ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.396.2018:27
sp. zn. 4 Azs 396/2018 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. V. T., zast. JUDr.
Danielem Choděrou, advokátem, se sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2018, č. j. MV-53380-4/SO-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2018, č. j. 29 A 174/2018 -
45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Usnesením ze dne 3. 12. 2018, č. j. 29 A 174/2018 - 45, Krajský soud v Brně odmítl žalobu
proti rozhodnutí ze dne 10. 8. 2018, č. j. MV-53380-4/SO-2107, kterým žalovaná zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „prvoinstanční orgán“)
ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-70858-52/DP-2011. Prvoinstanční orgán uvedeným rozhodnutím
podle §44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 1 písm. b) téhož zákona, zamítl
žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
podnikání z důvodu neplnění účelu povoleného pobytu.
[2] Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podaná žaloba v rozporu s §71 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), neobsahuje žádný žalobní bod a nelze jej dovodit ani z tvrzení žalobce,
že „nemůže souhlasit a nesouhlasí s odůvodněním a rozhodnutím, neboť právě v jeho případě existují důvody
na žadateli nezávislé“. Krajský soud dále zmínil, že žalobce podal současně s žalobou žádost
o osvobození od soudních poplatků, kterým podle §35 odst. 9 s. ř. s. došlo ke stavění běhu lhůty
k podání žaloby, a proto vyzval žalobce k odstranění vad jeho žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s.
až v usnesení, kterým o jeho žádosti rozhodl. Krajský soud v usnesení vyzval žalobce, aby doplnil
žalobní body a návrh výroku, jehož se domáhá, a to ve lhůtě pro podání žaloby,
ze které ještě zbývalo 5 dnů, neboť žalobce podal žalobu až k závěru žalobní lhůty. Do konce
lhůty k podání žaloby, který připadl na den 28. 11. 2018, však žalobce podanou žalobu nedoplnil
a krajský soud proto rozhodl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
V ní namítl, že ho krajský soud svým výkladem v soudním řízení správním nepřiměřeně zatížil,
neboť striktně zpřísnil náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. V žalobě
dostatečným způsobem identifikoval postup správního orgánu, který odporuje zákonu. Krajský
soud by byl oprávněn odmítnout žalobu z důvodu, pro který tak učinil, toliko za situace,
že v žalobě zcela absentují skutková tvrzení. S ohledem na §37 odst. 1 s. ř. s. však lze učinit
podání i jen s odkazem na listinu, která je součástí správního spisu a která obsahuje konkrétní
nezaměnitelná skutková tvrzení. Stěžovatel zdůraznil, že v žalobě neodkazoval obecně či typově
na správní spis či na jeho část, avšak zcela jasně svá skutková tvrzení vymezil tak, že podává
„žalobu proti rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu ze dne 10. 8. 2018, č. j. MV-53380-4/SO-2017“.
Vložením obsahu žaloby, kde se dovolává konkrétních ustanovení zákona, která byla správním
orgánem porušena, do souvislosti s jeho skutkovými tvrzeními uvedenými v protokolu,
mohl soud bez větších problémů dovodit, jaká konkrétní pochybení správního orgánu stěžovatel
namítá, aniž by byl nucen vyhledávat jednotlivá tvrzení ve správním spise. S ohledem na uvedené
námitky stěžovatel konstatoval, že jeho žaloba splňuje potřebné náležitosti a krajský soud
pochybil, pokud ji odmítl. Pochybení krajského soudu je přitom o to závažnější,
že se stěžovatelem komunikoval v českém jazyce, který neovládá, což odporuje §36 odst. 1 s. ř. s.
Vzhledem k uvedeným námitkám stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[5] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
s. ř. s. pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem.
Rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl
za situace, kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném
poučení a po obdržení spisové dokumentace.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[7] Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] V posuzované věci bylo jedinou spornou otázkou, zda stěžovatel podal žalobu,
která by obsahovala alespoň jeden projednatelný žalobní bod, neboť krajský soud dospěl
k závěru, že tomu tak nebylo, a proto ji odmítl. Nejvyšší správní soud se seznámil s obsahem
podané žaloby, která je součástí spisové dokumentace a zjistil, že v ní stěžovatel označil účastníky
žalobního řízení a napadené rozhodnutí žalované, přičemž stručně shrnul, v čem toto rozhodnutí
a jemu předcházející rozhodnutí prvoinstančního orgánu spočívalo (bod I žaloby). Stěžovatel
dále požádal krajský soud o přiznání odkladného účinku žalobě (bod II), přičemž toliko vymezil,
že závažné pochybení žalovaného je i bez detailního posouzení obsahu spisového materiálu
zcela zjevné a že by stěžovatel v důsledku napadeného rozhodnutí musel opustit dosud
vybudované rodinné a sociální zázemí a vycestovat do země původu, což by jej následně zatížilo
náklady na cestu zpět do České republiky přesahujícími jeho možnosti. K samotným důvodům
žaloby stěžovatel toliko uvedl, že „[ú]častník řízení ke shora uvedenému uvádí, že nemůže souhlasit
a nesouhlasí s odůvodněním a rozhodnutím, neboť právě v jeho případě existují důvody na žadateli nezávislé“
(bod III). Stěžovatel důrazně uvedl, že žalobu odůvodní a řádně doplní relevantními přílohami
a důkazy ve lhůtě patnácti dní (bod IV). V závěru stěžovatel navrhl, aby krajský soud zrušil
rozhodnutí žalované, věc jí vrátil k dalšímu řízení a uložil jí povinnost uhradit mu náklady
řízení (bod V). Z obsahu spisové dokumentace je dále zřejmé, že krajský soud usnesením
ze dne 15. 11. 2018, č. j. 29 A 174/2018 - 39, zamítl žádost žalobce o osvobození do soudních
poplatků (výrok I) a vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby tím, že ji doplní o žalobní body,
důkazní návrhy a návrh výroku rozsudku. Na uvedené usnesení již stěžovatel dle spisové
dokumentace nikterak nereagoval.
[10] K formulaci žalobních bodů se již podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS,
přístupný též na www.nssoud.cz), v němž mj. uvedl, že „[ž]alobce je též povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán
vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen
ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“
[11] Tvrzení stěžovatele uvedené v žalobě, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí, neboť právě
v jeho případě existují důvody na něm nezávislé, nikterak neidentifikuje, jaké konkrétní kroky,
postupy, úkony, úvahy, hodnocení či závěry žalované stěžovatel napadá, a už vůbec neozřejmuje
svůj právní náhled na to, proč by se mělo jednat o nezákonnost ve smyslu naposledy citovaného
rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel v žalobě neučinil odkaz na jiný dokument,
který by obsahoval, či dotvářel žalobní body, přičemž za takový odkaz rozhodně nelze považovat
označení žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k uvedeným závěrům Nejvyšší správní
soud přisvědčil krajskému soudu, že žaloba stěžovatele neobsahuje žádný projednatelný žalobní
bod, a proto kasační stížnost neshledal důvodnou. Na uvedeném nemůže nic změnit, že krajský
soud stěžovateli zaslal výzvu k odstranění vad žaloby v češtině, neboť krajský soud nebyl povinen
usnesení přeložit. Nadto, stěžovatel byl zastoupen zmocněncem, prostřednictvím kterého
byl schopen podat žalobu v češtině a v češtině také vyplnil prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. I kdyby tak stěžovatel nedokázal komunikovat v češtině, je zřejmé,
že si dokázal překlad zprostředkovat.
IV. Závěr
[12] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že námitky stěžovatele nejsou důvodné a v souladu s §110 odst. 1 větou druhou s. ř. s.
proto kasační stížnost zamítl.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon
jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně
vynaložil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný,
právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Procesně úspěšné žalované žádné náklady
nad rozsah vyplývající z její běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu