ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.360.2018:16
sp. zn. 5 As 360/2018 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018,
č. j. 10 A 139/2018 – 18,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku II. usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 10 A 139/2018 – 18, zamítá .
III. Kasační stížnost se v části směřující proti výrokům I. a III. usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 10 A 139/2018 – 18, odmítá .
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o části kasační stížnosti směřující proti výroku II.
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 10 A 139/2018 – 18
nepřiznává .
V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o části kasační
stížnosti směřující proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
24. 10. 2018, č. j. 10 A 139/2018 – 18.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byl stěžovatel výrokem I.
osvobozen od soudního poplatku, výrokem II. byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce.
Protože stěžovatel k podané žalobě nepřiložil napadené rozhodnutí, byl výrokem III. podle §71
odst. 2 věty první ve spojení s §37 odst. 5 s. ř. s. soudem vyzván k tomu, aby v uvedené lhůtě
toto rozhodnutí doručil soudu. Současně byl poučen o právních následcích nesplnění výzvy.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s usnesením městského soudu, uvádí,
že je osobou se zdravotním postižením, a nemá k dispozici tým právníků a odbornou
literaturu; požaduje, aby mu byl v řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát a aby mu bylo
přiznáno osvobození od soudního poplatku.
[3] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační stížnost považuje
za bezpředmětnou, neboť žaloba v této věci byla městským soudem usnesením ze dne
6. 11. 2018, č. j. 10 A 139/2018 - 21, odmítnuta pro opožděnost.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti blíže nespecifikuje, který z výroků usnesení městského
soudu napadá; Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že dílem je kasační stížnost nedůvodná, dílem je nepřípustná.
[5] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za danou kasační stížnost, Nejvyšší
správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, dospěl
k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1
písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V této věci však nebylo napadeným
usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné
v řízení o žalobě, jímž se toto řízení nekončí. Žádost o osvobození od soudního poplatku
pro řízení o kasační stížnosti považuje tedy Nejvyšší správní soud za bezpředmětnou, jelikož
se na podání posuzované kasační stížnosti poplatková povinnost nevztahuje, navíc, jak již bylo
konstatováno, stěžovatel již byl od soudních poplatků osvobozen městským soudem, přičemž
dle §36 odst. 3 poslední věty s. ř. s. se takto přiznané osvobození vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.
[6] Pokud jde o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele bez příslušného
právního vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, své závěry učiněné v citovaném
rozhodnutí ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do následující úvahy:
„Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105
odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch
případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní posuzované věci, proti procesnímu
rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem nekončí. Navíc stěžovatel požadovaným
právnickým vzděláním disponuje, takže ani v ostatních případech by jeho zastoupení advokátem
v řízení o jím podané kasační stížnosti nebylo obligatorně vyžadováno.
[7] I přesto musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce pro řízení o dané kasační stížnosti, neboť byť není zastoupení stěžovatele advokátem
v tomto řízení obligatorní, je jistě možné. Ačkoliv ovšem, jak již bylo uvedeno, stěžovatel splnil
podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., Nejvyšší správní
soud shledal, že není splněna další nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce dle §35 odst. 9
s. ř. s., neboť zastoupení stěžovatele není v tomto případě nezbytně třeba pro ochranu jeho práv
v řízení o předmětné kasační stížnosti. Projednávaná věc týkající se neustanovení zástupce
v řízení před krajským soudem je totiž jednoduché povahy, kasační stížnost je sice stručná,
ale projednatelná a Nejvyšší správní soud o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených
ve spise, rozhodnout. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení před kasačním soudem zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stran neustanovení zástupce v řízení
před městským soudem. V této souvislosti je důležité uvést, že v řízení o správní žalobě před
krajským (zde městským) soudem není zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní (§35
odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s.) však umožňuje účastníku řízení zástupce ustanovit,
a to za kumulativního splnění čtyř podmínek: 1) musí být podán návrh na ustanovení zástupce, 2)
samotný návrh na zahájení řízení nesmí být zjevně neúspěšný, 3) účastník musí doložit
nedostatek prostředků a 4) ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně jeho práv
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
Spornou se v posuzované věci stala poslední (čtvrtá) zmíněná podmínka, tedy, zda je ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv. Nejvyšší správní soud poukazuje
na svou judikaturu, podle níž by správní soudy měly při posuzování naplnění předmětné
podmínky (nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně navrhovatelových práv) přihlížet
zejména k osobním poměrům účastníka, zvláště k jeho vzdělání, zkušenostem a profesi,
též ke zdravotnímu stavu, dále k formální a obsahové úrovni žaloby, ke složitosti věci a také
k tomu, jak důležitý je spor pro navrhovatele (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 - 9, ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64,
a ze dne 19. 10. 2006, č. j. 6 Azs 306/2005 - 66).
[9] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s posouzením věci městským soudem, který
vycházel z toho, že stěžovatel je bývalým advokátem, který v advokacii donedávna aktivně
působil a je schopen svá práva dostatečně hájit. Z doloženého lékařského posudku, který
je ve spise městského soudu založen, vyplývá, že stěžovatel je invalidní osobou v I. stupni,
je podle tohoto posudku schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, ale v podstatně
menším rozsahu a intenzitě (pracovní schopnost je snížena o 35 %). Z toho tedy nijak nevyplývá,
že by stěžovateli jeho zdravotní stav znemožňoval kvalifikovaně sepsat právní podání,
o čemž ostatně svědčí stěžovatelovy argumentační schopnosti prokázané již v mnoha podáních,
které stěžovatel ve vztahu ke krajským soudům, potažmo k Nejvyššímu správnímu soudu učinil.
[10] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu
trestu odnětí svobody; odnětí svobody samo o sobě v tomto případě nepředstavuje důvod
pro ustanovení advokáta. Městský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce.
[11] Co se týče výroku I. napadeného usnesení městského soudu, kterým bylo stěžovatelovi
přiznáno osvobození od soudního poplatku, je kasační stížnost nepřípustná. Nejvyšší správní
soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, konstatoval:
„Kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který
nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.“
V případě stěžovatele napadeným usnesením bylo stěžovateli plně vyhověno; v této části
je kasační stížnost nepřípustná, proto ji Nejvyšší správní soud odmítl.
[12] Důvod pro odmítnutí kasační stížnosti shledal Nejvyšší správní soud rovněž v části
týkající se výzvy městského soudu k předložení požadovaného správního rozhodnutí, které
stěžovatel žalobou napadá (výrok III.). V daném případě se jedná o rozhodnutí, které
je ze soudního přezkumu vyloučeno podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., neboť se jedná
o rozhodnutí, kterým se pouze upravuje vedení řízení.
[13] O náhradě nákladů řízení o části kasační stížnosti směřující proti výroku II. napadeného
usnesení městského soudu Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s.; úspěšné žalované žádné náklady nad rámec běžné administrativní činnosti v tomto
řízení nevznikly, proto jí Nejvyšší správní soud, byť by jí právo na náhradu nákladů řízení
svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal. V části kasační stížnosti směřující proti výrokům I. a III.
napadeného usnesení bylo o nákladech řízení rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li
návrh odmítnut.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 24. ledna 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu