ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.37.2019:26
sp. zn. 4 As 37/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. K., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem náměstí Míru 55, Valdice, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2018, č. j. 30 A 143/2017 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, č. j. 30 A 143/2017 - 65, Krajský soud v Hradci Králové
nepřipustil změnu žalobního petitu provedenou podáním žalobce ze dne 3. 12. 2018 (výrok I.),
zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované (výrok II.), přiznal žalobci
osvobození od placení soudního poplatku (výrok III.), zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce
(výrok IV.) a konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost společně s žádostí o osvobození od soudních poplatků a s návrhem na ustanovení
zástupce.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 2. 2019, č. j. 4 As 37/2019 - 8, zamítl žádost
žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (výrok I.) a vyzval jej, aby ve lhůtě
do 15 dnů od doručení tohoto usnesení buď předložil plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (výrok II.).
V odůvodnění usnesení Nejvyšší správní soud vysvětlil, že stěžovatel již v žalobě napadl postup
žalované při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) přikázáním jiné peněžité pohledávky
ve smyslu §312 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kterou má mít odsouzený P.
K. vůči žalované. Žalovaná tak při provádění soudem nařízeného výkonu rozhodnutí k vymožení
soukromoprávní pohledávky stěžovatele (oprávněného) vůči odsouzenému (povinnému) nemá
ve vztahu ke stěžovateli postavení správního orgánu, ale „pouze“ dlužníka povinného
(odsouzeného) ve smyslu §312 a násl. občanského soudního řádu. Z povahy věci
tedy ani provedená srážka zcela zjevně nemůže představovat nezákonný zásah ve smyslu §82
a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť nebyla ve vztahu
ke stěžovateli provedena žalovanou jako správním orgánem, a tak ani nijak nemohla zasáhnout
do veřejných subjektivních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že již ze samotného obsahu
žaloby jednoznačně plyne, že stěžovatel brojí proti postupu žalované, který pojmově,
a to zcela zjevně a nepochybně, nemůže být zásahem podle §82 s. ř. s., zjevně nemůže
být úspěšný s žalobou ani s kasační stížností ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. a nemůže tak splňovat
ani předpoklady pro ustanovení zástupce podle §36 odst. 9 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
stěžovatele poučil, že pokud nevyhoví výzvě uvedené ve výroku II. tohoto usnesení, odmítne
jeho kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Usnesení
bylo stěžovateli doručeno dne 28. 2. 2019 a lhůta ke splnění výzvy tak uplynula dne 15. 3. 2019.
[4] Nejvyšší správní soud obdržel dne 5. 3. 2019 dopis stěžovatele, ve kterém odmítl výše
uvedené závěry Nejvyššího správního soudu o zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti a navrhl,
aby soud nejprve posoudil jím formulovanou předběžnou otázku „jaká část peněžních prostředků
na účtu povinného je vlastnictvím žalobce (zda vůbec nějaká)“ a poté mu ustanovil zástupce.
[5] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o novém návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce,
neboť stěžovatel v něm toliko polemizoval s právními závěry uvedenými v usnesení
ze dne 20. 2. 2019, č. j. 4 As 37/2019 - 8.
[6] Podle §105 odst. 2 s. ř. s. „[s]těžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které
je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
[7] Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel navzdory řádnému poučení ve stanovené lhůtě
a ani později nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, respektive neprokázal, že má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že nesplnil povinnost stanovenou v §105 odst. 2 s. ř. s. Nedostatek
zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná se přitom o nedostatek
podmínek řízení, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2018,
č. j. 30 A 143/2017 - 65, odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120
téhož zákona.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu