ECLI:CZ:NSS:2019:6.ADS.1.2019:29
sp. zn. 6 Ads 1/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. J.,
zastoupený Mgr. Františkem Jarošem, advokátem, sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 14. října 2016, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 32 Ad
20/2016 - 77,
takto:
Kasační stížnosti žalované se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaná potvrdila své rozhodnutí ze dne
21. července 2016, č. j. R-21.7.2016 – 422/600 305 1373, kterým zamítla žádost žalobce
o starobní důchod pro nesplnění podmínek pro snížení důchodového věku stanovených v §28
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a §2 nařízení
vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů
některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, ve znění účinném
od 1. června 2015.
[2] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v záhlaví
rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala
žalovaná (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost.
[3] Společně s kasační stížností požádala stěžovatelka o přiznání odkladného účinku. Uvedla,
že nepřiznání odkladného účinku by mělo za následek pokračování řízení. Pokud by stěžovatelka
rozhodla v souladu se závazným právním názorem krajského soudu a Nejvyšší správní soud
následně její kasační stížnosti vyhověl, čelila by časově náročnému zpětnému vymáhání mezitím
přiznanému doplatku na důchodu. Oproti tomu v případě neúspěchu v řízení o kasační stížnosti
je stěžovatelka schopna vyplatit stěžovateli eventuální doplatek na důchodu v krátkém čase.
[4] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný
účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní
následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58,
č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele
(například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32).
Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. října 2017, č. j. 9 Afs 275/2017 - 20).
[7] Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval, že „s ohledem na postavení správního orgánu
v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla
ojedinělým případům” (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
24. dubna 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS) a „bude podmíněno ochranou
důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší
újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám“ (usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb.
NSS). Taková mimořádná situace v projednávané věci nenastala. Stěžovatelka důvody
pro přiznání odkladného účinku spatřovala výhradně v tom, že je po zrušení svého rozhodnutí
krajským soudem povinna dále vést řízení se žalobcem a řídit se při tom závazným právním
názorem krajského soudu, který kasační stížností zpochybňuje. Povinnost správního orgánu
pokračovat v řízení a respektovat soudem vyslovený právní názor je však zákonem předvídaným
důsledkem zrušujícího rozhodnutí krajského soudu (srov. §78 odst. 5 s. ř. s. a usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. dubna 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
č. 1255/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že v důsledku zrušení rozhodnutí
o nepřiznání důchodu a vrácení věci k dalšímu řízení stěžovatelce bez dalšího nehrozí újma
ve smyslu §73 odst. 2 ve spojení s §107 s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
2. července 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, č. 46/2004 Sb. NSS; srov. též usnesení ze dne
16. července 2015, č. j. 7 Ads 182/2015 - 25, ze dne 26. března 2014, č. j. 6 Ads 49/2014 - 10,
či ze dne 21. února 2018, č. j. 1 Ads 24/2018 - 29).
[8] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti žalované odkladný
účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu