ECLI:CZ:NSS:2019:6.ADS.34.2018:17
sp. zn. 6 Ads 34/2018 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: n. V. Š.,
zastoupený zákonnou zástupkyní T. Š., právně zastoupený Mgr. Petrem Miketou, advokátem,
sídlem Jaklovecká 18, Slezská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.
července 2017, č. j. MPSV-2017/150656-923, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2018, č. j. 18 Ad 36/2017 - 49,
takto:
I. Výroky I a II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2018,
č. j. 18 Ad 36/2017 - 49, a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. července 2017,
č. j. MPSV-2017/150656-923, se ruší a věc se vrací žalovanému
k dalšímu řízení.
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Petru Miketovi, advokátu, se sídlem
Havlíčkova 1043/11, Praha 1, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce, narozený v roce 2004, požádal dne 31. března 2016 prostřednictvím své matky
o příspěvek na péči. Při sociálním šetření zjistil Úřad práce České republiky – krajská pobočka
v Ostravě (dále jen „úřad práce“), že žalobce, který trpí X, žije s rodiči a sourozenci v rodinném
domě. Není pohybově omezen, doma se orientuje, ale není schopný sám dojet do školy
(navštěvuje speciální X. třídu na základní škole). Ve škole je agresivní vůči spolužákům. Pozná
osoby blízké. V čase se orientuje přibližně, hodiny nezná. Komunikuje v jednoduchých větách.
Zvládne se sám vykoupat, při osobní hygieně je třeba na něj dohlížet. Je schopen se sám najíst,
ale jídlo mu chystá matka. Snaží se samostatně obléci, ale má s tím potíže. Žalobce dvakrát denně
užívá léky a je v péči dětského psychiatra.
[2] Z posouzení stupně závislosti žalobce posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního
zabezpečení Ostrava (dále jen „OSSZ Ostrava“) vyplynulo, že zdravotní stav žalobce je
dlouhodobě nepříznivý (X s e., X syndrom a X) a žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby
(výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví). Žalobce tedy není osobou, která se považuje za
závislou na pomoci jiné fyzické osoby, a nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně
závislosti.
[3] Matka žalobce s posudkovými závěry nesouhlasila, a proto úřad práce vyžádal opětovné
posouzení žalobcova zdravotního stavu. Posudková lékařka však neshledala důvody ke změně
posudkového závěru.
[4] Rozhodnutím ze dne 9. listopadu 2016, č. j. 612830/2016/OOI úřad práce žalobci
nepřiznal příspěvek na péči. Vycházel přitom ze závěru posudkové lékařky OSSZ Ostrava,
že žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby.
[5] V řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí úřadu práce žalovaný také vyžádal
posouzení stupně závislosti žalobce. Dle závěrů Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věci (dále jen „PK MPSV“), která zdravotní stav žalobce posoudila bez jeho osobní
účasti, žalobce pro zdravotní omezení objektivně nezvládá v plném rozsahu výkon fyziologické
potřeby. Ostatní hodnocené životní potřeby včetně péče o zdraví však žalobce v rámci věkové
normy zvládá. PK MPSV vycházela z nálezu praktického lékaře, že žalobce je plně orientován,
jeho komunikace i paměť jsou přiměřené. Dle psychiatrického vyšetření je adaptován
mezi kamarády, bez zásadních poruch chování. Žalobce tedy z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby, avšak není
neschopen zvládat aspoň tři základní životní potřeby a nelze jej považovat za závislého
na pomoci jiné fyzické osoby.
[6] Na základě posudku PK MPSV žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl
odvolání žalobce. Pro tvrzení, že žalobce není schopen se sám najíst, nezvládá základní
hygienické potřeby a oblékání, má špatnou orientaci, nedokáže se přizpůsobit svému okolí
a nemá kamarády, není dle názoru žalovaného z lékařského hlediska opodstatnění. Žalobce nemá
omezenou hybnost horních končetin, závažné smyslové postižení či značný defekt kognitivních
schopností. Lehká mentální retardace, kterou žalobce trpí, mu nebrání osvojit si základní
návyky – s výjimkou zvládání výkonu fyziologické potřeby. Sklony žalobce k sebepoškozování
nesouvisejí se zvládáním základních životních potřeb a nebylo možné je pro účely přiznání
příspěvku na péči zohlednit.
[7] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) v záhlaví označeným rozsudkem. Upozornil, že posudkový lékař není povinen
posuzovanou osobu osobně vyšetřit, pokud je možné posudek vypracovat na základě předložené
lékařské dokumentace. Všechny zprávy, na které se žalobce odvolával v žalobě, měla k dispozici
i PK MPSV. Žalobce neoznačil žádný lékařský nález, z něhož by vyplývalo, že kromě výkonu
fyziologické potřeby nezvládá ještě další základní životní potřeby. Krajský soud tak nepřisvědčil
námitce neúplnosti a nepřesvědčivosti lékařského posudku. Poznamenal sice, že PK MPSV
nezdůvodnila svůj závěr, že žalobce dostatečně zvládá i péči o zdraví, toto pochybení
však na zákonnosti rozhodnutí žalovaného jako celku nemůže nic změnit, neboť pro uznání
za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby by u žalobce musela být zjištěna neschopnost
zvládat alespoň tři základní životní potřeby.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost. Namítal, že ve správním řízení byly zpracovány dva velmi obecné a dle názoru
stěžovatele nedostatečné posudky, jejichž závěry se liší. I samotné zprávy, z nichž posudkoví
lékaři vycházeli, se ve svých závěrech rozcházejí. Dále stěžovatel zopakoval, že vyšetření
posuzované osoby by mělo být pravidlem, což dovozuje z rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. září 2011, sp. zn. 4 Ads 82/2011. Šetření v místě bydliště stěžovatele nemůže
nahradit vyšetření lékařem. Matka stěžovatele v řízení před krajským soudem upozorňovala,
že stěžovatel podstupuje odborná vyšetření, jejichž výsledky nemohly být v posudcích
zohledněny. Dle názoru stěžovatele tak existují značné pochybnosti o úplnosti a správnosti
posudku, z něhož žalovaný vycházel. Krajský soud sice uznal, že PK MPSV nedostatečně
odůvodnila, proč se odchýlila od dřívějších závěrů, avšak nijak se s rozporem mezi dvěma
posudky nevypořádal.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[11] Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby (§7 odst. 1
zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Nárok
na tento příspěvek má oprávněná osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm
závislosti podle §8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v §83
nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle §85 odst. 1
nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má
tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu
hospitalizace (§7 odst. 2 zákona o sociálních službách).
[12] Podle §8 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách se osoba do 18 let věku považuje
za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby (další stupně závislosti znamenají
neschopnost zvládat větší počet základních životních potřeb). Při posuzování stupně závislosti
u osoby mladší 18 let se hodnotí schopnost zvládat mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování,
oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví a osobní aktivity
(§8 odst. 1 a 3 zákona o sociálních službách). Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se
hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby;
přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu (§8 odst. 4 zákona o sociálních službách). Pro uznání závislosti v příslušné základní
životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého
zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční
schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně
dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo
s využitím zdravotnického prostředku (§8 odst. 5 zákona o sociálních službách).
[13] Podrobná kritéria pro posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby obsahuje
příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních
službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“). Podle §2a prováděcí
vyhlášky platí, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat
alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této
vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu.
[14] Z §25 odst. 3 zákona o sociálních službách vyplývá, že při posuzování stupně závislosti
se vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb,
popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku
sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření
posuzujícího lékaře. Posuzování stupně závislosti provádějí okresní správy sociálního zabezpečení
[§8 odst. 1 písm. g) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů], v odvolacím řízení potom žalovaný, který za tímto účelem zřizuje
posudkové komise jako své specializované orgány (§28 odst. 8 zákona o sociálních službách
ve spojení s §4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
[15] Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že posudkové řízení před posudkovou komisí
je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný
posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazem, a na který je při nedostatku odborné
erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost
a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě,
že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím
udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí
posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení,
jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich
považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich
odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně,
aby nevystávaly žádné další pochybnosti. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti
posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, totiž správní orgán nemůže nahradit
vlastní úvahou, pro niž nemá potřebnou odbornou erudici (srov. například rozsudek ze dne
5. března 2015, č. j. 6 Ads 299/2014 - 25).
[16] Dále je třeba zdůraznit, že posudek zpracovaný posudkovým lékařem (či PK MPSV)
hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů,
v zásadě se však omezuje na hodnocení úplnosti a přesvědčivosti posudku (v tomto směru
srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. září 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, z poslední doby např. rozsudky ze dne 3. dubna 2013
č. j. 6 Ads 158/2012 - 24 či ze dne 14. března 2018, č. j. 6 Ads 23/2018 - 37, a mnohé jiné),
případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena. Posudek,
který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, pak bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti
přezkoumávaného rozhodnutí.
[17] V této věci vycházela PK MPSV, složená z posudkového lékaře, psychiatra a tajemnice,
při posuzování stupně závislosti stěžovatele z posudkového spisu OSSZ Ostrava, spisového
materiálu žalovaného, zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře z Dětského centra
D. a z lékařských nálezů, které ve správním řízení předložila matka stěžovatele (neurologická
ambulance pro děti MUDr. M. T. ze dne 10. listopadu 2016, 13. září 2016, 21. dubna 2016, 10.
listopadu 2016 a 6. prosince 2016, dětská nefrologická ambulance MUDr. M. R. ze dne 29. září
2016 a 5. ledna 2017, propouštěcí zpráva z hospitalizace stěžovatele od 25. do 27. srpna 2016 a
předběžná propuštění zpráva z hospitalizace stěžovatele od 15. do 16. června 2016 v Městské
nemocnici Ostrava, MUDr. A. P., dětská a dorostová psychiatrie MUDr. G. J. V. ze dne 6. května
2016 a 9. ledna 2017, dermatovenerologická ambulance MUDr. P. F. ze dne 16. srpna 2016 a
13. dubna 2017, klinický logoped MUDr. K. S. ze dne 26. května 2017).
[18] Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani v řízení před krajským soudem jiné lékařské zprávy
nepředložil a pouze uvedl, že podstupuje další odborná vyšetření, lze konstatovat, že PK MPSV
měla k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci stěžovatele.
[19] PK MPSV v posudku nejprve shrnula zjištění z jednotlivých lékařských zpráv.
Konstatovala, že stěžovatel je dítě s uváděnou lehkou mentální retardací, naposledy byl
posuzován v roce 2013 se závěrem, že nezvládá péči o zdraví. Dle kontrolního vyšetření
psychiatrem ze dne 6. května 2017 stěžovatel nerespektuje autority, mezi kamarády je adaptován,
je hravý a nevykazuje závažné poruchy chování, na speciální škole má prospěch 1 – 2.
Dle kontrolního vyšetření od téhož psychiatra ze dne 9. ledna 2017 stěžovatel navazuje kontakt,
vykazuje motorický neklid, je orientován místem i osobou, plní úkoly, je snaživý, má výkyvy
nálad, mezi kamarády bez poruchy chování. Kontrolní neurologická vyšetření nezaznamenala
mimovolní pohyby či dyskinezi, neurotopický nález byl zcela fyziologický. Dle vyšetření
praktického lékaře dne 25. května 2016 je stěžovatel plně orientován ve všech kvalitách,
komunikace a paměť jsou přiměřené, stěžovatel je oběhově kompenzován, na končetinách nález
zcela v normě. PK MPSV dále zohlednila zjištění ze sociálního šetření ze dne 15. dubna 2016
(stěžovatel je mobilní bez opěrných pomůcek, orientuje se v přirozeném prostředí a osobách
blízkých, má dohled nad hygienou a při oblékání, stravu mu připravuje matka, ale nají a napije
se sám, dvakrát denně bere léky, nemá speciální léčebná opatření, má přiměřené zájmy a sociální
vazby, přetrvává noční enuréza, a proto stěžovatel nosí pleny – viz též bod [1] výše). Na základě
těchto údajů PK MPSV konstatovala, že stěžovatel objektivně pro zdravotní omezení nezvládne
v plném rozsahu výkon fyziologické potřeby, ostatní hodnocené životní potřeby včetně péče
o zdraví (nemá žádná speciální léčebná opatření) stěžovatel v rámci věkové normy zvládá.
[20] V odvolání proti rozhodnutí úřadu práce stěžovatel namítal, že není schopen
se sám najíst, nezvládá základní hygienické potřeby a oblékání, špatně se orientuje, nedokáže
se přizpůsobit svému okolí, bývá agresivní, má sklony k sebepoškozování a trpí inkontinencí.
[21] Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení věci k závěru, že posudek, o který žalovaný
opřel své rozhodnutí, nelze považovat v kontextu výše zmíněných kritérií za přesvědčivý.
PK MPSV nijak nezohlednila potíže, které stěžovatel namítal v odvolání, a z jejího posudku,
který zahrnuje pouze shrnutí obsahu lékařských nálezů, z nichž PK MPSV vycházela, není vůbec
zřejmé, jak k posudkovému závěru dospěla. V tomto směru Nejvyšší správní soud poukazuje
především na udávané problémy s oblékáním, k nimž se PK MPSV nijak nevyjádřila.
Přitom nelze přehlížet, že úřad práce při sociálním šetření zjistil, že žalobce má s oblékáním
potíže. V záznamu o sociálním šetření je konkrétně uvedeno: „Oblékání – oblečení dle klimatických
podmínek chystá matka. V. se snaží obléci sám, ale samostatně to nezvládá – věci obléká naruby, nezvládá si
zavázat obuv. Matka ho musí doupravovat.“ Podle přílohy č. 1 písm. e) prováděcí vyhlášky
se za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání považuje stav, kdy je osoba
schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit,
3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
Závěry sociálního šetření by přitom mohly svědčit o neschopnosti stěžovatele zvládat minimálně
úkony uvedené pod body 1 – 3. S touto okolností se nevypořádal ani posudek zpracovaný
lékařem OSSZ Ostrava, ani posudek PK MPSV. Lze též poukázat na písm. d) přílohy č. 1
k prováděcí vyhlášce, podle něhož se za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování
považuje stav, kdy je osoba schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj,
3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim,
6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. Dle zjištění
sociálního šetření stěžovateli připravuje jídlo matka, což vyvolává pochybnosti o jeho schopnosti
zvládnout úkony č. 1 – 3.
[22] Kromě toho, že se PK MPSV konkrétně nezabývala životními potřebami, jejichž zvládání
stěžovatel v odvolání výslovně zpochybňoval, je třeba jí též vytknout, že vůbec nezdůvodnila,
proč se odchýlila od prvostupňového posudkového závěru, podle něhož stěžovatel kromě
výkonu fyziologické potřeby nezvládá ani péči o zdraví. Nejvyšší správní soud opět odkazuje
na zjištění úřadu práce ze sociálního šetření, podle něhož stěžovatel dvakrát denně užívá léky,
přičemž na něj musí dohlížet matka. Za schopnost zvládat péči o zdraví se přitom považuje
i schopnost dodržovat stanovený léčebný režim [příloha č. 1 k prováděcí vyhlášce, písm. h)
bod 1]. Posudek zpracovaný OSSZ Ostrava tuto schopnost u stěžovatele neshledal – pokud
PK MSPV dospěla k odlišnému závěru, byla povinna své stanovisko přesvědčivě odůvodnit.
[23] V tomto směru by sice bylo možné obecně přijmout argument krajského soudu,
že ani závěr, že stěžovatel nezvládá péči o zdraví, by nemohl vést k přiznání příspěvku na péči,
neboť by stěžovatel stále nebyl osobou závislou na péči jiné fyzické osoby (nezvládal by jen dvě
základní životní potřeby ze tří nutných pro uznání prvního stupně závislosti). V situaci,
kdy se PK MPSV vůbec nevyjádřila k dalším okolnostem, které stěžovatel uváděl v odvolání,
vyplývaly i ze zjištění učiněných v rámci sociálního šetření a mohly svědčit o neschopnosti
stěžovatele zvládat i jiné základní životní potřeby, však toto pochybení jen potvrzuje závěr
o nepřesvědčivosti jejího posudku.
[24] Nelze též pominout, že zjištění vyplývající z lékařských nálezů (alespoň v té podobě, jak je
PK MPSV shrnula ve svém posudku) mnoho nevypovídají o tom, zda je žalobce schopen zvládat
péči o zdraví, oblékání či stravování. Jelikož výsledky sociálního šetření vyvolávají pochybnosti
o tom, zda stěžovatel tyto základní životní potřeby zvládá, bylo nanejvýš vhodné, aby posudkový
lékař stěžovatele osobně vyšetřil a posoudil jeho stav (úvahu posudkového lékaře nemůže lékař
s jinou specializací nahradit – k tomu srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. j. 6 Ads 23/2018 - 37). Ostatně Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že „přímé osobní
vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí by mělo být
pravidlem“ (rozsudek ze dne 14. září 2011, č. j. 4 Ads 82/2011 - 8), a v tomto případě,
kdy posudkový závěr není zcela v souladu s výsledky sociálního šetření, bylo nutnou podmínkou
pro řádné posouzení stěžovatelova stavu. Žalovaný tak byl povinen vyžádat doplnění posudku
a nikoli nedostatky v závěrech PK MPSV odstraňovat vlastními, nijak nepodloženými
úvahami (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. dubna 2013,
č. j. 6 Ads 17/2013 - 25).
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Nejvyšší správní soud tedy ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný
vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když své rozhodnutí opřel o nepřesvědčivý
posudek PK MPSV. Kasační stížnost je tudíž důvodná. V souladu s §110 odst. 1 větou první
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
Nejvyšší správní soud zrušil výrok I rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby
a na něj navazující výrok II o nákladech řízení (naopak ponechal výrok o odměně ustanoveného
zástupce, jenž na těchto dvou není nijak závislý). Vzhledem k tomu, že jsou pro takový postup
důvody (vytýkaná nezákonnost má původ v řízení před žalovaným, zrušil Nejvyšší správní soud
podle §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 4 i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátí
k dalšímu řízení. V něm bude žalovaná vázán názorem vysloveným v tomto rozsudku [§110
odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 4 s. ř. s.], což především znamená, že od PK MSPV vyžádá
doplnění posudku závislosti žalobce, které se vypořádá se všemi žalobcem namítanými potížemi
a rovněž se závěry sociálního šetření.
[26] Podle §110 odst. 3 s. ř. s. platí, že zruší-li Nejvyšší správní soud společně s rozsudkem
krajského soudu i rozhodnutí žalovaného správního orgánu, rozhodne i o nákladech řízení,
které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud rozhodl
o nákladech řízení Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Žalovaný neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce měl
ve věci plný úspěch, ze spisu však nevyplývá, že by mu v souvislosti s řízením před krajským
soudem či Nejvyšším správním soudem vznikly nějaké náklady (náklady právního zastoupení
hradí stát – viz dále), a proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
[27] Žalobci byl usnesením krajského soudu ze dne 14. září 2017, č. j. 18 Na 16/2017 - 17
ustanoven zástupcem advokát, který jej v souladu s poslední větou §35 odst. 9 s. ř. s. zastupoval
i v řízení o kasační stížnosti. Odměnu za zastupování v tomto případě hradí stát (§35 odst. 9
s. ř. s., věta první za středníkem). O odměně zástupce za řízení o žalobě rozhodl krajský soud
výrokem III svého rozsudku, který nebyl kasačním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
dotčen. Ustanovenému zástupci tak byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby
spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž jí náleží odměna ve výši
1 000 Kč [§7 bod 3 aplikovaný na základě §9 odst. 2 advokátního tarifu] a 300 Kč jako paušální
náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 1 300 Kč. Ze spisu
krajského soudu vyplývá, že ustanovený zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty,
přiznaná částka se tudíž zvyšuje o 21 % čítajících výši této daně na konečných 1 573 Kč. K jejímu
uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu