ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.28.2019:36
sp. zn. 7 As 28/2019 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Petra Mikeše v právní věci žalobce: L. K., zastoupen
JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému:
Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8,
zastoupen JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019,
č. j. 11 A 131/2018 – 31,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí představenstva žalovaného
ze dne 15. 3. 2018, jímž bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 1. 2018 tak, že se představenstvo žalovaného rozhodlo trvat na rozhodnutí
výboru podpor žalovaného ze dne 18. 12. 2017, kterým byla zamítnuta žádost žalobce
o poskytnutí podpory v rámci Programu Podpora nákupu půdy – snížení jistiny úvěru, vedené
pod č. S-2700564/71368/2017.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. 11 A 131/2018 – 31, rozhodl
o podané žalobě tak, že zrušil rozhodnutí představenstva žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Současně uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit
žalobci náhradu nákladů ve výši 11 228 Kč. Rozsudek městského soudu, stejně jako zde uváděná
judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto
místě pro stručnost odkazuje.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že jeho stávající
rozhodovací praxe je založena na závěru, že aplikovatelná právní úprava neklade na jeho
rozhodnutí obdobné nároky, jako je tomu v případě správních rozhodnutí. Stěžovatel byl založen
a funguje jako akciová společnost, nikoliv jako správní orgán. Tomu je přizpůsobena nejen jeho
organizační struktura, ale zejména způsob a forma rozhodování o jednotlivých žádostech třetích
subjektů o poskytnutí podpory. Účinnost napadeného rozsudku, jež je založen na opačném
posouzení právní povahy stěžovatele a aplikovatelných pravidel na jeho rozhodovací činnost,
by bezpochyby vedla k nutnosti urgentní změny organizační struktury stěžovatele a nezbytnosti
vytvoření zcela nových interních pravidel a mechanismů rozhodovací činnosti stěžovatele tak,
aby byla budoucí rozhodnutí stěžovatele vydávána v souladu s právním názorem městského
soudu. Nelze pochybovat o tom, že všechna tato nezbytná opatření budou spojena s nemalými
náklady na straně stěžovatele a navíc po dobu jejich zavádění bude činnost stěžovatele omezena.
Lze se rovněž domnívat, že účinnost rozsudku může ve svém důsledku vést k dalšímu
rozsáhlému nápadu žalob proti stěžovateli k správním soudům, kterými se budou neúspěšní
žadatelé o finanční podporu snažit zvrátit zamítavá rozhodnutí stěžovatele, a to i přesto,
že většina finanční podpory poskytovaná stěžovatelem má nenárokovou povahu. Další případné
žaloby neúspěšných žadatelů, které by byly založeny na v napadeném rozsudku popsaných
právních závěrech, by tak nevedly ke změně rozhodnutí stěžovatele, ale pouze a jen k navyšování
nákladů na straně stěžovatele. Je tak nepochybné, že případné nevyhovění návrhu na přiznání
odkladného účinku bude znamenat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká může
vzniknout jiným osobám, resp. žalobci.
[5] Žalobce ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že tvrzení
stěžovatele, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku pro něj znamenají
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout žalobci, je zcela
obecné a opírá se pouze o spekulativní a uměle vykonstruovanou úvahu, že nepřiznání
odkladného účinku může vést k nápadu značného množství dalších žalob proti obdobným
rozhodnutím a stěžovatel bude nucen neplánovaně vynakládat značné výdaje na soudní obranu.
Že by takové riziko skutečně hrozilo, však stěžovatel nijak neprokazuje. Úvahy stěžovatele jsou
navíc značně nevěrohodné, když po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2011, č. j. 1 As 22/2011 - 64, nebyl zaznamenán žádný příval žalob, který by měl
na stěžovatele tak destruktivní dopady, na jaké nyní upozorňuje.
[6] Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti z následujících skutečností, úvah a závěrů.
[7] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[8] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, soudy ve správním
soudnictví poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat
vznik nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí
správního soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
tak budou nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud
omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. V usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS,
jsou mezi příkladmo uvedenými situacemi relevantními pro udělení odkladného účinku zařazeny
případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku apod.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v této věci se nejedná s ohledem na její povahu
a skutkové i právní okolnosti o jeden z výjimečných případů, ve kterých je třeba návrhu
žalovaného správního orgánu na přiznání odkladného účinku vyhovět.
[10] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která
může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně vyšší a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou
rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti má
charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti je prolamována právní moc soudního rozhodnutí, což je zákonem
podmíněno splněním stanovených podmínek.
[11] Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 – 32, nebo ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11). K tomu, aby soud mohl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti rozhodnout, musí stěžovatel konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
[12] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neuvedl žádné
konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že mu skutečně hrozí újma, která by
odůvodňovala prolomení právní moci napadeného rozsudku. Ke vzniku újmy nemůže dojít tím,
že na základě rozsudku městského soudu je stěžovatel povinen pokračovat v řízení a vydat nové
rozhodnutí o námitkách žalobce, z něhož bude zřejmé, jakými úvahami se stěžovatel řídil a jak
o žalobcových námitkách konkrétně uvážil. Jiné právní důsledky, kromě toho, že je stěžovatel
povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, pro něj z napadeného rozsudku neplynou. Je
nepochybné, že to pro stěžovatele může znamenat určité zvýšené ekonomické náklady, nicméně
u akciové společnosti, kde je jediným akcionářem ministerstvo zemědělství a jejíž základní kapitál
je 500 000 000 Kč, není představitelné, aby taková újma pohybující se v řádu několika tisíc Kč
byla „nepoměrně větší újmou“ ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Navíc je třeba v této souvislosti
uvést, že pokud bude na základě kasační stížnosti napadený rozsudek městského soudu zrušen,
vznikne stěžovateli nárok na vrácení zaplacené náhrady nákladů řízení. V případě, že žalobce tuto
částku stěžovateli nevrátí dobrovolně, má tento možnost domoci se jejího vrácení
v občanskoprávním řízení. K této problematice lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne
29. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 1690/09, podle kterého „[d]ošlo-li ze strany žalovaného ke splnění povinnosti
zaplatit náhradu nákladů řízení dříve, než rozhodnutí, které tuto povinnost ukládá, bylo zrušeno, vzniká
na straně žalobce bezdůvodné obohacení, neboť mu bylo plněno z důvodu, který později zanikl.“
[13] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu