ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.229.2019:36
sp. zn. 4 As 229/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. Ř., zastoupen Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018, č. j. KUJCK 82405/2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2019,
č. j. 53 A 10/2018 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Blatná rozhodnutím ze dne 20. 12. 2017, č. j. MUBL 13079/2017, uznal
žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), jehož se dopustil tím, že dne 8. 7. 2017
v době od 12.40 hod. do 12. 50 hod. jako řidič osobního automobilu Škoda Octavia, registrační
značky X, v Blatné v ulici Šilhova, ve směru od centra obce na silnici II/175 (ulice Čechova)
nerespektoval přenosnou dopravní značku B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“,
projel do místa za dopravní značkou a dožadoval se následně průjezdu křižovatkou na silnici
II/175 v době konání povoleného cyklistického závodu, čímž porušil §4 písm. c) zákona o
provozu na pozemních komunikacích. Za toto jednání žalobci uložil pokutu ve výši 1.800 Kč a
povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí
zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 6. 2018, č. j. KUJCK 82405/2018 (dále jen „napadené
rozhodnutí“).
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále
jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem. Krajský soud nepřijal námitku, že řízení je stiženo
procesní vadou, pokud bylo vedeno o dvou přestupcích jako společné řízení, zatímco
prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto toliko o přestupku ze dne 8. 7. 2017. Pokud bylo
rozhodnuto pouze o jednom přestupku, nemohlo tímto postupem dojít k zásahu
do subjektivních práv žalobce. Řízení o druhém přestupku poté správní orgán zastavil usnesením
ze dne 1. 10. 2018, protože v řízení nebylo prokázáno spáchání tohoto přestupku žalobcem.
[3] Krajský soud odmítl i námitku, že dopravní značka byla umístěna v rozporu s příslušným
opatřením obecné povahy, stejně jako tvrzení žalobce, že nemohl zákaz uložený předmětnou
značkou porušit, neboť nevjel do trasy cyklistického závodu a pohyboval se toliko po ulici
Šilhova, kde závod neprobíhal. Předmětná dopravní značka DZ B1 („Zákaz vjezdu všech vozidel
v obou směrech“) byla umístěna v místě křižovatky ulic Šilhova a silnice č. II/175 (ul. Čechova),
aby zabránila vjezdu do trasy řádně ohlášeného cyklistického závodu. Pokud by byla umístěna
až v místě styku ulice Šilhova se silnicí II/175, nemohla by již efektivně bránit vjezdu z ulice
Šilhova na dočasně znepřístupněnou komunikaci. Z videozáznamů založených ve spise dále
vyplývá, že značka byla umístěna na počátku zalomení křižovatky daných ulic, tedy de facto těsně
před ústím ulice Šilhova do silnice II/175, aby bylo možné případná přijíždějící vozidla bezpečně
zastavit, případně učinit jiný manévr. Předmětnou značku žalobce porušil již tím, že vjel
do prostoru nacházejícím se za touto značkou. Nad rámec toho krajský soud poznamenal,
že žalobce se velmi vehementně dožadoval vjezdu na silnici II/175. K tomuto nedošlo
patrně jen díky odvaze a neoblomnosti pořadatelů, kteří žalobci vlastním tělem bránili ve vjezdu
na křižovatku, tj. přímo do trasy cyklistického závodu. Žalobce byl povinen uposlechnout zákazu
vjezdu, který vyplývá z umístěné dopravní značky [§4 písm. c) zákona o provozu na pozemních
komunikacích], bez ohledu na soulad umístění značky s technickými předpisy.
[4] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že správní orgány kladou žalobci k tíži,
že se k údajnému přestupku nepřiznal a že se k věci nevyjádřil. V odůvodnění prvostupňového
rozhodnutí je uvedeno, že správní orgán „hodnotí v neprospěch obviněného i to, že své závažné pochybení
při konání sportovní akce nepřiznal, ale naopak k přestupku se nevyjádřil sám, ani prostřednictvím zvoleného
zástupce“. Dle krajského soudu prvostupňový správní orgán pouze neobratně formuloval
myšlenku vyjadřující, že žalobce v průběhu páchání přestupku nebyl ochoten připustit
své závažné pochybení a upustit od něj, ačkoli byl na tuto skutečnost opakovaně pořadateli
závodu upozorňován. Naopak po dlouhou dobu setrvával se svým vozidlem v místě
za zákazovou značkou a vehementně trval na tom, aby mu byl průjezd do trasy cyklistického
závodu umožněn. Prvostupňový správní orgán tedy žalobci nepřičítal k tíži to, že se ke spáchání
přestupku nepřiznal, ale toliko skutečnost, že závadnost svého chování nebyl ochoten připustit
v okamžiku páchání přestupku, a to s ohledem na jeho trvání a intenzitu. Žalobce se v průběhu
správního řízení nikterak nevyjádřil, tudíž nesdělil žádné okolnosti, které jej k tomuto jednání
vedly a které by mohl správní orgán hodnotit naopak jako okolnosti polehčující.
[5] Skutečnost, že žalobce nevjel přímo do trasy cyklistického závodu, není dle krajského
soudu rozhodná. K dokonání přestupku, tj. k negativnímu následku, došlo již samým žalobcovým
jednáním; navíc žalobce nevjel do trasy cyklistického závodu jen proto, že mu v tom bylo
zabráněno pořadateli závodu, kteří vlastním tělem blokovali žalobci vjezd.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se vůbec nevypořádal
s žalobním tvrzením, že žalobce „brojí proti tomu, že ve výroku odsuzujícího rozhodnutí je uvedeno,
že „nesplnil povinnost plynoucí z dopravní značky B1“, neboť žalobce až do porady s advokátem nevěděl,
jak vypadá a co sleduje značka B1 a ani neví, jaká povinnost z ní plyne, neboť tyto údaje se mají právě podávat
z výroku napadeného rozhodnutí správních orgánů a ne, aby si žalobce doplňoval údaje z výroku odsuzujícího
rozhodnutí soukromou četbou pravidel silničního provozu, aby pochopil za co je trestán. Napadené rozhodnutí
je tedy nesrozumitelné. Obdobně není ani doloženo, že by se v místě deliktu konal cyklistický závod,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.“
[7] Stěžovatel taktéž nesouhlasí s tím, jak krajský soud vypořádal námitku, že správní orgán
nepřípustně kladl k tíži stěžovatele, že se ke spáchání přestupku nepřiznal a v průběhu řízení
se nevyjádřil. Dle přesvědčení stěžovatele právě takto správní orgán prvního stupně postupoval
a krajský soud mu nepřípustně „vkládá do úst“ myšlenku, kterou správní orgán nevyjádřil,
ani vyjádřit nechtěl. V řízení o žalobě má plnit správní soud roli přezkumnou, a nikoliv nalézací.
[8] Jako polehčující okolnost měl správní orgán zohlednit, že stěžovatel nevjel do trasy
cyklistického závodu a tento závod nijak neohrozil. Krajský soud tím, že konstatuje, že „žalobce
nevjel do trasy cyklistického závodu jen proto, že mu v tom bylo zabráněno pořadateli závodu, kteří vlastním tělem
blokovali žalobci vjezd na trasu závodu“, nepřípustně domýšlí přitěžující okolnosti za správní orgány.
[9] Pokud je řízení vedeno o více přestupcích a některé nebyly prokázány, je nutné,
aby konečné meritorní rozhodnutí jednak obsahovalo výrok o vině, jednak výrok o zastavení
řízení, a to tak, aby byl předmět řízení zcela vyčerpán. Nevyčerpání celého předmětu řízení
je vadou, která má za následek nezákonnost správního rozhodnutí (rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. 7 A 555/2002 – 16, a ze dne 3. 1. 2017, č. j.
2 As 260/2016 – 44). Tuto otázku tedy krajský soud posoudil nesprávně.
[10] Dopravní značka byla umístěna v rozporu s příslušným opatřením obecné povahy, jelikož
měla zabránit vjezdu do trasy cyklistického závodu a nikoliv vjezdu do ulice, kde závod
neprobíhal. Jelikož značka nebyla umístěna až těsně před křižovatkou, byla umístěna nezákonně,
a stěžovatele nelze za její porušení sankcionovat.
[11] Krajský soud se žádným způsobem nevyjádřil k námitce, že jednání stěžovatele by bylo
možné posoudit nejvýše jako pokus přestupku podle §6 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich, neboť stěžovatel do trasy cyklistického závodu nevjel, a přestupek
tudíž nebyl dokonán.
[12] Závěrem se stěžovatel zabývá vyvěšováním rozhodnutí soudů na internetových stránkách
Nejvyššího správního soudu.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že ve výroku správního rozhodnutí
je zcela jasně uveden význam značky B1, tedy „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“.
K přitěžujícím okolnostem žalovaný zdůrazňuje, že z jednání stěžovatele je zcela zřejmá
ignorance dopravní značky i pokynů pracovníků ostrahy závodu, na něž se stěžovatel snažil svým
vozem najíždět. Právě tato skutečnost byla při ukládání sankce zohledněna v neprospěch
stěžovatele, přičemž sankce byla uložena ve výši mírně nad spodní zákonnou hranicí. Skutečnost,
že správní orgán rozhodl o vině pouze u jednoho ze dvou přestupků projednávaných
ve společném řízení, nemohla vést k poškození žalobcových práv. Ze správního spisu je dále
zřejmé, že vzhledem k uzavírce silnice II/175 měly být před vjezdem na tuto komunikaci
umístěny v přilehlých komunikacích zákazové značky, aby nedošlo k vjezdu na uzavřenou
komunikaci. Značka byla v daném místě umístěna před počátkem křižovatky předmětných ulic.
Stěžovatel byl povinen značku uposlechnout bez ohledu na vlastní úsudek o správnosti jejího
umístění.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[15] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[16] Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku neshledal Nejvyšší správní soud
důvodnou. Stěžovatel v žalobě namítal, že ve výroku správního rozhodnutí je uvedeno,
že „nesplnil povinnost plynoucí z dopravní značky B1“, aniž by bylo specifikováno, co tato dopravní
značka znamená, a vyjádřil nechuť studovat soukromě pravidla silničního provozu. Již z bodu
1. napadeného rozsudku je však zřejmé, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí správní orgán
uvedl, že stěžovatel porušil dopravní značku B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“,
a význam značky B1 tedy stěžovateli objasnil. Pokud uvedenou žalobní námitku stěžovatel myslel
vážně, je zároveň přinejmenším zarážející, že coby držitel řidičského oprávnění vyjadřuje nevoli
seznámit se pravidly silničního provozu, kterými je povinen se v provozu na pozemních
komunikacích řídit. Z napadeného rozsudku vyplývá taktéž závěr krajského soudu, že cyklistický
závod se v předmětném místě konal (např. bod 19.) a že k dokonání přestupku došlo
již tím, že stěžovatel porušil předmětnou zákazovou značku bez ohledu na to, že do trasy
cyklistického závodu ani přes vynaložené úsilí nevjel (bod 24.).
[17] K přitěžujícím a polehčujícím okolnostem správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí
uvedl, že v neprospěch stěžovatele vyhodnotil skutečnost, že pokud by mu nebylo s vynaložením
fyzické síly pořadatelů zabráněno pokračovat v jízdě, mohlo dojít k újmě na zdraví a majetku,
jelikož křižovatkou projížděli závodníci pohromadě krátce po startu závodu. Stěžovatel taktéž
značně intenzivně ve svém jednání pokračoval i poté, kdy byl na jeho protiprávnost upozorněn,
přičemž ohrožoval i samotné pořadatele. Jako polehčující okolnost vyhodnotil správní orgán
skutečnost, že stěžovatel neměl v době spáchání přestupku žádný přestupkový záznam v kartě
řidiče. Naopak v neprospěch stěžovatele vyhodnotil, že stěžovatel se ke svému jednání nepřiznal
a nevyjádřil. Pokuta byla s ohledem na tyto okolnosti uložena ve výši 1.800 Kč, tedy blízko
spodní hranice jejího zákonného rozmezí (1.500 – 2.500 Kč).
[18] Nejvyšší správní soud k otázce sankce uvádí, že není pravdou, že by krajský soud
odůvodňoval přitěžující okolnosti namísto správního orgánu, jak stěžovatel tvrdí v kasační
stížnosti. Krajský soud pouze jinými slovy vyjádřil to, co uvedl správní orgán v prvostupňovém
rozhodnutí.
[19] Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že k tíži pachatele nelze přičítat skutečnost,
že se k přestupku nedoznal a nevyjádřil. V řízení o přestupku platí, že obviněný má právo hájit
se způsobem, který sám uzná za vhodný. Není povinen přispívat k prokázání svého obvinění,
způsob jeho obhajoby nemůže být hodnocen v jeho neprospěch (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 1 As 447/2018 - 46). Správní orgán tudíž
částečně pochybil, pokud tyto skutečnosti zahrnul do svých úvah ohledně výše sankce.
V posuzované věci se však dle Nejvyššího správního soudu nejedná o vadu takové intenzity,
která by měla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Závěry správního orgánu i přes toto dílčí
pochybení obstojí, neboť při individualizaci ukládané sankce řádně přihlédl k okolnostem
přestupkového jednání. Zohlednil místo spáchání přestupku a způsob chování stěžovatele, který
navzdory upozornění nebyl ochoten dopravní značení respektovat a v protiprávním jednání
pokračoval. Skutečnost, že stěžovatel při spáchání přestupku odmítl na místě samém respektovat
plnění právních povinností, dokresluje celkový vztah stěžovatele k právnímu řádu, což jsou
naopak okolnosti, k nimž má správní orgán při posuzování závažnosti jednání přihlížet. Správní
orgán pak zohlednil i osobu stěžovatele a uložil sankci blízko spodní hranice pro daný přestupek.
Výše uložené sankce zároveň není nepřiměřená okolnostem daného případu.
[20] Krajský soud nedomýšlel přitěžující okolnosti, pokud konstatoval, že „žalobce nevjel do trasy
cyklistického závodu jen proto, že mu v tom bylo zabráněno pořadateli závodu, kteří vlastním tělem blokovali
žalobci vjezd na trasu závodu“. Ve shodě s krajským soudem ovšem Nejvyšší správní soud zároveň
uvádí, že jako polehčující okolnost nelze v žádném případě hodnotit skutečnost, že se stěžovateli
přes poměrně urputnou snahu (jak vyplývá z videozáznamu, který je součástí správního spisu)
do trasy závodu vjet nepodařilo.
[21] V posuzované věci vedl prvostupňový správní orgán společné řízení o dvou přestupcích
stěžovatele. Třebaže ve společném řízení je pravidlem vydat pouze jedno rozhodnutí obsahující
více výroků, není v dané věci pochyb o tom, že výrokem prvostupňového rozhodnutí správní
orgán rozhodl právě a pouze o přestupku stěžovatele ze dne 8. 7. 2017. Pokud stěžovatel
dovozuje nezákonnost tohoto rozhodnutí pouze ze skutečnosti, že správní orgán nerozhodl také
o druhém přestupku, nejedná se dle Nejvyššího správního soudu o vadu, která by měla vliv
na zákonnost napadeného rozhodnutí. Opačný závěr nevyplývá ani z judikatury, na kterou
stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje. Naopak, stěžovatelem odkazovaný rozsudek ze dne
18. 6. 2003, č. j. 7 A 555/2002 – 16, výslovně uvádí, že „uplatnil-li účastník řízení před správním
orgánem jednou žádostí dva nároky, lze o nich rozhodnout samostatnými rozhodnutími i rozhodnutím společným.
Označí-li však správní orgán ve výroku rozhodnutí za předmět řízení oba nároky a věcně
o jednom z nich rozhodnout opomene, jde o důvod ke zrušení rozhodnutí soudem pro vadu řízení (§78 odst. 1
s. ř. s.)“. Ve výroku prvostupňového ani napadeného rozhodnutí však druhý přestupek jako
předmět řízení označen nebyl. Obecně pak platí, že pokud se za obdobné situace účastník řízení
domnívá, že řízení ohledně části jeho předmětu nebylo dosud ukončeno a svědčí mu právo
se vydání takového rozhodnutí domáhat, pak musí využít žalobu nečinnostní (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013, č. j. 9 As 102/2012 - 37).
[22] Pakliže stěžovatel spatřuje rozpor umístění dopravní značky s opatřením obecné povahy,
krajský soud srozumitelně vysvětlil, že dopravní značka byla umístěna na počátku zalomení
křižovatky daných ulic, tedy bezprostředně před křižovatkou ulice Šilhova a silnice II/175,
kde se konal cyklistický závod. Značka nebyla umístěna až v křižovatce z důvodu zajištění
bezpečnosti provozu tak, aby nepozorní či neukáznění řidiči mohli být pořadatelskou službou
usměrněni ještě předtím, než by mohli ohrozit účastníky cyklistického závodu. S tímto
posouzením se Nejvyšší správní soud beze zbytku ztotožňuje.
[23] Otázka zveřejňování rozhodnutí správních soudů na internetových stránkách Nejvyššího
správního soudu se nijak nedotýká předmětu tohoto řízení, a Nejvyšší správní soud proto
neshledal důvodu se jí v tomto rozhodnutí zabývat.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Napadený rozsudek proto není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu