ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.376.2018:13
sp. zn. 5 As 376/2018 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Bc. L. R., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10
Af 34/2017 - 96,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku I. a II. usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 - 96, zamítá .
III. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku III. usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 - 96, odmítá .
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti
výrokům I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018,
č. j. 10 Af 34/2017 – 96, nepřiznává .
V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
v části směřující proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018,
č. j. 10 Af 34/2017 – 96.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byl výrokem I. zamítnut návrh
na osvobození od soudního poplatku, výrokem II. byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce;
výrokem III. byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku za žalobu, současně byl poučen
o právních následcích nesplnění výzvy.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel ve zcela obecné rovině nesouhlasí s usnesením městského
soudu, požaduje osvobození od soudního poplatku a ustanovení kvalifikovaného právního
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti s ohledem na povahu věci nevyjadřoval.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti blíže nespecifikuje, který z výroků usnesení městského
soudu napadá; Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
a dospěl k závěru, že dílem je kasační stížnost nedůvodná, dílem je nepřípustná.
[5] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za danou kasační stížnost, Nejvyšší
správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, dospěl
k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1
písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V této věci však nebylo napadeným
usnesením rozhodováno o návrhu ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné
v řízení o žalobě, jímž se toto řízení nekončí. Žádost o osvobození od soudního poplatku
pro řízení o kasační stížnosti považuje tedy Nejvyšší správní soud za bezpředmětnou, jelikož
se na podání posuzované kasační stížnosti poplatková povinnost nevztahuje.
[6] Pokud jde o podmínku spočívající v obligatorním zastoupení stěžovatele bez příslušného
právního vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti, své závěry učiněné v citovaném
rozhodnutí ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát i do následující úvahy:
„Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105
odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch
případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní posuzované věci, proti procesnímu
rozhodnutí, jímž se řízení před městským soudem nekončí.
[7] I přesto musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce pro řízení o dané kasační stížnosti, neboť byť není zastoupení stěžovatele advokátem
v tomto řízení obligatorní, je jistě možné. Nejvyšší správní soud neshledal v případě stěžovatele
nutnost právního zastoupení k ochraně jeho práv v řízení o podané kasační stížnosti.
Projednávaná věc je jednoduché povahy, kasační stížnost je projednatelná a Nejvyšší správní
soud o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených v předloženém soudním spise,
rozhodnout. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení před kasačním soudem zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu z hlediska
jeho zákonnosti [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Neshledal důvodnou námitku stran neosvobození
od soudního poplatku ani námitku ohledně neustanovení zástupce v řízení před městským
soudem. V této souvislosti je důležité uvést, že v řízení o správní žalobě před krajským
(zde městským) soudem není zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní (§35 odst. 9
s. ř. s. ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s.) však umožňuje účastníku řízení zástupce ustanovit,
a to za kumulativního splnění čtyř podmínek: 1) musí být podán návrh na ustanovení zástupce,
2) samotný návrh na zahájení řízení nesmí být zjevně neúspěšný, 3) účastník musí doložit
nedostatek prostředků a 4) ustanovení zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně jeho práv
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[9] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že v posuzované věci městský soud
již usnesením ze dne 7. 3. 2018, č. j. 10 Af 34/2017 – 75, odmítl žalobu T. R. (výrok I.), neboť
uvedeným platebním výměrem nebyla dotčena její právní sféra a žalobu tedy podala jako
neoprávněná osoba. Výrokem IV. poté městský soud zamítl žádosti obou žalobců (tedy i
stěžovatele) o ustanovení zástupce a výroky II. a III. rozhodl o nákladech řízení.
[10] Stěžovatel (spolu se svojí matkou) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 Afs 61/2018 – 70, kasační stížnost
stěžovatele odmítl a řízení o kasační stížnosti T. R. zastavil, neboť nezaplatila soudní poplatek za
kasační stížnost. V návaznosti na toto usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatel i T. R.
učinili mj. k městskému soudu ke sp. zn. 10 Af 34/2017 další podání označené jako „OBNOVA
ŘÍZENÍ A PRO ZMATEČNOST“, „DOVOLÁNÍ NEPLATNOSTI PRÁVNÍCH
ÚKONŮ – NESPRÁVNÝ POSTUP“ a „žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení
právního zástupce“. Toto podání bylo adresováno také Krajskému soudu v Praze, Nejvyššímu
správnímu soudu, Odvolacímu finančnímu ředitelství a Finančnímu úřadu pro Prahu 6. Oba
podatelé v tomto podání znovu obsáhle poukazovali na jejich osobní situaci s tím, že opět
požádali městský soud o ustanovení zástupce pro řízení a osvobození od soudních poplatků.
[11] Jak vyplynulo ze soudního spisu, Městský soud opakovaně posoudil doloženou osobní,
majetkovou a výdělkovou situaci stěžovatele; z potvrzení o majetkových poměrech městský soud
dospěl k závěru, že stěžovatel nedisponuje natolik nízkými příjmy, aby bylo možnost dospět
k závěru, že nemá dostatečné prostředky ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.; poukázal
přitom na to, že stěžovatel ani oproti své předchozí žádosti o osvobození od soudního poplatku
neuvádí žádné jiné údaje, které by svědčily zásadní změně jeho majetkové situace nebo,
že by nastala nová skutečnost, kterou městský soud dosud neposuzoval. K žádosti o ustanovení
zástupce pro řízení městský soud poukázal na §35 odst. 9 s. ř. s., dle kterého musí být splněny
kumulativně dvě podmínky, a to sice existence předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků a nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele. Jelikož není splněna
již první podmínka, neboť soud neshledal existenci předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení taktéž zamítl.
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že z napadeného usnesení městského soudu jsou zjevné
důvody, pro které městský soud stěžovateli osvobození od soudního poplatku ani právní
zastoupení nepřiznal. S posouzením věci městským soudem se zdejší soud ztotožňuje.
[13] Co se týče výroku III. napadeného usnesení městského soudu, kterým bylo stěžovatelovi
uloženo splnění poplatkové povinnosti, je kasační stížnost nepřípustná. V daném případě se jedná
o rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu vyloučeno podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.,
neboť se jedná o rozhodnutí, kterým se pouze upravuje vedení řízení.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům I. a II.
napadeného usnesení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s.; úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné administrativní činnosti
v tomto řízení nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud, byť by mu právo na náhradu nákladů
řízení svědčilo, náhradu nákladů nepřiznal. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části
směřující proti výroku III. napadeného usnesení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
pokud byl návrh odmítnut.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 8. února 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu