ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.202.2019:21
sp. zn. 5 As 202/2019 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: A. V. T., zast. Mgr. Ing.
Janem Klikem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovarská 87/130, 323 00 Plzeň, proti žalovanému:
Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2019, č. j. 30 A 52/2018 -
39,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud ve shora uvedené věci obdržel dne 1. 7. 2019 kasační stížnost
žalobce (stěžovatele) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne
12. 6. 2019, č. j. 30 A 52/2018 - 39. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatele
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2018, č. j. 6497/1.30/17-3, jímž bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj
a Karlovarský kraj se sídlem v Plzni (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 8. 2017,
č. j. 7320/6.30/17-8. Správní orgán I. stupně uvedeným rozhodnutím zamítl žádost stěžovatele
o obnovu řízení sp. zn. 6-2012-5789, č. j. 10027/6.71/12/14.3.
[2] Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační
stížnost. Nejvyšší správní soud jej proto usnesením ze dne 8. 7. 2019, č. j. 5 As 202/2019 - 7,
vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek ve výši 5000 Kč.
[3] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo doručeno zástupci stěžovatele
do datové schránky dne 17. 7. 2019. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku tak uplynula
dne 1. 8. 2019. Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že stěžovatel ve lhůtě stanovené uvedeným
usnesením poplatek za kasační stížnost neuhradil.
[4] Dne 5. 8. 2019 obdržel Nejvyšší správní soud přípis zástupce stěžovatele, ve kterém
uvádí, že se pokoušel kontaktovat stěžovatele za účelem zajištění platby soudního poplatku
telefonicky, jakož i doporučeným dopisem adresovaným na adresu evidenčního pobytu
stěžovatele. Telefonické spojení však nebylo možné navázat a doporučený dopis se zástupci
stěžovatele vrátil zpět jako nedoručitelný. Zástupce stěžovatele proto uvedl, že „je tedy nucen
přistoupit k výpovědi plné moci z důvodu nespolupráce klienta.“
[5] Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že povinností zaplatit soudní
poplatek se zabýval rozšířený senát zdejšího soudu ve svém rozsudku ze dne 22. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 187/2004 - 69, ve kterém uvedl, že „placení soudního poplatku není úkonem, který by musel
vykonat účastník osobně, nýbrž že se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce (důraz přidán).
Z žádného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. (zákon o soudních poplatcích, pozn. doplněna
Nejvyšším správním soudem) neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto
o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost tohoto
jednání. Účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupeného účastníka proto
doručením tohoto usnesení jeho zástupci.“
[6] Z výše citovaného je zřejmé, že zástupce stěžovatele v souvislosti se zaplacením soudního
poplatku za podanou kasační stížnost nebyl povinen zajišťovat, aby platbu uvedeného poplatku
provedl stěžovatel osobně. Naopak, zaplacení soudního poplatku je takovým úkonem, který mohl
zástupce stěžovatele učinit sám, aniž by musel stěžovatele výslovně kontaktovat.
[7] Nejvyšší správní soud dále dodává, že v souladu s §441 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), je nezbytné rozlišovat
(i) dohodu o plné moci, jakožto dvoustranné (případně vícestranné) právní jednání mezi
zmocněncem a zmocnitelem, na základě kterého vznikne vztah zastoupení, a (ii) plnou moc, která
je na rozdíl od dohody o plné moci jednostranným právním jednáním zmocnitele adresovaným
třetím osobám, přičemž hlavní funkcí tohoto právního jednání je prokázání vzniku dohody
o zastoupení (dohody o plné moci). Plná moc má tedy deklarovat vzniklý vztah mezi
zmocněncem a zmocnitelem. Jedním ze způsobů, jak může zmocnění zaniknout, je jeho
vypovězení zmocněncem.
[8] Z přípisu zástupce (zmocněnce) stěžovatele ze dne 5. 8. 2019 nicméně jednoznačně
nevyplývá, zda dohodu o plné moci skutečně vypověděl, či nikoliv. Zástupce pouze uvedl,
že: „je tedy nucen přistoupit k výpovědi plné moci z důvodu nespolupráce klienta.“ Samotnou výpověď
dohody o plné moci nedoložil. Současně ze znění výše uvedeného sdělení nelze usuzovat, zda již
k vypovězení došlo, nebo teprve dojde následně. Sdělení zástupce stěžovatele proto Nejvyšší
správní soud považuje za neurčité a má za to, že zastoupení dále trvá.
[9] Současně je však nutné upozornit na skutečnost, že vypoví-li zmocněnec zmocnění,
je i nadále podle §449 odst. 1 občanského zákoníku povinen učinit vše, co nesnese odkladu,
aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu. V takovém případě má zmocněncovo
jednání tytéž účinky, jako by zmocnění dále trvalo, neodporuje-li tomu, co nařídil ještě zmocnitel
nebo jeho právní nástupce. Obrátil-li se tedy stěžovatel na svého zástupce s tím, že jeho vůlí
je nalézt ochranu svých veřejných subjektivních práv v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším
správním soudem, je povinností takového zástupce zaplatit soudní poplatek za podanou kasační
stížnost ve lhůtě stanovené usnesením soudu, přestože není schopen v dané lhůtě navázat
se stěžovatelem kontakt. V opačném případě by totiž zmocnitel (stěžovatel) mohl utrpět újmu
spočívající v tom, že řízení o jeho kasační stížnosti bude zastaveno.
[10] V nyní projednávané věci je nepochybné, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud vyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, bylo zástupci stěžovatele řádně doručeno a nabylo
právní moci. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek ve stanovené lhůtě nebyl zaplacen,
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §47
písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zastavit.
[11] Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 25. září 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu