ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.213.2019:29
sp. zn. 8 Azs 213/2019-29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
B. K., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2,
proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2019,
čj. CPR-23365-2/ČJ-2018-930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, čj. 2 A 19/2019-45,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zam í t á .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu blanketní kasační
stížnost, jíž brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský
soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zamítl jeho žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
žalované, kterým žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského
ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly,
pátrání a eskort ze dne 21. 6. 2018, čj. KRPA-180823-25/ČJ-2018-000022. Tím správní orgán
I. stupně rozhodl o správním vyhoštění žalobce podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a stanovil dobu, po kterou
mu nelze umožnit vstup na území České republiky v délce trvání 24 měsíců. Současně byla podle
§118 odst. 3 téhož zákona stanovena doba k vycestování z území České republiky do 20 dnů
od nabytí právní moci vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění.
[2] Součástí blanketní kasační stížnosti byla i nijak blíže neodůvodněná žádost o přiznání
odkladného účinku, toliko doplněná odkazem na §107 a §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovateli usnesením ze dne
29. 7. 2019, čj. 8 Azs 213/2019-9, uložil, aby kasační stížnost ve lhůtě jednoho měsíce doplnil
o důvody, pro které rozsudek městského soudu napadá, a uvedl, co navrhuje (petit). Stěžovatel
výzvě soudu vyhověl a kasační stížnost ve lhůtě doplnil. V jejím doplnění nicméně již přiznání
odkladného účinku výslovně nenavrhl, ani jej znovu nikterak nezmínil.
[3] Žalovaná navrhla zamítnout návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel podle
ní neuvedl žádné relevantní důvody, proč by mu měl být odkladný účinek kasační stížnosti
přiznán.
[4] Nejvyšší správní soud s ohledem na právní jistotu stěžovatele dospěl k závěru,
že je namístě o výše uvedeném návrhu rozhodnout. Shledal přitom, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku nejsou splněny.
[5] Nejdříve je třeba poukázat na mimořádnou povahu odkladného účinku. Podle §107
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat,
přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně.
Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného
senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální
předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat
újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje
závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která
může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící
stěžovateli přitom musí být nepoměrně větší, a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy
s mírou rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Jak již Nejvyšší správní soud
dříve judikoval, k tomu, aby kasační stížnosti mohl být takový účinek přiznán, musí navrhovatel
v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014, čj. 6 Ads 99/2013-11). Důvody možného vzniku újmy
jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele; ten tedy musí konkretizovat,
jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých
konkrétních okolností to dovozuje. Oproti tomu zpochybnění přiznání odkladného účinku pro
rozpor s důležitým veřejným zájmem leží na žalovaném (srov. usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové, čj. 52 Ca/2003-144, č. 87/2004 Sb. NSS), zatímco žalobci postačí, bude-li
tvrdit, že takový rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí. V rámci posuzování návrhu na
přiznání odkladného účinku se soud nezabývá námitkami ve věci samé.
[7] Žaloba proti rozhodnutí správním o vyhoštění má odkladný účinek ze zákona (§172
odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Oproti tomu kasační stížnost v téže věci odkladný účinek nemá
a Nejvyšší správní soud může rozhodnout o jeho přiznání v souladu s výše citovanými
ustanoveními. Obecně lze konstatovat, že je judikatura Nejvyššího správního soudu ve vztahu
k přiznávání odkladného účinku kasačním stížnostem ve věcech správního vyhoštění poměrně
vstřícná (srov. usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25, č. 3169/2015 Sb. NSS).
V usnesení z 29. 5. 2019, čj. 8 Azs 147/2019-22, Nejvyšší správní soud nicméně zdůraznil,
že dosavadní judikatura zdejšího soudu ve věcech přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění
nemůže být chápána jako důvod pro automatické přiznávání odkladného účinku kdykoliv,
kdy o něj stěžovatel požádá, aniž by soud ve věci zkoumal naplnění výše uvedených požadavků
stanovených §73 odst. 2 s. ř. s. (ve spojení s §120 téhož zákona) a citovaným usnesením
rozšířeného senátu.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti nepoukázal na žádné důvody, a to ani v obecné rovině,
z nichž by bylo možno vznik závažné újmy v případě výkonu napadeného rozhodnutí žalované
shledat. Ačkoliv je Nejvyšší správní soud v otázce přiznávání odkladného účinku v řízení
o kasační stížnosti proti žalobě napadající rozhodnutí o správním vyhoštění podstatně vstřícnější,
než je tomu ve věcech jiných, je přesto nutno trvat na splnění podmínky tvrdit (a prokázat
alespoň z obsahu správního spisu), v čem může vznik vážné újmy výkonem napadeného
rozhodnutí spočívat. Zároveň je nutno zdůraznit, že přestože je ve věcech správního vyhoštění
hranice pro unesení tohoto břemena výrazně nižší, neboť soudu za určitých okolností postačí
i poměrně obecná tvrzení, není nulová. Stěžovatel v nyní projednávané věci tedy neunesl
povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy, která je nepoměrně větší, než může nepřiznáním
odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Z daného důvodu Nejvyšší správní soud odkladný
účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[9] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti. Stěžovatel může rovněž o přiznání odkladného účinku znovu požádat, změní-li
se skutkové okolnosti, za nichž kasační soud jeho předchozímu návrhu nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. září 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu