ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.320.2019:26
sp. zn. 5 Azs 320/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: M. M., zast.
Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2019,
č. j. 57 A 44/2018 - 66, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podanou kasační stížností napadla shora označený
rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018, č. j. MV-146106-4/SO-2015. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky, ze dne 26. 8. 2015, č. j. OAM-4633-36/DP-2012, kterým byla zamítnuta
žádost stěžovatelky o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území
České republiky za účelem „výkonný manažer – účast v právnické osobě“.
[2] Stěžovatelka současně s kasační stížností požádala o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. V návrhu uvádí jako důvod pro přiznání odkladného účinku závažnou újmu, jež
stěžovatelce hrozí v případě vystěhování z České republiky, jelikož tady žije ve společné
domácnosti se svojí dcerou, která o stěžovatelku kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu pečuje
a poskytuje jí veškeré hmotné i finanční zabezpečení. Ve vycestování z České republiky spatřuje
nepoměrně větší újmu, než by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám,
neboť by se jednalo o výrazný zásah do rodinného a soukromého života. Došlo by tím totiž také
k dlouhodobému odloučení, přičemž stěžovatelka si zde za 15 let pobytu vytvořila silné rodinné
a sociální vazby, plně se integrovala do společnosti, žije se svojí jedinou dcerou a má zde řadu
přátel. Stěžovatelka též ovládá český jazyk. V zemi svého původu se vzhledem k délce svého
pobytu již nemá kam vrátit, není tam nikdo, kdo by jí poskytl pomoc a péči, navíc se stěžovatelka
důvodně obává, že by se jí tam nedostalo náležité zdravotní péče, a ani by na ni neměla finanční
prostředky (na Ukrajině není zřízen systém zdravotního pojištění). Kvůli svému věku
a zdravotnímu stavu by nenašla žádnou práci. Stěžovatelka je vážně nemocná a je odkázána
na pomoc své dcery.
[3] Stěžovatelka má rovněž obavy ze situace, kdy by musela žádat o nové povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky, a to kvůli nedostupnosti termínu k tzv.
registraci či délce řízení o nové žádosti. Takový zásah do rodinného života stěžovatelky by tak
mohl být dlouhodobý a nevratný. Řízení před soudem by pak mohlo postrádat smysl.
Stěžovatelka by navíc neměla možnost vystupovat v předmětném řízení osobně, být v kontaktu
se svojí právní zástupkyní a udělovat jí pokyny, čímž by bylo porušeno právo na spravedlivý
proces, jak vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu citované v návrhu. Závěrem
stěžovatelka uvádí, že její žalobě krajský soud odkladný účinek přiznal.
[4] Jako důkaz připojuje stěžovatelka též čestné prohlášení své dcery, dle něhož je dcera
jedinou blízkou příbuznou stěžovatelky, se svým přítelem o maminku pečuje a ta je na tuto péči
zcela odkázána. V případě nuceného vycestování by dcera nebyla schopna financovat chod dvou
oddělených domácností. Dcera též uvádí, že mají s maminkou vřelý citový vztah, jsou na sobě
vzájemně citově závislé a odloučení by znamenalo pro obě značnou psychickou újmu, jež
by mohla mít vliv i na zdravotní stav stěžovatelky.
[5] K návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaná uvedla,
že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí, neboť pro to nejsou splněny zákonné podmínky.
Stěžovatelce uplynula doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a žádost o její
prodloužení byla zamítnuta. Stěžovatelka tak není oprávněna k pobytu na území České republiky
a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by na tom nemohlo nic změnit. Rovněž není
splněna podmínka nenahraditelné újmy, v tomto řízení nemůže vzniknout. Mohla by vzniknout
až na základě správního vyhoštění, o němž je rozhodováno v samostatném řízení, v němž
je zásah do soukromého a rodinného života zkoumán ze zákona, žaloba proti správnímu
vyhoštění má pak ze zákona odkladný účinek. Stěžovatelka se tak může případnému zásahu
bránit v následném jiném řízení, a proto jí nehrozí nenahraditelná újma již důsledkem
napadeného rozhodnutí. Žalovaná odkazuje mj. na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012,
č. j. Pl. ÚS 23/11, dle něhož efekt zásahu do soukromého a rodinného života má až rozhodnutí
vedoucí k nucenému opuštění země, nikoliv neudělení víza. Náležitou ochranu práv stěžovatelky
žalovaná dovozuje i z řádného právního zastoupení stěžovatelky a možnosti účastnit
se projednávání kasační stížnosti prostřednictvím udělení víza k pobytu do 90 dnů dle Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, o kodexu Společenství o vízech. Stěžovatelka
nikdy nefigurovala ve společnosti, v níž měla dle tvrzeného účelu pro povolení pobytu být
jednatelkou, společnost za ni neodváděla ani sociální pojištění a živnostenským oprávněním
stěžovatelka rovněž nedisponovala. Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku by tak
měly být zohledněny subjektivní okolnosti projednávaného případu. K tvrzenému nepříznivému
zdravotnímu stavu žalovaná odkazuje na napadený rozsudek krajského soudu, dle něhož jsou
informace ohledně zdravotního stavu stěžovatelky zcela novými, ve správním řízení
neuplatněnými skutečnostmi.
[6] Kasační stížnost dle §107 s. ř. s. nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přičemž užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou dospěl k závěru,
že v jejím případě jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Ačkoliv by stěžovatelka mohla být donucena k okamžitému opuštění České
republiky až v návaznosti na rozhodnutí o správním vyhoštění, nelze po ní požadovat, aby
setrvávala na tomto území nelegálně s rizikem vydání takového rozhodnutí, s nímž se navíc vždy
pojí dočasný zákaz pobytu na území Evropské unie (viz např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100). Přestože je stěžovatelka v tomto řízení
zastoupena advokátkou, k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat
v řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení
či mu poskytovat potřebnou součinnost. Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovatelce rovněž
v tom, že nutnost jejího okamžitého vycestování by výrazně zasáhla do jejího soukromého
a rodinného života. Nejvyšší správní soud tak vyhodnotil zákonnou podmínku hrozby
nepoměrně větší újmy jako naplněnou.
[10] Nejvyšší správní soud posuzoval návrh rovněž z hlediska dalších podmínek stanovených
v §73 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
v daném případě nemůže jiným osobám vzniknout újma, ani jím nemůže být ohrožen důležitý
veřejný zájem. Vzal rovněž v potaz, že krajský soud žalobě odkladný účinek přiznal.
[11] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů vyhodnotil, že byly naplněny požadavky
§73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatelky odkladný
účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatelky již byl odkladný účinek přiznán
krajským soudem, postačí v tomto případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku
krajského soudu, neboť se tím fakticky dočasně obnovuje také odkladný účinek žaloby proti
rozhodnutí žalované.
[12] Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit, ukáže-li
se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody
v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 s. ř. s.).
[13] Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti, které má z povahy věci pouze prozatímní povahu, nijak nepředjímá své rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu