ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.460.2018:17
sp. zn. 7 Azs 460/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: E. M., zastoupen
JUDr. Vítem Biolkem, MBA, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2018,
č. j. 31 Az 16/2018 – 81,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Vítu Biolkovi, MBA,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2018, č. j. OAM-270/ZA-ZA11-ZA15-2018, žalovaný
vyhodnotil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle §10a odst. 1
písm. b) zákona č. 325/1995 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle §25 písm. i) téhož zákona.
Žalovaný dále určil Spolkovou republiku Německo jako stát příslušný k posouzení podané
žádosti.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Hradci
Králové, který ji zamítl rozsudkem ze dne 13. 9. 2018, č. j. 31 Az 16/2018 - 81. Rozsudek
krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel má za to, že přijatelnost kasační stížnosti je dána s ohledem na to, že krajský soud
se dopustil při svém rozhodování o žalobě zásadního pochybení při výkladu hmotného
a procesního práva, které mělo nepříznivý dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[4] Krajský soud se náležitě nezabýval námitkou stěžovatele, že existují důvodné obavy,
že SRN není schopna dostát svým mezinárodním závazkům, a nezkoumal, zda rozhodnutí
žalovaného vycházelo v této části z náležitých podkladů a informací o aktuální situaci v SRN.
Stěžovatel na tuto skutečnost v rámci řízení o žalobě opakovaně poukazoval a upozorňoval
mj. na to, že ze strany německých orgánů mu nebyla poskytnuta náležitá pomoc a ochrana před
gruzínskými vymahači, a to ani po stránce materiální, ani po stránce právní. S ohledem
na konkrétní situaci stěžovatele tedy nelze bez dalšího spoléhat na domněnku souladu azylového
řízení v SRN se standardy Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud
se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil na pouhé opakování nijak důkladně potvrzeného
tvrzení žalovaného, že SRN je považována za bezpečnou zemi původu nejen Českou republikou,
ale i ostatními státy Evropské unie a že stěžovateli v SRN nehrozí nelidské či ponižující zacházení
ve vztahu k vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zajištění podmínek žadatelů
o mezinárodní ochranu. Takový závěr však není podložený a nemá oporu ve spisu
ani v provedeném dokazování. Posouzení výše uvedeného je pro určení příslušnosti státu
k posouzení žádosti stěžovatele významné, neboť přemístění stěžovatele do SRN je za těchto
okolností způsobilé přivodit porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
podle něhož nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení
anebo trestu.
[5] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[9] Otázkou, zda v případě Spolkové republiky Německo existují závažné důvody
se domnívat, že dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky
přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení,
se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval, přičemž v rozsudcích ze dne 12. 7. 2018,
č. j. 5 Azs 128/2018 – 45 a č. j. 5 Azs 129/2018 – 53, a v usneseních ze dne 11. 9. 2018,
č. j. 5 Azs 240/2018 – 21 a č. j. 5 Azs 241/2018 – 22, dospěl k závěru, že tomu tak není. V těchto
rozhodnutích zdejší soud výslovně uvedl, že neshledal existenci systémových nedostatků německého
azylového systému ani existenci důvodného rizika, že již samo přemístění do SRN může pro stěžovatele
představovat riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv EU.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že předmětnou otázkou se dostatečně podrobně
zabýval jak žalovaný na str. 4 rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, tak i krajský soud
na str. 6 a 7 napadeného rozsudku.
[10] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5.
advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 3 400 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu