ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.221.2018:46
sp. zn. 8 As 221/2018-46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
AGRO BOSKOVŠTEJN, s. r. o, se sídlem Boskovštejn 6, zastoupená JUDr. Václavem Vlkem,
advokátem se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství,
se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AGRO Jevišovice, a. s.,
se sídlem Jevišovice 102, zastoupená Mgr. Veronikou Zavadilovou, advokátkou se sídlem
Kramářova 3379, Přerov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2018,
čj. 3425/2018-MZE-12127, sp. zn. 17PZ2334/2018-12127, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2018, čj. 14 A 152/2018-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) domáhala zrušení shora
označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její námitky proti 23 oznámením Státního
zemědělského intervenčního fondu o provedení aktualizace evidence půdy, která zároveň
potvrdil.
[2] Městský soud v záhlaví označeným usnesením řízení o žalobě zastavil. Vyšel z toho,
že žalobkyni podáním žaloby vznikla poplatková povinnost [§2 odst. 2 ve spojení s §4 odst. 1
písm. a) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona
č. 296/2017 Sb. (dále jen „zákon o soudních poplatcích)]. Protože žalobkyně poplatkovou
povinnost nesplnila s podáním žaloby, uložil jí městský soud usnesením ze dne 29. 6. 2018,
čj. 14 A 152/2018-33, povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do 15 dnů ode dne
doručení tohoto usnesení. Zároveň ji poučil, že v případě nezaplacení poplatku v této lhůtě bude
řízení zastaveno. Zástupci žalobkyně bylo toto usnesení doručeno 3. 7. 2018. Poplatkovou
povinnost však žalobkyně nesplnila.
[3] Proti tomuto usnesení městského soudu brojí žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační
stížností, a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Stěžovatelka soudní
poplatek neuhradila včas nedopatřením, avšak zaplatila jej v dodatečné lhůtě, tedy splnila
poplatkovou povinnost. Z toho důvodu by usnesení městského soudu mělo být zrušeno, neboť
pominul důvod zastavení řízení. Nejvyšší správní soud v jiné věci rozsudkem ze dne 22. 1. 2014,
čj. 10 Afs 236/2014-36, zrušil usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno pro
nezaplacení soudního poplatku. Pro stěžovatelku je navíc projednání dané věci zásadní, neboť
v důsledku rozhodnutí přišla o možnost čerpat dotace, čímž došlo ke zhoršení její ekonomické
situace a konkurenceschopnosti. Žalobu již nemůže opětovně podat z důvodu uplynutí lhůty a již
by se tedy nemohla domáhat svých práv. Stěžovatelka ke kasační stížnosti přiložila výpis z účtu
k prokázání úhrady soudního poplatku.
[4] Žalovaný nepovažuje kasační stížnost za důvodnou. Městský soud postupoval v souladu
s právními předpisy. Stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila ani v dodatečné lhůtě, ačkoliv tvrdí
opak. Uhradila jej až 3. 9. 2018, přičemž kdy usnesení městského soudu bylo již v právní moci.
[5] Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Postup městského soudu
byl správný a zákonný, neboť od novelizace zákona o soudních poplatcích s účinností
od 30. 9. 2017 soud zastaví řízení v případě nezaplacení soudního poplatku v uložené lhůtě
a k jeho případnému uhrazení po této lhůtě nelze přihlížet. Stěžovatelka přitom poplatek
prokazatelně uhradila až po uplynutí této lhůty. Její kasační námitka vychází z právní úpravy
účinné do 29. 9. 2017, což dokládá i odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které bylo
vydáno za jiného právního stavu.
[6] Po přezkoumání formálních náležitostí Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost
byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.).
[7] Po přezkoumání napadeného usnesení v rozsahu uplatněných kasačních důvodů (§109
odst. 4 s. ř. s.) dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[8] Ze spisu městského soudu v dané věci jasně plyne (ostatně není to mezi účastníky ani
sporné), že stěžovatelka neuhradila soudní poplatek s podáním žaloby. Městský soud ji tedy
správně vyzval k jeho zaplacení, a to ve lhůtě 15 dnů, která je v souladu s §9 odst. 1 zákona
o poplatcích. Z přiložené doručenky vyplývá, že usnesení s výzvou (čj. 14 A 152/2018-33) bylo
stěžovatelce doručeno prostřednictvím zástupce dne 3. 7. 2018, lhůta k zaplacení soudního
poplatku tedy marně uplynula dne 18. 7. 2018. Stěžovatelka v této lhůtě nejen nesplnila uloženou
povinnost, ale ani nepodala žádost o osvobození od soudních poplatků, ani nesdělila soudu
okolnosti ve smyslu §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
[9] Podle §9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích soud zastaví řízení po marném
uplynutí lhůty určené soudem k dodatečné úhradě soudního poplatku. Městský soud tedy
postupoval správně, pokud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, neboť současně
neexistovaly ani okolnosti pro jeho nezastavení uvedené v §9 odst. 4 zákona o soudních
poplatcích.
[10] Souhlasit přitom nelze ani s námitkou stěžovatelky, podle níž důvod pro zastavení řízení
odpadl, jelikož poplatkovou povinnost splnila následně (ze spisu městského soudu skutečně
plyne, že poplatek v požadované výši byl na účet soudu připsán dne 3. 9. 2018). Ustanovení §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích s účinností od 30. 9. 2017 jednoznačně předpokládá,
že „[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Zohlednění pozdějšího zaplacení
soudního poplatku stěžovatelkou by nicméně nebylo možné ani za předchozí právní úpravy,
která připouštěla úhradu soudního poplatku i po uplynutí soudem určené lhůty (a případné
zrušení již vydaného rozhodnutí o zastavení řízení), avšak pouze do nabytí právní moci
rozhodnutí o zastavení řízení. K tomu však v dané věci došlo již dnem 21. 8. 2018.
Ke stěžovatelkou zmiňovanému a výše již označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 10 Afs 236/2014 lze pak toliko poznamenat, že toto rozhodnutí se jednak týká nyní již
neúčinné právní úpravy, a jednak se jeho závěry dopadají na jinou spornou otázku než v nyní
projednávané věci (pravomoc krajského soudu rozhodovat o návrhu na zrušení usnesení
o zastavení řízení).
[11] S ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že přes význam zásahu napadeného
rozhodnutí žalovaného do práv stěžovatelky nepředstavuje zmeškání úhrady soudního poplatku
„nedopatřením“, na které stěžovatelka poukazuje, situaci, v níž by Nejvyšší správní soud mohl zrušit
rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jak již bylo
výše uvedeno, stěžovatelka uhradila poplatek až po uplynutí soudem určené lhůty, a to navíc
v době, kdy již bylo usnesení o zastavení řízení v právní moci. Tímto okamžikem pak také podle
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zanikla stěžovatelčina poplatková povinnost. Proto
jí městský soud usnesením ze dne 8. 10. 2018, čj. 14 A 152/2018-51, soudní poplatek správně
vrátil, neboť jej uhradil ten, kdo k tomu již nebyl povinen (§10 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích).
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[13] Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s., neboť ve věci nebyla úspěšná. Úspěšnému žalovanému žádné náklady
v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů nepřiznal. V souladu
s §60 odst. 5 s. ř. s. pak osoba zúčastněná nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
(Nejvyšší správní soud jí v řízení neuložil povinnost, ani neshledal žádné důvody zvláštního
zřetele hodné, pro které by jí dané právo přiznal).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. února 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu