokáta
za sepis kasační stížnosti.
[3] Dne 28. 8. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání městského soudu,
jehož přílohou byl úřední záznam obsahující informaci, že dne 27. 8. 2019 bylo příslušnému
soudci předáno zpětvzetí žaloby v předmětné věci doručené soudu dne 25. 6. 2019; do té doby
byl daný přípis nesprávně založen ve spise 9 A 9/2019, neboť tuto spisovou značku zástupce
žalobce uvedl v záhlaví přípisu. Další přílohou bylo zpětvzetí žaloby podané stěžovatelem.
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.); dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
[5] V posuzovaném případě je nesporné, že žalobce před vydáním napadeného rozsudku
městskému soudu doručil zpětvzetí žaloby. Do dispozice rozhodujícího senátu se však tento
úkon žalobce nedostal včas, proto soud o žalobě rozhodl meritorně, přestože měl řízení zastavit.
[6] Je tedy nepochybné, že napadený rozsudek neobstojí, neboť žalobce vzal žalobu zpět,
a soudu tak chyběla podmínka pro vydání meritorního rozhodnutí ve věci. Jedním z projevů
zásady dispoziční, která ovládá řízení před správními soudy, je možnost navrhovatele disponovat
řízením nebo jeho předmětem. Navrhovatel tedy může i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět,
dokud o něm soud nerozhodl (§37 odst. 4 s. ř. s.). Pokud tak učiní, musí soud řízení zastavit.
[7] Vzhledem k tomu, že městský soud žalobu projednal, byť ji vzal žalobce zpět,
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek pro zmatečnost zrušit a současně
zastavit řízení o žalobě podle §47 písm. a) ve spojení s §110 odst. 1 s. ř. s., neboť již v řízení
před městským soudem byl dán důvod pro zastavení řízení.
[8] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno. S ohledem na vyjádření žalobce, který uvedl, že žalobu vzal zpět, neboť
po vyjádření žalovaného k žalobě uznal, že vskutku pochybil (nikoliv tedy z důvodu pozdějšího
chování odpůrce), nejde o situaci, kdy by měl právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti požadoval také navrácení části uhrazeného soudního
poplatku za žalobu a celého soudního poplatku za kasační stížnost.
[10] K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že obecně platí, že pokud bylo řízení o žalobě
zastaveno, vrací se podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, zaplacený soudní poplatek za žalobu snížený o 1 000 Kč. Citované
ustanovení však podmiňuje vrácení soudního poplatku zastavením řízení před prvním jednáním
soudu, resp. ve smyslu §10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích před vydáním rozhodnutí
ve věci samé. Krajský soud nicméně ve věci rozhodl meritorně rozsudkem, čímž bylo vrácení
příslušné části soudního poplatku za podání žaloby vyloučeno. Stejně tak Nejvyšší správní soud
rozhodl ve věci samé rozsudkem podle §110 odst. 1 s. ř. s., není tedy dán důvod ani k vrácení
soudního poplatku za kasační stížnost. Kasační soud neshledal ani důvody zvláštního zřetele
hodné k přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli ve smyslu §60 odst. 8 s. ř. s., neboť
skutečnost, že řízení nebylo zastaveno již krajským soudem před vydáním napadeného rozsudku,
zapříčinil sám stěžovatel tím, že podání obsahující zpětvzetí žaloby označil nesprávnou spisovou
značkou, v důsledku čehož bylo toto jeho podání založeno v jiném spise krajského soudu.
Náhradu nákladů řízení mu proto Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 13. září 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu