ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.390.2018:44
sp. zn. 4 Azs 390/2018 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: M. T. T. D. (za svobodna
N.), zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2017, č. j. OAM-533/ZA-ZA05-HA08-2015, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11.
2018, č. j. 32 Az 26/2017 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 6. 3. 2017, č. j. OAM-533/ZA-ZA05-HA08-2015, žalovaný neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu.
[2] Rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 32 Az 26/2017 - 44, Krajský soud v Hradci Králové
zamítl žalobu proti uvedenému rozhodnutí. Konstatoval, že nemá pochybnosti o tom, že v dané
věci rozhodoval věcně příslušný správní orgán. Napadené rozhodnutí netrpí vadami, které
by způsobovaly jeho nezákonnost. Podle krajského soudu se žalobkyně žádostí o mezinárodní
ochranu snažila řešit své pobytové oprávnění na území České republiky, což nelze chápat
jako azylově relevantní důvod. Poukázal přitom na povinnost požádat o mezinárodní ochranu
bezprostředně poté, co k tomu měla žalobkyně příležitost, což nebylo naplněno. Obava
z povinnosti zaplatit v zemi původu dluhy není bez dalšího azylově relevantní skutečností, stejně
jako ekonomické důvody. Důvodná není ani obava žalobkyně z hůře dostupné zdravotní péče
při léčbě diabetu. Žalobkyně neuvedla žádnou skutečnost svědčící tomu, že by mohla být v zemi
původu vystavena nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání. Rodinné vazby přitom
nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, nýbrž mohou být základem pro legalizaci
pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Krajský soud uzavřel, že neshledal
důvody pro udělení azylu, ani doplňkové ochrany.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítla, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť při vypořádání žalobních
námitek soud odkazoval takřka výhradně na rozhodnutí žalovaného a zcela ignoroval chyby,
které závěry žalovaného obsahují. Žalovaný přitom řádně nezjistil a nevyhodnotil skutkové
okolnosti případu. Přehlédl zejména, že v zemi původu stěžovatelky vládne nedemokratický
režim potlačující lidská práva. Stěžovatelce hrozí při návratu vymáhání dluhů i za použití násilí.
Podle stěžovatelky žalovaný neshromáždil dostatečné podklady pro posouzení žádosti navzdory
tomu, že stěžovatelka uvedla důvody, pro které má obavy z návratu do země původu.
Odpovědnost za získání důkazů tak nesprávně ponechal zcela na stěžovatelce, která odmítla,
že by neposkytla dostatečnou oporu pro svá tvrzení. V daném ohledu pochybil i krajský soud,
který odmítl udělení doplňkové ochrany, pro což byly splněny podmínky. Stěžovatelka
proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného.
[4] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že stěžovatelka podala žádost účelově
s cílem legalizovat pobyt na území České republiky. Žalovaný poukázal na to, že udělení
mezinárodní ochrany je mimořádný institut s cílem poskytnout ochranu před zákonem
vymezenými negativními jevy. Napadené rozhodnutí odpovídá skutkovým okolnostem případu,
které byly zjištěny v zákonem požadovaném rozsahu, kdy stěžovatelka nesplňuje podmínky
pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Žalovaný proto Nejvyššímu správnímu soudu
navrhl, aby kasační stížnost odmítl, resp. zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud
by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační
stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, kasační stížnost
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele v následujících typových případech:
• kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
• kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
• kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně;
• kasační stížnost je dále přijatelná, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní pochybení se v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud
krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
popřípadě krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by se Krajský soud v Hradci Králové dopustil
zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky,
nebo že by se při rozhodování věci jakkoliv odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu a založil tak důvod přijatelnosti kasační stížnosti.
[7] Z rozsudku krajského soudu je zřejmé, že se v souladu s požadavky plynoucími z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 20017, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, konkrétně vypořádal
s žalobními námitkami stěžovatelky, přičemž podrobně a s odkazem na jednotlivé skutkové
okolnosti případu vysvětlil, proč neshledal žalobní námitky důvodnými. Ze skutečnosti,
že se krajský soud ztotožnil s (přezkoumatelnými a zákonnými) závěry žalovaného ohledně
nedůvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve všech jejích aspektech, nelze dovozovat
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku samotného.
[8] Nejvyšší správní soud se k otázce dostatečného zjištění informací o zemi původu vyjádřil
již v rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71, když uvedl, že „při používání informací
o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné
míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní
a dohledatelné (srov. kritéria pro nakládání s informacemi o zemích původu v azylovém řízení, in: GYULAI,
G.: Country Information in Asylum Procedures: Quality as a Legal Requirement in EU, Budapest, 2007)“.
Nastíněným požadavkům podklady shromážděné žalovaným plně vyhovují, přičemž v daném
ohledu nemohl pochybit ani krajský soud, jestliže neshledal pochybení žalovaného. Nejvyšší
správní soud doplňuje, že se ztotožnil se závěry žalovaného i v otázce posouzení možností léčby
stěžovatelky v zemi původu s tím, že žalovaný dostatečně a s odkazem na relevantní
prameny správně dovodil, že návrat stěžovatelky do země původu není v daném ohledu,
ale ani v souvislosti s obecnou situací panující v zemi původu, spojen s rizikem vážné újmy.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že odlišný názor stěžovatelky ohledně zjištění
skutkových okolností případu neosvědčuje závěr, že žalovaný zjistil skutkový stav
v nedostatečném rozsahu, resp. že přenášel odpovědnost za zjištění skutkového stavu výlučně
na stěžovatelku.
[9] Nejvyšší správní soud dále připomíná, že v rozsudku ze dne 15. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 31/2003 - 64, uvedl, že ani „obtíže žadatele o azyl, spočívající v nemožnosti splácení dluhu
soukromým osobám v zemi původu, nelze bez přistoupení dalších zvláštního zřetele hodných okolností vnímat
jinak než jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění zákona č. 2/2002 Sb.“ V projednávané věci přitom nebyly žádné důvody zvláštního zřetele
zjištěny, přičemž samotná obava z tíživé ekonomické situace není azylově relevantní. Žalovaný
tudíž správně žádosti o mezinárodní právní ochranu nevyhověl.
IV. Závěr
[10] Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu (všechna zmiňovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz) poskytuje dostatečnou
odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatelky.
Z tohoto důvodu kasační stížnost shledal nepřijatelnou a podle §104a s. ř. s. ji odmítl.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu