ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.17.2019:43
sp. zn. 3 Azs 17/2019 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jaroslavem Vlašínem v právní věci
žalobců: a) Ö. Ö., , a nezletilých dětí žalobkyně a): b) H. Ö., a c) T. Ö., zastoupených Organizací
pro pomoc uprchlíkům, z. s., sídlem Praha 9, Kovářská 939/4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 12. 2018, č. j. 50 Az
6/2018 – 160,
takto:
I. Žádost žalobců a), b) a c) o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
se zam í t á .
II. Žalobci a), b) a c) se v yzý v aj í , aby ve lhůtě 2 týdnů od doručení tohoto
usnesení předložili plnou moc udělenou jimi advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) se podanou kasační stížností domáhají zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích,
kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2018,
č. j. MV-97871-2/OAM-2018. Tímto rozhodnutím bylo podle §11a odst. 3 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o v pořadí čtvrté žádosti
stěžovatelů a) a b) a třetí žádosti stěžovatele c) o udělení mezinárodní ochrany.
[2] Stěžovatelé, respektive stěžovatelka a), která v řízení jedná jménem svým i svých dětí
[stěžovatelů b) a c)], společně s podanou kasační stížností požádala o ustanovení zástupce
z řad advokátů, a to jmenovitě o JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta se sídlem Praha,
U Klavírky 1351/8. Žádost odůvodnila tím, že stěžovatelé nejsou oprávněni na území ČR
pobývat, natož pracovat. Doplnila, že Organizace pro pomoc uprchlíkům, kterou byli stěžovatelé
zastoupeni v řízení před krajským soudem, je již v řízení před Nejvyšším správním soudem dle
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zastupovat nemůže.
[3] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. může předseda senátu „navrhovateli [zde stěžovatelům],
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování […] platí v takovém případě stát “. Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku
řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde
o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže
je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
[4] V nynějším řízení jde o věc týkající se mezinárodní ochrany, která je osvobozena
od soudních poplatků přímo ze zákona, a to na základě §11 odst. 2 písm. i) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu ke splnění první
podmínky pro ustanovení zástupce však nejde o určující okolnost. Jak Nejvyšší správní soud
konstatoval ve svém rozsudku ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011 – 46 (všechny rozhodnutí
jsou dostupná na www.nssoud.cz), skutečnost, že stěžovateli svědčí věcné osvobození
od soudního poplatku, sama o sobě neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení
zástupce podle §35 odst. 9 s. ř. s. Pro její posouzení musí soud zkoumat, zda jsou splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků stanovené v §36 odst. 3 s. ř. s., tj. že účastník
nemá dostatek prostředků k hrazení odměny advokáta.
[5] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno.“
[6] Je přitom na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní
a majetkové poměry, a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud
možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li tuto
svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka spolu s žádostí o ustanovení zástupce zdejšímu soudu
nedoložila majetkovou situaci svou a svých dětí [tj. stěžovatelů b) a c)], soud ji přípisem ze dne
18. 3. 2019, č. j. 3 Azs 17/2019 – 34, vyzval, aby osobní, majetkové a výdělkové poměry
specifikovala prostřednictvím přiloženého formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech (dále jen „Potvrzení“), a to i ve vztahu ke svým nezletilým dětem. Současně byla
poučena, že formulář je třeba pravdivě vyplnit tak, aby úplně postihoval majetkovou situaci
stěžovatelů a) až c), a že pokud nebude možné řádně posoudit, zda mají či nemají dostatek
prostředků, a to např. pro neúplnost, rozpornost či nepravdivost tvrzení, může být jejich žádost
zamítnuta. Dále byla poučena, že tvrzení musí být doložena, aby z nich soud mohl vycházet.
[8] Stěžovatelka dne 21. 3. 2019 doručila Nejvyššímu správnímu soudu vyplněné
Potvrzení. V něm uvedla, že jakožto žadatelka o mezinárodní ochranu není zaměstnaná.
Nedisponuje tak ani žádnými příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, příjmy
z podnikání, taktéž žádnými sociálními dávkami, stejně jako jakýmikoliv jinými příjmy. Rovněž
nevlastní žádný majetek větší ceny. K výdělkovým a majetkovým poměrům svého manžela uvedla
pouze to, že „manžel nepobývá na území ČR – správní vyhoštění realizováno dne 4. 1. 2017 “. Z Potvrzení
dále vyplývá, že v ČR žije společně se svými dvěma nezletilými dětmi [stěžovateli b) a c)], k nimž
má vyživovací povinnost. Dluhy nezmínila stěžovatelka a) žádné, přičemž v rámci dotazu
na pravidelné měsíční výdaje domácnosti poznamenala, že bydlí v domácnosti švagra (R. Ö.).
Závěrem doplnila, že vlastní prostředky k životu nemá.
[9] Soud v kontextu údajů poskytnutých stěžovatelkou a) v rámci Potvrzení zhodnotil, že tato
dostatečně nespecifikovala své osobní a majetkové poměry. Ačkoliv stěžovatelka má dva nezletilé
syny, tj. stěžovatele b) a c), kteří s ní žijí ve společné domácnosti, a k nimž má vyživovací
povinnost, neuvádí v předloženém Potvrzení žádné příjmy, respektive neuvádí žádné zdroje
prostředků, z nichž by vyplýval způsob hrazení nákladů, které jí v souvislosti s vynakládanou péčí
o děti musejí nutně vznikat [např. strava, studijní potřeby apod.]. Totéž platí pro uspokojování
životních potřeb samotné stěžovatelky a). V Potvrzení ve vztahu k pokrytí základních životních
potřeb uvádí stěžovatelka a) pouze to, že „bydlí v domácnosti švagra“, aniž by se však jakkoliv
vyjadřovala ke způsobům hrazení dalších nákladů, které stěžovatelům a) až c), respektive jí samé
musejí vznikat. Stěžovatelkou prezentované údaje tedy vykazují zcela zásadní mezery
a neumožňují tak soudu řádně posoudit její majetkovou situaci.
[10] Jak již přitom bylo uvedeno, bylo především na stěžovatelce a), aby své osobní
a majetkové poměry dostatečně popsala, a to i ve vztahu ke stěžovatelům b) a c), o čemž byla
poučena i v rámci přípisu ze dne ze dne 18. 3. 2019, č. j. 3 Azs 17/2019 – 34.
Jelikož tak neučinila, nebyla splněna první z podmínek pro ustanovení zástupce ve smyslu
§35 odst. 9 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto zamítl žádost stěžovatelů o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
[11] Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
[12] Podle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je předpokladem pro výkon
advokacie vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané
1. v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice, nebo
2. studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud je takové vzdělání v České republice
uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému v bodě 1 na základě mezinárodní
smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno
podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá obsahem
a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu
v oboru právo na vysoké škole v České republice.
[13] Soud proto stěžovatele vyzval prostřednictvím jejich dosavadního zástupce k doložení
splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. pro řízení o kasační stížnosti, a to předložením plné
moci udělené advokátovi. Nejvyšší správní soud dodává, že je mu z jeho rozhodovací činnosti
známo, že stěžovatelka a) již v minulosti žádala o ustanovení právního zástupce, a to s odkazem
na neznalost českého právního řádu (viz usnesení ze dne 8. 11. 2017, č. j. 9 Azs 313/2017 – 48),
kdy tak nelze předpokládat, že by splňovala podmínku vysokoškolského právnického vzdělání
specifikovanou v předchozím bodě tohoto usnesení. V případě stěžovatelů b) a c) je potom tato
možnost vzhledem k jejich věku pojmově vyloučena. Zdejší soud proto stěžovatele
ve výroku II. tohoto usnesení nevyzýval k případnému doložení dokladu o příslušném
vysokoškolském právnickém vzdělání [vysokoškolský diplom o absolvování příslušného studia],
pro úplnost nicméně dodává, že splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. lze doložit i tímto
způsobem.
[14] K doložení splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. stanovil Nejvyšší správní soud
stěžovatelům lhůtu 2 (dvou) týdnů ode dne doručení tohoto usnesení, kterou vyhodnotil jako
dostatečnou ke zvolení advokáta a zaslání udělené plné moci.
[15] Podle §46 odst. 1 písm. a), ve spojení s §120 s. ř. s., soud kasační stížnost odmítne,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu
nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Nevyhoví-li stěžovatelé výzvě uvedené ve výroku II. tohoto usnesení, soud
kasační stížnost od m ít n e [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.]
V Brně dne 18. dubna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu