ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.348.2018:42
sp. zn. 4 As 348/2018 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. Š., zast. Mgr. et Mgr.
Rudolfem Leškou LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Apolinářská 445/6, Praha, proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, o
žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 5 A 212/2018 - 68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou podanou dne 31. 7. 2018 u Krajského soudu v Českých Budějovicích
a postoupenou dne 9. 10. 2018 Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá ochrany proti
nečinnosti žalovaného. Žalobce se domáhá toho, aby žalovaný vydal rozhodnutí o odvolání proti
rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 11. 2017, č. j. KUJCK 134677/2017,
kterým krajský úřad rozhodl o tom, že žalobci neumožní nahlédnout do spisu.
[2] Městský soud žalobu shora označeným usnesením odmítl. Městský soud konstatoval,
že z obsahu spisu a vyjádření žalovaného vyplývá, že na žalobce byly podány stížnosti
u Jihočeského kraje pro jeho jednání v soukromém životě. Předně byly stížnosti podány
pro soukromé vystupování žalobce v řízení před Městským úřadem Český Krumlov. Dále
ze způsobu vyřízení stížností vyplývá, že pochybení na straně žalobce nespočívalo v porušení
správního řádu či jiného právního předpisu při výkonu veřejné správy, ale že byl žalobce toliko
svými nadřízenými upozorněn na to, že zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních
samosprávných celků a o změně některých zákonů, i etické standardy vyžadují určitou kvalitu
jednání úředníků samosprávných celků i v soukromém životě.
[3] Pokud byly proti žalobci podány stížnosti k jeho zaměstnavateli pro jeho jednání,
zde dokonce jednání v soukromém životě, zaměstnavatel při jejich vyřizování postupoval podle
zákoníku práce, zákona č. 312/2002 Sb. a interních předpisů. Správní řád byl při vyřizování
těchto stížností vyloučen dle §1 odst. 1 a 3 správního řádu, neboť věcná působnost správního
řádu pokrývá výkon veřejné správy, nikoli právní jednání (zde pracovněprávní úkony) územního
samosprávného celku. Pokud krajský úřad založil pro vyřízení stížností spisy, nejednalo se o spisy
dle §17 správního řádu.
[4] Soud proto uzavřel, že pokud žalobci nebylo umožněno nahlédnout do podaných stížností,
nejednalo se o spor, který by bylo možné řešit prostředky správního řádu. Veškeré úkony
Jihočeského kraje jako zaměstnavatele žalobce probíhaly v rovině soukromoprávní. Jihočeský kraj
nemohl rozhodovat o žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu podle správního řádu, proti sdělení
kraje nebylo možné podat odvolání a žalovaný nemohl o takovém odvolání rozhodovat.
Spor z pracovněprávního vztahu se netýká veřejných subjektivních práv žalobce a nejedná
se ani o výkon veřejné správy, a proto nejsou podmínky zakládající pravomoc správního soudu.
Proto soud žalobu dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností. Stěžovatel
nesouhlasí se závěrem městského soudu, že se v posuzovaném případě jedná o spor
z pracovněprávního vztahu, který se netýká výkonu veřejné správy. Předmětem žaloby
byla nečinnost žalovaného s rozhodnutím o odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu
Jihočeského kraje, kterým krajský úřad rozhodl o neumožnění nahlédnutí do spisu. Jednalo
se tak o činnost orgánu moci výkonné dle správního řádu, jelikož žalovaný je orgán státní správy.
Právo nahlížet do spisu je potom veřejným subjektivním právem.
[6] Pokud byly podány stížnosti s odvoláním na §175 správního řádu, měly také
být dle správního řádu vyřízeny, tedy měl být o nich vedený spis, a stěžovateli mělo
být umožněno do něj nahlédnout. Stěžovatel by jinak ani neměl možnost seznámit se s tvrzeními
obsaženými ve stížnostech, když osobní spis zaměstnance ve smyslu zákoníku práce tyto stížnosti
neobsahuje (obsažena je dokumentace týkající se vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem,
tj. nezbytná pro výkon práce) a aplikace zákona o svobodném přístupu k informacím
je ustanovením §11 odst. 2 písm. a) vyloučena.
[7] Stěžovatel odmítá argument, že by se stížnosti týkaly jeho soukromého života, jelikož
byly podány na jeho chování jako úřední osoby při výkonu veřejné moci. Navíc předmětem
správní žaloby je nečinnost žalovaného, který si nevyžádal spis zadržený svévolně krajským
úřadem. Jakékoli spekulace o obsahu podaných stížností jsou v této fázi nepodstatné, přičemž
městský soud se nemohl s obsahem stížností ani seznámit.
[8] Jelikož v době podání stížností bylo krajským úřadem v rámci odvolacího řízení
přezkoumáváno územní rozhodnutí ze dne 12. 12. 2016, č. j. MUCK 66082/2016, ve znění
opravného rozhodnutí ze dne 19. 12. 2016, č. j. MUCK 66464/2016, které nabylo právní moci
dne 29. 5. 2017, a které bylo vydáno v řízení, ve kterém byla paní B. P. účastníkem, spíše se jeví
pravděpodobné, že předmětem stížností bylo chování stěžovatele jako úředníka. Kdyby se
stížnosti týkaly soukromého života stěžovatele, nemohl by se jimi Krajský úřad Jihočeského kraje
ani zabývat, a už vůbec z nich vyvozovat důsledky předpokládané §175 odst. 6 správního řádu.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajskému úřadu byly skutečně
doručeny 2 stížnosti na chování žalobce jako fyzické osoby, souseda, případně účastníka
správního řízení, jehož navrhovateli, případně dalšími účastníky řízení, byly osoby, které podaly
stížnosti. Takové podněty (tedy i stížnosti) zůstávají mimo oblast působnosti §175 správního
řádu. Krajský úřad neobdržel od stěžovatelů společnosti CB Truck Assistance 24 s.r.o. ani paní B.
P. jakoukoliv stížnost na nesprávný úřední postup žalobce jako úřední osoby odboru
regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic krajského úřadu.
[10] Krajský úřad několikrát konstatoval, že dopis krajského úřadu č. j. KUJCK 134677/2017
ze dne 15. 11. 2017 není správním rozhodnutím, nebyl vyhotoven ve správním řízení a netýká
se žalobce jako oprávněné úřední osoby krajského úřadu, ale jako zaměstnance Jihočeského kraje,
který je v soukromé věci účastníkem řízení, vedeného Městským úřadem Český Krumlov.
Neexistence správního rozhodnutí představuje nedostatek podmínek v řízení, který
je neodstranitelný, a to již z toho důvodu, že takové rozhodnutí neexistuje. Nemohou
tedy existovat ani podmínky řízení, ze kterých by bylo možné toto sdělení krajského úřadu
přezkoumat žalovaným a zabývat se věcí z hlediska věcného. Žalovaný s ohledem na to navrhuje
kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Stěžovatel předně namítá, že předmětem žaloby byla nečinnost žalovaného správního
orgánu v řízení o jím podaném odvolání, a proto se muselo jednat o nečinnost orgánu moci
výkonné při aplikaci správního řádu. Soud proto neměl žalobu odmítnout podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Otázka, zda se ve věci mohlo jednat skutečně o nečinnost správního orgánu
(žalovaného při rozhodování o odvolání) nicméně závisí na předběžném posouzení otázky,
zda skutečně stížnosti podané proti stěžovateli byly stížnostmi podle §175 správního řádu.
[14] V této souvislosti stěžovatel namítá, že pokud byly stížnosti proti němu podány s odkazem
na §175 správního řádu, měly být podle tohoto ustanovení také posouzeny. K tomu Nejvyšší
správní soud konstatuje, že podání se podle §37 odst. 1 správního řádu posuzuje podle svého
skutečného obsahu, bez ohledu na to, jak je označeno. I pokud by tedy byly stížnosti označeny
odkazem na §175 správního řádu, ale ve skutečnosti se týkaly jednání stěžovatele v osobním
životě, a nikoliv v pozici úřední osoby, nemohly být vyřízeny podle §175 správního řádu.
[15] Co se týče námitky, že městský soud se s obsahem stížností nemohl seznámit a o jejich
obsahu tedy nelze spekulovat, je pravdou, že samotné stížnosti nejsou součástí dokumentace
předložené žalovaným. Ta však obsahuje listiny, z nichž lze na obsah stížností spolehlivě
usuzovat a ze kterých lze dospět k přesvědčivému závěru, že se netýkaly stěžovatele v postavení
úřední osoby. Zejména se jedná o interní sdělení Ing. L. P. ze dne 5. 5. 2017 adresované řediteli
Krajského úřadu Jihočeského kraje JUDr. Milanu Kučerovi, kde je nastíněn obsah stížností a
způsob jejich projednání se stěžovatelem.
[16] Pokud stěžovatel v této souvislosti tvrdí, že se stížnosti jeho soukromého života netýkaly,
tvrdí to s odkazem na účast v územním řízení, kterého se účastní také paní B. P., která měla jednu
ze stížností podat. Z této skutečnosti však vyplývá právě opak, protože pokud byl stěžovatel
rovněž účastníkem tohoto řízení, nemůže v něm vystupovat jako úřední osoba. Stížnost podle §
175 je přitom procesním prostředkem určeným pro případy, kdy správní orgán vede konkrétní
správní řízení, popř. provádí jiný postup v rámci své působnosti, v němž může být dotčené osobě
způsobena újma, a zákon přitom neposkytuje jiný prostředek ochrany (viz rozsudek NSS ze dne
30. 11. 2009, č. j. 5 As 38/2009 - 88). Z obsahu spisu ani z tvrzení stěžovatele nevyplývá, že by
stížnosti proti jeho osobě byly skutečně stížnostmi podle §175 správního řádu. Z obsahu spisu
také nevyplývá, že by vůči stěžovateli byla učiněna opatření podle §175 odst. 6 správního řádu.
Skutečnost, že správní spis stížnosti samotné neobsahuje, tedy v posuzovaném případě nebrání
závěru, že tyto stížnosti se netýkaly úřední činnosti stěžovatele.
[17] Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že přípis krajského úřadu ze dne 15. 11. 2017,
č. j. KUJCK 134677/2017, nelze považovat za rozhodnutí o odepření nahlédnutí do spisu
ani formálně ani materiálně, jelikož pokud se v posuzovaném případě nejednalo o stížnost podle
§175 správního řádu, nespadá tato záležitost vůbec do působnosti krajského úřadu
jako správního orgánu v oblasti veřejné správy. Uvedeným přípisem byly tyto okolnosti
stěžovateli neformálně sděleny, aniž by o jeho „žádosti o umožnění nahlížení do spisu“
bylo rozhodováno. Pokud proto žalovaný nerozhodl o odvolání stěžovatele proti tomuto přípisu
ze dne 15. 11. 2017, nelze v této skutečnosti spatřovat nečinnost správního orgánu ve smyslu §79
s. ř. s. ani jinou formu činnosti správních orgánů, proti níž lze poskytnout ochranu ve správním
soudnictví dle §2 s. ř. s.
[18] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s městským soudem,
že žalobu proti nečinnosti bylo třeba s odkazem na §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v posuzovaném
případě odmítnout.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[19] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[20] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu