ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.376.2018:36
sp. zn. 4 Azs 376/2018 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: N. V. T., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2017, č. j.
OAM-808/ZA-ZA13-HA10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2018, č. j. 75 Az 4/2017 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem zamítl žalobu proti
v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobci
se neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu.
[2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítá,
že krajský soud se v napadeném rozsudku odklonil od ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování
podle §12 písm. b) zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity a důkazního břemene
na straně žadatele o mezinárodní ochranu ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného
nebezpečí závažné újmy podle §14a zákona o azylu.
[3] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud se nesprávně vypořádal s námitkou, že žalovaný
pochybil, jestliže neudělil stěžovateli humanitární azyl podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel uvedl
v rámci správního i soudního řízení, že chce v ČR zůstat, má zde přítelkyni a nezletilé dítě,
na jehož výchově by se chtěl podílet. K těmto závěrům je třeba dle stěžovatele přihlédnout
i v nyní posuzovaném případě, ale žalovaný tak neučinil. V této souvislosti stěžovatel
rovněž namítá, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou neaktuálnosti
informací o zemi původu.
[4] Stěžovatel nakonec namítá, že krajský soud nesprávně posoudil žalobní námitku,
že správní orgán pochybil též ve vztahu k otázce udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1
a 2 písm. d) zákona o azylu. Správní orgán se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec
relevantně nevypořádal s otázkou možnosti udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 1 a 2
písm. d) zákona o azylu, k níž pouze uvedl, že případné vycestování stěžovatele nebude
představovat rozpor s mezinárodními závazky ČR. Nezohlednil přitom, že žadatelům
o mezinárodní ochranu může po návratu do Vietnamu hrozit újma ze strany státních orgánů.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[8] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů
stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3)
kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[9] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[10] Stěžovatel v kasační stížnosti nenastolil žádnou právní otázku, která by nebyla řešena
judikaturou NSS, byla by řešena rozdílně, nebo by bylo třeba učinit judikaturní odklon. Ve vztahu
k institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti je relevantní pouze námitka, že krajský soud
se odklonil od ustálené judikatury v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného
strachu z pronásledování podle §12 písm. b) zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity
a důkazního břemene na straně žadatele o mezinárodní ochranu ve vztahu k důvodným obavám
z hrozby skutečného nebezpečí závažné újmy podle §14a zákona o azylu. Tento důvod
přijatelnosti kasační stížnosti však není dán, jelikož krajský soud se od ustálené judikatury NSS
v uvedených otázkách nijak neodklonil.
[11] Stěžovatel měl mít strach z pronásledování kvůli svým aktivitám na internetu,
kde měl v diskuzích zveřejňovat příspěvky kritické k vládě ve Vietnamu. Krajský soud
však toto tvrzení označil za nevěrohodné, přičemž stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl nic,
co by mohlo vést k jinému závěru. Pokud jde o důvody pro udělení doplňkové ochrany,
ze správního spisu ani rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by vietnamským státním
příslušníkům, kteří žádali v zahraniční o mezinárodní ochranu, hrozila po návratu újma.
Opačný závěr stěžovatel nijak neprokázal a netvrdil možnost vzniku jiné újmy relevantní
pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se možností udělení doplňkové ochrany ve svém
rozhodnutí zabýval podrobně a neshledal jej v případě stěžovatele důvodným.
[12] Pokud stěžovatel v této souvislosti zpochybňuje aktuálnost zpráv o zemi původu,
je třeba konstatovat, že tuto námitku stěžovatel ve správní žalobě neuvedl, a tato námitka
je proto nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s. Totéž potom platí pro námitku, že ve vztahu
k možnosti udělení humanitárního azylu nebylo přihlédnuto k tomu, že má v ČR přítelkyni
a nezletilé dítě. Pro úplnost však soud dodává, že žalovaný se tímto tvrzením ve svém rozhodnutí
podrobně zabýval, a shledal je nevěrohodným s ohledem na řadu rozporů ve výpovědi
stěžovatele a předložených dokladech, zejména opakované uvádění rozdílného jména přítelkyně
a pohlaví dítěte.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §104a odst. 1
s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud
rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu