ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.537.2018:14
sp. zn. 7 As 537/2018 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Plzeň, se sídlem Klatovská třída 202,
Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
30. 11. 2018, č. j. 57 A 151/2018 - 15,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Plzni (dále též „krajský soud“) žalobu na ochranu
proti nečinnosti, kterou se domáhal toho, aby krajský soud přikázal žalované, aby zjednala
nápravu při vyřizování žádosti žalobce ze dne 20. 6. 2018 a vydala rozhodnutí ve věci. Žalobce
v žalobě rovněž požádal soud o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl
ustanoven zástupce.
[2] O žádostech žalobce rozhodl krajský soud usnesením ze dne 30. 11. 2018,
č. j. 57 A 151/2018 - 15, tak, že výrokem I. žalobce zcela osvobodil od soudních poplatků
a výrokem II. zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Krajský soud odůvodnil rozhodnutí
neustanovit žalobci zástupce tím, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho
práv. Žalobce se v českém právním řádu orientuje, žaloba obsahuje veškeré náležitosti a je v ní
srozumitelně popsáno, v čem spatřuje nečinnost žalované, i čeho se domáhá. Žalobce je schopen
svá práva bránit a ustanovení zástupce není k jejich ochraně v této věci nezbytně třeba. Na tom
nic nemění ani skutečnost, že je žalobce ve výkonu trestu.
II.
[3] Proti výroku II. napadeného usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost. Je přesvědčen o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce. Namítl,
že je nezákonně ve výkonu trestu odnětí svobody a na rozdíl od žalované nemá k dispozici tým
právníků, aktuální judikáty a odbornou literaturu, což jej staví do nevýhodné procesní situace
a představuje porušení zásady rovnosti účastníků. Současně požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III.
[5] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že stěžovatel byl výrokem I. napadeného
usnesení v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků, přičemž osvobození přiznané
v řízení před krajským soudem se podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Navíc
povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost proti
rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno
s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval o žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.
[6] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku
ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[7] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů
stěžovatele advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatel brojí proti
usnesení o neustanovení zástupce a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně nijak
složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť stručně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na které
je rozhodnutí krajského soudu postaveno. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty
a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné. Navíc je třeba poukázat
i na skutečnost, že stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání a v minulosti sám působil
jako advokát. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud k věci samé nejprve uvádí, že v řízení o žalobě není zastoupení
advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce
ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení
s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh
na zahájení řízení není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení
řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[11] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení
před krajským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[12] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46,
ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34,
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14).
Za hlavní kritérium je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení
považován návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu
(žaloby) klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[13] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil
zejména formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl
přitom k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje,
a nemělo by mu tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti
na nich, aniž by bylo nepřípustně omezeno jeho právo napadat postup žalované.
[14] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatel nesplňoval k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podmínku
nezbytnosti k ochraně jeho práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatel je českým občanem
ovládajícím český jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné
náležitosti po formální i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu
(jakožto bývalý advokát) prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil
na Nejvyšší správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti shora
označenému usnesení.
[15] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody, což by za jiných okolností mohlo svědčit ustanovení advokáta pro hájení jeho
práv. Kasační soud však, jak výše uvedeno, přihlédl k celkovému vyznění žaloby, na základě
které lze učinit závěr, že se stěžovatel v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva
v soudním řízení aktivně uplatňovat.
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek
pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu