ECLI:CZ:NSS:2019:4.AFS.317.2019:23
sp. zn. 4 Afs 317/2019 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. B., zast. Mgr. Michalem
Wiedermannem, advokátem, se sídlem Bauerova 491/10, Brno, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 11. 2016, č. j. 52176/16/5200-10423-806032, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2019, č. j. 62 Af 15/2017 - 37,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem
ze dne 6. 5. 2015, č. j. 1086284/15/3304-50521-708471 (dále jen „dodatečný platební výměr“),
doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 87.180 Kč
a současně uložil žalobci povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 17.436 Kč.
[2] Správce daně rozhodnutím ze dne 19. 4. 2016, č. j. 400525/16/3304-50521-708471,
rozhodl podle §113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, o odvolání žalobce
proti dodatečnému platebnímu výměru, tak, že výši doměřené daně změnil z částky 87.180 Kč
na částku 64.770 Kč a výši penále z částky 17.436 Kč na částku 12.954 Kč. Proti tomuto
rozhodnutí podal žalobce odvolání, které v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl
a rozhodnutí správce daně potvrdil.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti tomuto rozsudku brojí kasační stížností. Jelikož
spolu s kasační stížností stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za její podání, vyzval jej Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 4 Afs 317/2019 - 15, k jeho uhrazení
ve stanovené lhůtě 15 dnů a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě.
[5] Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatele dne 2. 9. 2019.
Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku tedy počala
stěžovateli plynout dne 3. 9. 2019 (úterý) a uplynula dne 17. 9. 2019 (úterý). Stěžovatel
však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[7] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu