ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.30.2019:18
sp. zn. 7 Azs 30/2019 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr.
Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované:
Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1.
2019, č. j. 1 A 84/2018 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichovi Lechovskému, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Dne 30. 8. 2018 byl žalobce kontrolován hlídkou Policie ČR, odboru cizinecké policie,
která byla na místo vyslána v rámci součinnosti. Žalobce při kontrole uvedl, že dne 28. 8. 2018
přicestoval z Ukrajiny do Polska přes hraniční přechod, jehož název si nepamatuje. Jelikož
ke kontrole nepředložil žádný doklad totožnosti, hlídka provedla jeho zajištění a eskortu
na pracoviště žalované. Lustrací v dostupných policejních evidencích se žalované nepodařilo
zjistit totožnost žalobce.
[2] Poté, co se žalobce ke zjištěným skutečnostem vyjádřil v protokolu ze dne 31. 8. 2018
a Ministerstvo vnitra ČR vydalo závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, uložila
žalovaná žalobci rozhodnutím z téhož dne správní vyhoštění na dobu 1 roku a stanovila dobu
k vycestování z území České republiky v délce 30 dní od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
respektive ukončení zajištění. Téhož dne se žalobce vzdal práva na odvolání, čímž zmiňované
rozhodnutí nabylo právní moci.
[3] Dne 31. 8. 2018 vydala žalovaná dále rozhodnutí č. j. KRPA-325726-29/ČJ-2018-000022,
o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění dle §124 odst. 1 písm. b) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
též „zákon o pobytu cizinců“), a současně stanovila dobu zajištění žalobce na 90 dnů. Totožnost
žalobce se podařilo ověřit v součinnosti s Interpolem Kyjev dne 14. 9. 2018.
II.
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále též
„městský soud“) výše uvedeným rozsudkem zamítl. Obecně souhlasil s tím, že zvláštní opatření
má přednost před zajištěním cizince. Jeho uložení však musí být skutečně účinné. Cizinec musí
být schopen splnit povinnosti plynoucí z uloženého zvláštního opatření, musí se správními
orgány spolupracovat a nevyhýbat se případnému výkonu správního vyhoštění. Dále je třeba vzít
v úvahu zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, jeho dosavadní chování
a charakter porušení veřejnoprávních povinností. Tyto okolnosti žalovaná ve svém rozhodnutí
zohlednila a soud se s jejím posouzením ztotožnil. Žalobce nemá v ČR žádnou stálou adresu,
nezná ani adresu ubytovny, kde měl přebývat a neví, kde se nachází. Nemá dostatečnou hotovost
pro složení finanční záruky, dle svého vyjádření nedisponuje ani hotovostí na zakoupení jízdenky
na Ukrajinu. Z nedodržování zákonů ČR lze dovodit, že neskýtá záruku, že se bude pravidelně
hlásit na policii. Žalovaná v daném případě poukázala na konkrétní aspekty případu žalobce,
rozhodnutí je pečlivě odůvodněno a nelze je považovat za paušalizované.
III.
[5] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Závěr žalované i městského soudu o nemožnosti uložení
zvláštních opatření pro nemožnost ověření jeho totožnosti považuje za nepřijatelný. Dle zjištění
žalované nepobýval stěžovatel na území ČR v rozporu se správním nebo soudním rozhodnutím.
V nejhorším případě se provinil pouze nelegálním vstupem a pobytem na území ČR, respektive
došlo k souhře nešťastných okolností, neboť byl zajištěn policejní hlídkou ve chvíli, kdy krátce
opustil své bydliště. Nelze hovořit o dlouhodobém, závažném nebo soustavném nerespektování
právních předpisů, jednalo se spíše o marginální provinění. Poukazuje na rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 1 As 132/2011, ze dne 28. 3. 2012,
sp. zn. 3 As 30/2011 a ze dne 28. 2. 2016, sp. zn. 5 Azs 20/2016, které se vyjadřují ke smyslu
a cíli právní úpravy zvláštních opatření a jejich uložení namísto zajištění. Stěžovatel byl podezřelý
pouze z nelegálního pobytu a jeho situaci bylo možno řešit méně invazivním opatřením. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalované a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení.
IV.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, jímž byl
zrušen §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců pro jeho rozpor s ústavním pořádkem, posuzoval
Nejvyšší správní soud kasační stížnost meritorně (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 Azs 185/2017 - 31, č. j. 4 Azs 193/2017 - 75,
a č. j. 4 Azs 94/2018 - 22).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Kasační stížnost stěžovatele spočívá na námitce, že žalovaná nedostatečně posoudila
možnost uložení zvláštních opatření a městský soud se se související žalobní námitkou nesprávně
vypořádal.
[11] Dle §124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího
15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již
bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný
pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud
cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění (důraz přidán).
[12] Zákon o pobytu cizinců upravuje v §123b odst. 1 tři formy zvláštních opatření za účelem
vycestování cizince z území:
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující
pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním
vyhoštěním (dále jen ‚finanční záruka‘) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo;
peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým
anebo trvalým pobytem na území (dále jen ‚složitel‘), nebo
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené.
[13] Problematikou uložení zvláštních opatření namísto zajištění se Nejvyšší správní soud
již opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne 15. 7. 2011, č. j. 7 As 76/2011 - 50, k tomu uvedl:
„Zajištění cizince musí být vyhrazeno pro případy, kdy skutečně nelze zajistit výkon správního vyhoštění jinými
prostředky, například uložením zvláštního opatření podle ust. §123b zákona o pobytu cizinců. Není však
pravdou, že by policie musela vždy nejdříve přistoupit k uložení zvláštního opatření a teprve v případě neúspěchu
by mohla cizince zajistit. Takový výklad by vedl v důsledku často ke zmaření výkonu správního vyhoštění. I když
by totiž bylo zřejmé, že se cizinec bude snažit vyhnout vycestování z České republiky, policie by mu nejdříve
uložila zvláštní opatření, a poté, co by zjistila, že zvláštní opatření nevedlo ke kýženému cíli, neboť cizinec
se začal skrývat nebo odcestoval do jiného státu, mohl by již být výkon správního vyhoštění zmařen a k zajištění
cizince by vůbec nemohlo být přistoupeno.“ Uložení mírnějšího opatření je vázáno na předpoklad,
že cizinec bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí, a zároveň neexistuje důvodná obava,
že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.
Nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je zcela samostatným důvodem pro závěr,
že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování ve smyslu §123b zákona
o pobytu cizinců (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2014,
č. j. 3 As 104/2013 - 30). Zákon tak zohledňuje zájem na tom, aby přijatá opatření byla skutečně
účinná. Požadavek na aplikaci mírnějších prostředků proto nelze vykládat tak, že policie
je povinna nejdříve přistoupit k uložení zvláštního opatření a teprve až v případě
neúspěchu cizince zajistit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011,
č. j. 5 As 59/2011 - 64).
[14] Důvod zajištění podle §124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců paušálně nevylučuje
možnost použití zvláštního opatření. Správní orgán je vždy povinen zvážit zejména osobní,
majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím
řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou
republikou nebo jinými státy Evropské unie (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016 - 38). Posouzení, zda správní orgán
přistoupí k uložení zvláštního opatření, nezahrnuje pouze subjektivní postoj cizince, zda by byl
schopen a ochoten se danému opatření podrobit, ale předpokládá objektivní hodnocení celkové
situace správním orgánem, na kterém leží odpovědnost rozhodnout, zda uložené opatření splní
svůj účel. Vedle toho, že správní orgán musí uvedenou úvahu učinit, musí ji také promítnout
do odůvodnění svého rozhodnutí (srov. rozsudky ze dne 21. 3. 2012, č. j. 1 As 11/2012 - 74;
ze dne 18. 10. 2012, č. j. 7 As 107/2012 - 40; nebo ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011 - 51).
[15] Žalovaná se zabývala možností uložení zvláštního opatření na str. 3 až 5 rozhodnutí, kde
u jednotlivých forem zvláštních opatření vyhodnotila důvody, pro které dané zvláštní opatření
nelze v případě stěžovatele uložit. Při svém hodnocení vycházela zejména z toho, co stěžovatel
sdělil v protokolu o podání vysvětlení ze dne 31. 8. 2018 a ze skutečnosti, že se nepodařilo ověřit
jím uváděné osobní údaje ani údaje o jeho vstupu na území EU. Stěžovatel mimo jiné uvedl,
že do ČR přicestoval za účelem odpočinku dne 28. 8. 2018 mikrobusem přes Polsko. Neví
přesně, přes jaký hraniční přechod. Měl biometrický cestovní pas, který si nechal v tašce
na ubytovně. Neví, kde se ubytovna nachází, nezná její adresu, nenašel by ji. Šel si jen ve spodním
prádle zakouřit před ubytovnu, kde jej zkontrolovala policejní hlídka a odvezla do zařízení, kde
mu dali oblečení. Je si vědom toho, že na území ČR pobýval neoprávněně, žádné kroky
k legalizaci svého pobytu nepodnikl. Z Ukrajiny si přivezl peníze, které má na pokoji v ubytovně.
Její adresu nezná a u sebe žádnou hotovost na složení finanční záruky nemá. V ČR nemá majetek
ani příbuzné či jiné vazby. Na Ukrajině má rodinu, s níž je v kontaktu a dům, do něhož se může
vrátit. Žádné nebezpečí mu nehrozí, chce se dobrovolně co nejdříve vrátit.
[16] Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem konstatuje, že žalovaná situaci
stěžovatele posoudila individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu (například
k tomu, že stěžovatel byl bez domova, bez finančních prostředků, neznal adresu ubytovny,
k České republice neměl žádné kulturní, sociální či jiné společenské vazby, nedisponoval žádnými
doklady a jeho totožnost ani údaje o vstupu na území EU se nepodařily ověřit) a své úvahy řádně
odůvodnila. Dostatečně a srozumitelně se vypořádala s nutností zajištění stěžovatele, když
zevrubně rozebrala konkrétní důvody na straně stěžovatele, pro které nebylo možné uvažovat
o nahrazení zajištění mírnějšími prostředky. Nejvyšší správní soud (shodně s městským soudem)
tento postup považuje za správný, řádně a logicky odůvodněný a plně korespondující
se skutkovými zjištěními. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatele v protokolu
ze dne 31. 8. 2018, že se chce vrátit na Ukrajinu a vycestoval by okamžitě, pokud by to šlo.
Tvrzení o dobrovolném vycestování nelze přikládat příliš velkou váhu za situace, kdy stěžovatel
nebyl schopen ani za součinnosti s policií identifikovat místo, kde se nachází ubytovna, na níž
měl mít údajně uloženy své cestovní doklady a v protokolu sdělil, že si je svého neoprávněného
pobytu na území ČR vědom. Jeho chování tudíž dostatečně osvědčovalo obavu z maření účelu
správního vyhoštění a vylučovalo uložení zvláštního opatření.
[17] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[19] Stěžovateli byl městským soudem ustanoven advokát podle §35 odst. 9 s. ř. s.,
který podle poslední věty tohoto ustanovení zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci za řízení o kasační stížnosti
odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v sepsání kasační stížnosti ve výši 3 100 Kč [§11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. K odměně náleží náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky). Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty, odměna je dále zvýšena o částku odpovídající této dani ve výši 714 Kč.
Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu