ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.66.2019:7
sp. zn. 3 As 66/2019 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Vrchní soud v Praze, se sídlem Náměstí Hrdinů 1300/11, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019,
č. j. 5 A 253/2018 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 25. 2. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) směřující proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla
pro nedostatek pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“) odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 6. 9. 2018, č. j. 4 Co 201/2018 – 250.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Městského soudu v Praze „žalobu“ proti
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydanému v řízení v jiné věci. Soudní řád správní nicméně
nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše
citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným
v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u městského soudu označeno
jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním
soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě
zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby městský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele
toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li městský soud o odmítnutí
stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně
nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož
zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 28. února 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu