ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.385.2018:12
sp. zn. 5 As 385/2018 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2018,
č. j. 30 A 286/2018 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni byl zamítnut návrh žalobce
na vydání předběžného opatření, kterým měl soud uložit žalované, aby se zdržela všech
dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonů své funkce, které snižují důstojnost žalobce.
Vydání tohoto předběžného opatření se žalobce domáhal v rámci své žaloby podané krajskému
soudu dne 5. 11. 2018, kterou se domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, označené v žalobě
jako „Vězeňská služba České republiky, Věznice Kynšperk nad Ohří“, při vyřizování žádosti žalobce
o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jednou z kumulativních
podmínek pro vydání předběžného opatření podle §38 odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je potřeba dočasně upravit poměry účastníků pro
hrozící vážnou újmu. Vzhledem k tomu, že žalobce nijak nespecifikoval hrozící vážnou újmu,
která by měla souvislost s předmětem řízení o žalobě, nesplnil tak svou povinnost tvrzení (a s tím
související povinnost důkazní). Krajský soud tedy žalobcův návrh na vydání předběžného
opatření pro nedůvodnost zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti unesení krajského soudu o zamítnutí návrhu
na vydání předběžného opatření kasační stížností, která byla zdejšímu soudu doručena dne
18. 12. 2018. V této kasační stížnosti stěžovatel namítá, že svůj návrh na vydání předběžného
opatření považuje za dostatečný, jelikož nelze exaktně popsat všechna očekávaná nebo tvrzená
diskriminační jednání žalované. Z uvedeného důvodu stěžovatel navrhuje, aby bylo napadené
usnesení krajského soudu změněno tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření nezamítá
a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí. V kasační stížnosti stěžovatel také požádal
o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení o předmětné kasační
stížnosti a dospěl k závěru, že je nepřípustná.
[5] Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v §104 s. ř. s. Dle §104
odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu,
které je podle své povahy dočasné.
[6] Citované ustanovení zákona tedy nepřipouští podat kasační stížnost proti rozhodnutí
o předběžném opatření, které je v souladu s §38 odst. 1 s. ř. s. právě takovým rozhodnutím
dočasné povahy.
[7] Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní, tj. přechodné, úpravě poměrů
účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci
samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.). Jinak řečeno – předběžné opatření nikdy nemůže
působit déle než do dne vykonatelnosti konečného rozhodnutí. Z uvedeného tedy plyne,
že předběžné opatření může být vždy pouze povahy dočasné. Shodný právní názor konstantně
zastává i judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 As 94/2018 - 28, ze dne 6. 3. 2014, č. j. 10 As 4/2014 – 19, a ze dne
21. 12. 2007, č. j. 4 Ads 52/2007 – 145, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, č. j. 1 Ans 2/2003 – 35,
publ. pod č. 762/2006 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnost stěžovatele směřovala proti usnesení krajského soudu, které je podle své
povahy dočasné, a proto ji soud podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 3
písm. c) a §120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl. Nejvyššímu správnímu soudu tak nepřísluší
hodnotit věcnou správnost napadeného usnesení krajského soudu.
[9] Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o stěžovatelově žádosti o osvobození
od soudních poplatků ani o návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
neboť nepřípustnost kasační stížnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení a kasační stížnost stěžovatele musela být tedy bez jakýchkoli pochybností odmítnuta
jako nepřípustná (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008
- 48, publ. pod č. 1741/2009 Sb. NSS).
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu